Jak pracujeme s funkcemi Excelu
- Funkci lze do vzorce Excelu vložit zápisem z klávesnice. Doporučujeme to však jen u jednoduchých funkcí s jednoduchými argumenty.
- Vložení funkce pomocí tlačitka fx - Vložit funkci. Toto tlačitko nalezneme na řádku vzorců či na kartě Vzorce. Po klepnutí na něm se objeví okno Vložit funkci. V něm zvolíme kategorii funkcí a v dalším kroku vybereme z této kategorie vhodnou funkci. Po zobrazení okna Argumenty funkce zadáme hodnoty argumentů. Zdůrazněme, že jména povinných argumentů jsou zobrazena tučně. Tlačítkem OK potom ukončíme zadání funkce do vzorce.
- Editace funkce ve vzorci.
- Je-li vzorec tvořen pouze funkcí, aktivujeme buňku a klepneme na tlačítko Vložit funkci. Objeví se okno s argumenty této funkce.
- Je-li vzorec složitý, klepneme na řádku vzorců do funkce, kterou chceme editovat a použijeme tlačítko Vložit funkci. Objeví se okno s argumenty této funkce.
Vkládání funkce do funkce
Často používáme složité vzorce s funkcemi, které mají v argumentech další funkce (matematik by řekl, že pracujeme se složenými funkcemi). Jak tyto vzorce dělat? Máme v podstatě tři možnosti.
- Celý vzorec napsat z klávesnice. Excel přitom poskytuje kontextovou nápovědu. Kdo si na tento způsob práce zvykne, nedá na něj dopustit.
- Použít okno Vložit funkci, vybrat zde první funkci a do řádků pro její argumenty ručně vpisovat další funkce. Přitom však již Excel nápovědu nedává.
- Celý vzorec vyťukat myší pomocí opakovaného použití okna Vložit funkci.
Poslední uvedený způsob podrobněji vysvětlíme. Problém spočívá v tom, jak z okna Argumenty funkce znovu zobrazit okno Vložit funkci. Stačí klepnou na seznam funkcí uvedený v Poli názvů (vlevo na řádku vzorců). V seznamu najdeme naposledy použité funkce a jeho poslední položka je Další funkce…. Pokud si nevybereme ve funkcích naposledy použitých, klepneme na tuto poslední položku. Objeví se okno Vložit funkci. S ním už pracovat umíme. Pokud si vybereme ve funkcích naposledy použitých, objeví se již okno s argumenty příslušné funkce.
Při vyplňování hodnot argumentů se vyplatí přesvědčit se o tom, se kterou funkcí pracujeme. V levém horním rohu rámečku, který obsahuje argumenty funkce, je její jméno. Při práci neustále kontrolujme vzorec, který děláme, v řádku vzorců. Funkce, s níž pracujeme, je zde tučně. Na obrázku níže je to funkce Část.
Vyplníme-li argumenty vnitřní funkce, mohou nastat dva případy.
- Vzorec je hotov. Pak klepneme na tlačítko OK okna Argumenty funkce.
- K dokončení vzorce se potřebujeme vrátit do okna argumentů vnější funkce. Pak klepneme na její jméno uvedené v řádku vzorců. Stejného triku lze použít, potřebujeme-li přejít do okna s argumenty vnitřní funkce.
