Ale tento mír je vyvažován masakrem na těch nejbezbrannějších tvorech vůbec. Příroda je nevybavila ani možností hlesnout, vypoulit na náš nechápavé oči či mrsknout se jako výraz nejvyššího zoufalství.... Přitom jsou jich milióny a milióny. Způsob chování k nim daleko předčí chování národů a kultur, které se stereotypně považují za krvelačné. Živoří na okraji naší pozornosti tak, že dokonce nám obvykle nestojí za to, abychom pro klid své duše skrývali utrpení těchto tvorů před dětmi a námi samými. Naše lhostejnost v tomto směru nezná mezí.

A navíc nejde jen o zmařené životy dospělých nebo dospívajících jedinců. K tomu přistupuje obsedantní a nechutné zabývání se rozmnožovacími orgány, které hraničí s perverzí. Oříšky, jádra, plody, květy, prostě zárodky nového života jsou likvidovány, trhány, mlety, sušeny, ždímány, vařeny a pečeny pro chvilkové potěšení člověka a jeho střevních symbiontů.

V Ardennách jsou rozsáhlé krajiny, které slouží výhradně pěstění vánočních stromků. Nejen že tyto velkochovy činí krajinu monotónní a plochou, ale navíc ve skrytu je pořád cítit blížící se masakr; daleko dřív než dorostou rozmnožovacího věku, jsou tito tvorečkové surově pobiti a odvezeni do měst. Kapr vypuštěný do řeky má asi malou šanci, že přežije, ale vyloučit se to nedá; u vánočního smrku či jedličky to hraničí s jistotou. K tomu ještě připočíst milióny zohyzděných a ke smrti odsouzených rychlených hlíz a cibulí, které pěstitelé vylákali ven falešným příslibem jara. Z tepla skleníku se ocitnou na mrazivém vzduchu vánoční ulice, v dosahu slané osmoticky smrtící břečky se sněhem. Jen velmi málo z nich dokáže najít starostlivé majitele a skončit na zahrádce; většina bídně hyne během několika týdnů.

Proto se naše radikální skupina rozhodla se tomu rázně postavit. Prvním teroristickým činem bylo nalezení univerzální formule pro minimalizovatelné utrpení:

Tato veličina popisuje likvidaci i tvorů, kteří poskytují j užitků o sytící síle alfa j v množství xi. Při jejich likvidaci každý tvor o vzdálenosti jejich duše od lidské duše d trpěl v rozsahu u. Naším zásadním cílem je tuto veličinu minimalizovat.

Pravda, jisté spory lze vést o koeficient u, hodnotu d a funkci f. Hodnota d má smysl převrácené velikosti duše tvora i. Vášniví fundamentalističtí evolucionisté ji chápou jako vzdálenost po evolučním stromu od pojídače/zužitkovatele. Zaznamenali jsme také velké spory o tvar transformační funkce f. Máme návrhy na funkci konstatní (panvitalisté, poměrně vzácná a nedostatkem potravy ohrožená skupina, a rovněž nediskriminující lidojedi), hyperbolickou (zahradníci, vegetativně orientovaní básníci, ctitelé rodu Miscanthus v měsíčním světle, a některé umírněnější skupiny lidojedů), obecnou hyperbolickou (vegetariáni a vegani), exponenciální (požívači kaprů, hadů a bůčku) a rovněž 1 - sign(d) (katolíci).

Dalším naším krokem bude, pokud se nám stále bude dařit unikat bdělému oku protiextremistických složek, bližší zkoumání parametrů tohoto vztahu. V tomto směru předběžné pokusy ukazují, že takřka nezávisle na tvaru vážicí funkce f, lze pro spojité funkce f (tj. s vynecháním katolíků) nejsnáz dosáhnout maximalizace M výhradní konsumací vorvaňů a plejtváků obrovských. V tom podporujeme citlivé Nory, kteří dosud nepodepsali velrybářskou konvenci; jistě to není z chamtivosti po kytovcích, ale železný zákon maximalizace užitku z jedné obětované dušičky, zcela v duchu skandinávské citlivosti k bližním. Náhrada za vánoční stromeček se jistě velmi brzo také najde; určitý příslib v tomto směru poskytují obří sekvoje a japonské obrovské sugi. Naše další radikální činy v tuto chvíli zatím neodhalujeme, ale jistě se dostaví brzo.

Šťastný Nový Rok!

TH