Chceme-li počítat hodnoty ve sloupci tabulky vzorcem, postupujeme klasicky tak, že uděláme vzorec v první buňce oblasti a potom jej kopírujeme do zbytku sloupce. Každá buňka sloupce potom obsahuje jistý, obvykle poněkud jiný, vzorec. Aplikujeme-li při tvorbě vzorce maticový přístup, vyznačíme cílovou obdélníkovou oblast, vytvoříme v ní příslušný vzorec a ukončíme klávesovou trojkombinací Ctrl+Shift+Enter. Celá oblast potom obsahuje vzorec jediný, který je uzavřen v matcových závorkách {}. Tyto závorky nikdy nepíšeme z klávesnice, jsou výsledkem uvedené trojkombinace. Maticí tedy rozumíme v Excelu obdélníkovou oblast buněk, která obsahuje (jediný) maticový vzorec. Možno říci, že tento vzorec sdružuje buňky v matici do jediného celku v tom smyslu, že nelze odstranit či editovat vzorec v jedné buňce či části matice, ani vkládat či mazat řádky/sloupce v matici. Vždy nutno pracovat s maticí jako s celistvou jednotkou. Formátovat část matice je však možné.
Aktivujeme-li buňku, která je součástí matice (v řádku vzorců je maticový vzorec), pak vyznačíme celou tuto matici klávesovou kombinací Ctrl+/ .
Tvorbou maticových vzorců snižujeme nároky na paměť. Pro matici je uložen v sešitu jediný vzorec, zatímco při klasickém přístupu je uložen vzorec pro každou buňku této oblasti.
Maticovými vzorci také získáváme výsledky funkcí, které poskytují více hodnot (např. funkce Transpozice, Četnosti, LinRegrese, LinTrend, Inverze, Součin.Matic).
Na předchozím obrázku děláme součet dvou tabulek, o stejném počtu řádků a sloupců, maticově. Ještě zbývá ukončit tvorbu vzorce maticovou trojkombinací Ctrl+Shift+Enter.
Na předchozím obrázku je příklad výpočtu poplatku maticovým způsobem. Oblast D20:D22 jsme vyznačili. Umístili jsme do ní vzorec. Akce byla zakončena maticovou trojkombinací Ctrl+Shift+Enter.
Maticový zápis soustavy je A*X=B. Existuje-li inverzní matice k matici soustavy A, a vynásobíme-li jí zleva naši rovnici, dostaneme řešení X=A-1*B. Inverzní matici k A získáme funkcí INVERZE(), násobení matic dělá funkce SOUČIN.MATIC(). Řešení soustavy zapíšeme pomocí funkcí Excelu takto: X=SOUČIN.MATIC(INVERZE(A); B).
Je-li matice soustavy regulární, tj. její determinant je různý od nuly, má naše soustava jediné řešení. Výpočet determinantu matice dělá v Excelu funkce DETERMINANT(), jejímž použitím se lze přesvědčit o regularitě matice soustavy A. K regulární matici A existuje inverzní matice. Je-li determinant matice soustavy roven nule, neexistuje k ní inverzní matice. Při pokusu o její výpočet obdržíme proto v Excelu chyby #ČÍSLO!. Takovýmto maticím říkáme singulární matice.
Na předchozím obrázku jsou zeleně vyznačeny tři matice sooustavy. První dvě jsou regulární, třetí je singulární. V oblasti K23:M25 je pokus o výpočet inverzní matice k této singulární matici. První matice soustavy má vektor pravých stran v buňkách K6:K8, inverzní matice k ní je v buňkách G10:I12. Řešení této soustavy je uvedeno v buňkách K10:K12. Příslušný maticový vzorec je v řádku vzorců. Zkoušku správnosti řešení uděláme maticovým součinem matice soustavy a jejího řešení. Měli bychom získat vektor pravých stran.