Druhé bydlení
„Druhé bydlení chápeme jako komplex jevů a procesů, spojených s objektem (či částí objektu), který je přechodným místem pobytu vlastníka (ů) či uživatele (ů), využívajícího (ch) tento objekt převážně k rekreačním účelům.“ (Vágner 1999, Fialová 2000)
Pod pojmem druhé bydlení se skrývají objekty individuální rekreace – chaty, rekreační chalupy, nově i rekreační apartmánové byty a objekty v rekreačních areálech a také procesy spojené s jejich využíváním.
Ke studiu druhého bydlení je možné přistupovat jako:
- k součásti sídelního systému (v Česku objekty druhého bydlení tvoří 20 % všech obytných objektů),
- k typu cestovního ruchu (individuální, převážně krátkodobý a domácí),
- ke způsobu rekreace a využití volného času (kumulace aktivit v rámci víkendů mimo trvalé bydliště),
- ke specifickému životnímu stylu části populace (přes 25 % české populace je uživatelem druhého bydlení).
Počtem objektů druhého bydlení, jejich hustotou a intenzitou (podílem na úhrnu obytných staveb), podílem domácností vlastní rekreační objekty využívajících a dlouhodobým specifickým významem v hodnotovém žebříčku, ve využívání volného času a v rámci životního stylu se řadí česká populace na přední místo v evropském i světovém měřítku.
Výuka
předmět Druhé bydlení v ČR