Home
Český
přírodovědec, psycholog a filosof, editor a publicista Josef Navrátil se narodil
9. června 1904 v Kelčanech (okr. Hodonín) a zemřel 12. ledna 1980 v Praze.
Studoval teoretickou biologii, antropologii, filosofii a psychologii, mj. byl
žákem Františka Krejčího a Emanuela Rádla. Od roku 1928 působil jako knihovník
v Soukromém archivu a knihovně T. G. Masaryka a od roku 1932 v Ústavu T. G.
Masaryka. Již od roku 1930 byl členem dozorčí rady legionářského nakladatelství
Čin, kde redigoval populárně přírodovědeckou literaturu. Publikoval dále např.
v Lidových novinách, v týdeníku Čin a v časopisech Česká mysl
a Naše doba. V České mysli, nejvýznamnějším českém filosofickém
časopise, byl členem redakčního kruhu a později se stal též tajemníkem
filosofického spolku Jednota filosofická, jehož byl E. Rádl předsedou. Postupně
se tak stal jedním z nejbližších Rádlových spolupracovníků a v době Rádlova
onemocnění a jeho izolace od veřejného života byl jedním z mála, kdo s ním mohl
setrvat v osobním kontaktu. Proto mu též Rádl krátce před svou smrtí odevzdal
rukopis o samotě psané Útěchy z filosofie, kterou pak po válce s vlastním
doslovem vydal v nakladatelství Čin. Po Rádlově smrti převzal též od pozůstalých
Rádlem pro něho připravené materiály, které měly sloužit k připravovaným novým
vydáním jeho spisů. Tyto materiály tvoří základ uchované a zde zveřejněné
sbírky.
V době okupace se Josef Navrátil účastnil domácího odboje, byl třikrát zatčen
gestapem a celkem tři a půl roku vězněn. Od roku 1945 se podílel na rekonstrukci
Ústavu T. G. Masaryka, stal se jednatelem jeho kuratoria a editorem Masarykových
spisů. V letech 1948-51 byl náměstkem ředitele a v letech 1951-54 ředitelem
Ústavu T. G. Masaryka (tedy v době, kdy v něm po svém odchodu z Filosofické
fakulty našel dočasné útočiště Jan Patočka, jeho vrstevník a dlouholetý přítel).
Po likvidaci ústavu se roku 1954 stal ředitelem Státní lékařské knihovny.
Vědecky a popularizačně se zabýval dějinami filosofie (zvl. osobností a dílem T.
G. Masaryka) a biologických věd, genetikou a psychologií. Je autorem knihy Na
prahu manželství (1937).
Fond – jeho původ, obsah a způsob uspořádání
Biolog a filosof Emanuel Rádl (1873-1942), profesor přírodní filosofie a zakladatel dnešní Katedry filosofie a dějin přírodních věd (tehdy seminář pro filosofii věd přírodních), zemřel v době heydrichiády v relativním osamocení, kdy se rodina obávala možné domovní prohlídky. Smrti předcházelo a možná jí i následovalo ničení materiálů z pozůstalosti, které by mohly být kompromitující – velká, možná rozhodující část Rádlovy pozůstalosti tak byla pravděpodobně zničena (jedná se však spíše o dohady). Co se knihovny týče, podle Rádlova přání připadla po válce její společenskovědní část Ústavu T. G. Masaryka, přírodovědecká část Přírodovědecké fakultě UK – jejich osud je nejasný, pokud nebyly přímo zničeny, tak byly neoznačené rozmělněny ve fondech jiných knihoven, každopádně žádnou z těchto částí Rádlovy knihovny nelze dnes dohledat a identifikovat. Jistou část drobnějších publikací a materiálů, vztahujících se k jeho starším publikacím a k jednotlivým tématům, kterými se zabýval, však již Rádl sám označil, že jsou určeny pro Josefa Navrátila, s nímž se v posledních dnech před svou smrtí měl možnost několikrát setkat – a tato část Rádlovy pozůstalosti, kterou Josef Navrátil skutečně převzal, odvezl a uchoval, tvoří základ a hlavní část tohoto sbírkového a dokumentačního fondu. Podle obsahu jej lze rozdělit na tři skupiny:
1) Základ sbírky tedy tvoří osobní materiály Emanuela Rádla k jeho jednotlivým publikacím nebo k jednotlivým tématům či osobnostem, kterými se zabýval a která sledoval. Jedná se o jeho vlastní publikace, separáty, články a jejich příruční exempláře (tzn. výtisky, s nimiž dále pracoval v podobě autokorektur, poznámek, vpisků apod.) a dále o četnou drobnější literaturu od jiných autorů, vztahující se k daným tématům, včetně časopisů a velkého množství novinových článků. Část této literatury jsou publikace, obsahující Rádlovy čtenářské poznámky a vpisky, zčásti se jedná o recenze a jiné reakce na Rádlovy práce a zčásti o publikace věnované Rádlovi od autorů. Tyto materiály jsou nahodile prokládány listy s Rádlovými koncepty, poznámkami, výpisky a jinými rukopisy, dále vloženými dopisy týkajícími se dané osoby či tématu apod. V neposlední řadě sbírka obsahuje několik souvislejších rukopisů a strojopisů E. Rádla, z nichž nejvýznamnější je kompletní rukopis Útěchy z filosofie, doplněný bohatou redakční agendou J. Navrátila z doby vydání Útěchy, tj. z roku 1946.
2) Převzaté materiály z jmenované první skupiny Josef Navrátil využíval při přípravě vydání spisů E. Rádla v nakladatelství Čin v období od roku 1946, kdy projekt započal právě posthumním vydáním Útěchy z filosofe, do roku 1948, kdy tyto přípravy pod vlivem politických okolností ustávají. Pečlivě připravované kolacionované strojopisy hlavních Rádlových spisů a kartotéky s jednotlivými rejstříky, četný doplňkový materiál s instrukcemi pro spolupracovníky z let 1946-48, tvoří druhou podstatnou část této sbírky.
3) Konečně třetí část sbírky jsou materiály Josefa Navrátila, které již
s Rádlovou osobou souvisejí nepřímo, nicméně jejichž hlavní část jsou rovněž
publikace připravované nakladatelstvím Čin a Navrátilovou péčí po roce 1945;
dále se zde nacházejí dokumenty související s Navrátilovou veřejnou činností od
roku 1936 do let šedesátých, zejména rozsáhlá dokumentace o činnosti Masarykovy
společnosti v období 1946-1949.
Všechny zmíněné materiály Josef Navrátil pečlivě roztřídil, zabalil do balíčků a
popsal podle jejich obsahu. Není zcela jasné, kdy přesně k tomu došlo, poslední
z balíčků však byly opatřeny v sedmdesátých letech, v době normalizace. Sbírka
byla převzata od dědiců Josefa Navrátila dne 12. 10. 2002 v Jablonném
v Podještědí, kde byla uložena na půdě chalupy dědiců, a převezena na Katedru
filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK, kde je nyní uložena
a dále zpracovávána. Jednalo se celkem o 35 balíků zabalených v zažloutlém
balícím papíru, převázaných provázkem a zvnějšku popsaných podle obsahu J.
Navrátilem. Každý z balíků měl rozsah přibližně jednoho archivního kartonu.
Materiály z prvních dvou jmenovaných skupin, tj. týkající se přímo osoby a díla
E. Rádla (materiály převzaté z pozůstalosti E. Rádla a přípravné materiály z let
1945-48 pro publikaci Rádlových knih v nakladatelství Čin) byly obsaženy v 22
balíkách. Tyto balíky byly J. Navrátilem kromě popisu i očíslovány římskými
číslicemi (I.-XIX.) a v současném roztřídění je jejich obsah uložen v kartonech
č. 1-18. Obsah zbývajících 13 balíků s dalšími materiály J. Navrátila
souvisejícími s jeho redaktorskou činností v nakladatelství Čin po roce 1945,
činností v Masarykově společnosti atd. je nyní uložen v deseti kartonech č.
19-28.
Materiály z pozůstalosti E. Rádla mají zvláštní charakter – byly to desky a
složky tematicky rozdělené již Rádlem samotným, které Navrátil zčásti využíval
při přípravě nových publikací zčásti ponechal prakticky bez jakéhokoli zásahu,
později znovu přetřídil, popsal a uložil do tematických balíčků. Z velké části
se tak jedná o zakonzervování tematických celků s publikacemi, rukopisy a
výstřižky v takové podobě, jak s nimi pracoval a měl je uloženy E. Rádl, což
může mít silnou dokumentační a vypovídací hodnotu. Tomuto charakteru se proto
podřizuje způsob uložení sbírky a způsob její inventarizace. Celá sbírka je tak
nyní uspořádána do 28 číslovaných archivních kartonů, které v zásadě respektují
logické a tematické roztřídění Josefa Navrátila. Inventář podle jednotlivých
kartonů popisuje jejich současný obsah a zároveň dokumentuje způsob Navrátilova
roztřídění a uložení. Systematický inventář naopak umožňuje celkovou orientaci
v obsažených materiálech a jejich systematické studium. Část obsažených
publikací, které nebylo nutno uchovávat v archivních kartonech, byly umístěny do
knihovny, v obou inventářích jsou však popsány. Bližší instrukce jsou uvedeny
přímo v úvodech k jednotlivým inventářům.
Hlavní část
této sbírky představuje vůbec nejrozsáhlejší a nejúplnější dochovaný soubor
materiálů a dokumentů z pozůstalosti a literární činnosti Emanuela Rádla; nadto
jako jediná zahrnuje cenné dokumenty o činnosti Josefa Navrátila, zejména
v období let 1946-1949.
Kromě této sbírky neexistuje žádná ucelená pozůstalost či archiválie,
podchycující takto souvisle a v takovém časovém rozsahu dokumentaci Emanuela
Rádla a doklady o něm. Z jiných archivních fondů lze odkázat pouze na
fragmentární osobní fond v Archivu Akademie věd České republiky – tento fond má
po uspořádání 248 inventárních čísel ve dvou archivních kartonech,
inventarizován byl roku 1998 a je zejména dobrým zdrojem pro informace o
přípravě VIII. mezinárodního filosofického kongresu v Praze roku 1934. Dále lze
odkázat na osobní spis E. Rádla a další úřední materiály v Archivu Univerzity
Karlovy a na osobní fond ministerstva školství (resp. různých variant tohoto
vládního orgánu) ve Státním ústředním archivu v Praze. Ojedinělé osobní
exempláře publikací se nacházejí např. v knihovně Evangelické teologické fakulty
UK v Praze nebo v základní knihovně Akademie věd České republiky. Některými
Rádlovými materiály a cennými kopiemi drobnější publicistiky disponuje též
knihovna Filosofického ústavu AV ČR. Další materiály, zejména Rádlovu
korespondenci, lze samozřejmě nalézt v jednotlivých osobních fondech kolegů a
známých, uložených v Archivu AV ČR, v Literárním archivu PNP, v Archivu
Národního muzea atd., u jednotlivých osob též v mimopražských sbírkách.