O bílých myších

Prý když se člověk opije, v určitou fázi vidí bílé myšky. Jsou tací, kdo tvrdí, že jde o pouhý přelud člověka, který je navyklý tyto vídat i jindy, a že civilizační Mauglí myší neznalý by určitě viděl něco jiného. Možná. Nicméně skutečnost tu je, myšky vybíhají pod stolem, vykukují na ramenou bližních a chovají se veskrze velmi autenticky, Mauglí nemauglí. Opilcův problém je samozřejmě v tom, že jeho svědecké tvrzení není příliš důvěryhodné, a zvídavý zoolog by pravděpodobně rád slyšel i další informace, třeba barvu jejich očí, detaily jejich chování potravního i kopulačního, a je-li kvantitativně zaměřen (častý nešvar, zejména na ekologických katedrách), i jejich počet. Zatímco popis chování může být natolik vágní, že zvídavce lze obvykle uspokojit opileckou fabulací či postopileckým blábolením, s počtem je to horší, zejména proto, že v zoologii je odhad skutečné populační velikosti zkoumaného druhu notorický problém. (Tady se teprve ukazuje zhoubný dosah epidemicky se šířícího kvantitativního přístupu k ekologickým problémům.) Zvídavý kolega, vědom si obtížnosti tohoto zkoumání po určité dávce alkoholu, by nedostatek kvantitativních údajů jistě rád použil jako argument pro zpochybnění existenčního důkazu.

Naštěstí tomu tak být nemusí, a dobrá metoda pro určení počtu bílých myší v opici se vyskytujících je nasnadě. Stačí se opít dvakrát. V první opilství je třeba určitou část myší lapit a označit. Jakkoli toto se může zdát kamenem úrazu, není tomu nutně tak; myši, jsouce nemaugliovské konstrukty, možná mohou být označeny, aniž by se jich člověk fakticky dotkl (v tom případě je asi vhodno jménem nebo podobným postupem, a nikoli sterilním kódovým označením). Další postup je triviální: v druhém opilství postačí sledovat, jaký podíl spatřených myší má toto označení; celková populační velikost je potom vypočte pomocí "naivního" odhadu jako

(1),

kde M je odhadovaná celková populační velikost bílých myší, m1 a m2 jsou počty myší spatřených při jedné a druhé příležitosti, a c je počet označených myší pozorovaných při druhé příležitosti. Pečlivější badatelé mohou použít i jacknife estimator prvního řádu

(2),

který poskytuje korekci pro případ, že pravděpodobnosti odchytu jednotlivých jedinců se konsistentně liší, což nelze pro tuto situaci vyloučit. Odhady dost podstatně zpřesnit lze při větším počtu odchytů (tj. opic). Příslušné formule pro jacknife estimators vyšších řádů uvádí např. Otis et al. (1978); na druhé straně lze u takové studie čekat též určité jaterní či paměťové obtíže. Zatímco ty první odhad méně věrohodným spíš nečiní, o těch druhých se to již jednoznačně říci nedá. Zde je pouze třeba zdůraznit, že nejen paměť, ale i fakt, že není úplně jasná role imigrace/emigrace bílých myší z dohledu opilce, je vhodné všechna (obě či více) zkoumání opakovat v poměrně krátkém časovém intervalu. (Teorie pro odhady populačních velikostí postupem capture-mark-recapture pro situaci, kdy migrace není zanedbatelná, je velmi obtížná a nelze ji pro opici doporučit.) Potíže mohou rovněž nastat, je-li počet spatřených myší menší než pět; teorie praví, že pak jsou odhady populační velikosti velmi nespolehlivé, takže pak nezbývá než se zpátky uchýlit k blábolení. Další možná komplikace může nastat, pokud v druhé opici se neobjeví ani jediná označená myš. Je nabíledni, že příčiny mohou být dvě: buď značení nebylo dostatečně trvanlivé, nebo je populační velikost příliš veliká; vědecká literatura samozřejmě myslí na všechno a proto je možno konsultovat i tento problém ve velmi dobrých časopisech (Bell 1974). Možná by editor onoho časopisu uvítal i dopis na toto téma (SIR: Fundamental problems in white mice population estimates can be approached...) - následky pro hodnocení v mateřské instituci a další publikační možnosti jistě nemusím rozvádět.

Podobný postup lze aplikovat i na růžové slony (SIR: Recent research on pink elephant biology...); zde jsou však větší obtíže s dosažením vhodné velikosti vzorku, takže jej lze doporučit pouze zkušenějším badatelům. Nicméně zkušenosti při sledování populační velikosti bílých myší k tomu jistě v delším časovém horizontu napomohou. Příjemné zkoumání!

Poděkování

Děkuji Pavlu Stopkovi za úvod do technik capture-mark-recapture a poskytnutí základní literatury k tématu.

Citovaná literatura

 

Poznámka Radky Wildové

co dělají bílý myšky. Ty moje se nedají spočítat, protože vypadají jako jeden klon a nedají se najít žádné rozlišovací znaky. Značení nepomáhá, neb si je potvory mezi sebou prohazují, aby mne zmátly. Takže počet je velmi nepolapitelná proměnná. Tak Ti asi žádná data nebudu moci dodat a nebo budu muset víc pít, abych mohla field site lépe prozkoumat.

Poznámka Kateřiny Bímové

Ahoj Tomáši,

k PF pouze jednu poznámku, pokud se dostanu do stadia růžových slonů je se mnou konec. Nejsou jak by se podle myší dalo předpokládat stejní. Naopak. Jsou velmi proměnliví. Liší se velikosti, tvarem uši a chobotu, někteří mají ocas, jiní ne. Dokonce je podezírám, že se v sebe dokážou náhodně měnit a co hůř zcela nekoordinovaně se množí! Jejich počet nejen že narůstá, s tím by se člověk i smířil, ale on i z ničeho nic klesne. Třeba naposledy byli tři, pak asi devět střední velikosti, z nichž se tak čtyři změnili na tak deset malých. A najednou se všichni změnili ve dva, ale gigantické. Řekla bych, že asi přestanu field site zkoumat, začíná mi to připadat nebezpečné.

K.

Poznámka Věry Hadincové

PS: Pri opakovani experimentu nebyl spatren ani jediny podobny zivocich, snad proto, ze experiment nemohl byt zopakovan s dostatecnou presnosti, neb organismus se tomu branil.