S T Ě H O V Á N Í

Stěhováním je prostorové přemísťování osob přes administrativní hranice územní jednotky spojené se změnou bydliště. Synonymem výrazu " stěhování" je v praxi termín "migrace", ten však v přesném smyslu slova je širším pojmem, protože zahrnuje i dojížďku do zaměstnání nebo za studiem, kterou intercenzální demografická statistika nesleduje. Demografická statistika ČR pokládá za stěhování změnu trvalého bydliště z obce do obce, nebo v Praze z jednoho urbanistického obvodu do jiného. Sleduje počet případů stěhování, nikoli počet stěhujících se - někteří se mohli stěhovat dvakrát nebo vícekrát.

Absolutní počet případů stěhování se získává agregací statistických hlášení o stěhování (Obyv 5-12), zaslaných vykazující jednotkou Českému statistickému úřadu. Pro stěhování občanů ČR je vykazující jednotkou ohlašovna pobytu v obci, do které se občan přistěhoval, pro stěhování cizinců je vykazující jednotkou příslušný okresní orgán Cizinecké a pohraniční policie. Stěhováním se přitom rozumí změna obce trvalého bydliště osoby na území ČR (vnitřní stěhování) nebo přes hranice ČR (zahraniční stěhování).

Vnitřní stěhování - změna obce trvalého pobytu na území ČR, za niž je považována i změna urbanistického obvodu trvalého pobytu v hl. městě Praze. Změny trvalého bydliště uvnitř obce nebo uvnitř urbanistického obvodu hl. města Prahy se v demografické statistice za stěhování nepovažují.

Zahraniční stěhování - změna trvalého pobytu osoby z ČR do ciziny nebo z ciziny do ČR. Nezáleží přitom, zda jde o občana ČR nebo cizince.

Pro rozlišení pohybu do anebo ven z určité územní jednotky se používá termínů přistěhovalí (imigrace) a vystěhovalí (emigrace).

Obrat stěhování (někdy "hrubá migrace") - úhrn přistěhovalých (hrubá imigrace) a vystěhovalých (hrubá emigrace) za stanovenou územní jednotku za určité období, zpravidla za kalendářní rok. Počítá se za celý stát, (součet počtu přistěhovalých do ČR a vystěhovalých z ČR) a za jednotlivé oblasti. Za kraj je obratem migrace součet počtu přistěhovalých do kraje a vystěhovalých z kraje, stejně tak za okres nebo za obec.

Objem stěhování - počet případů stěhování uvnitř daného územního celku. Je důležité rozlišit zda jde o vnitřní stěhování (do něhož se nezapočítává stěhování přes hranice územního celku) nebo o stěhování celkem (do něhož se započítává veškeré stěhování v územním celku, tedy i přes jeho hranice). Za ČR je objemem vnitřního stěhování součet případů stěhování mezi všemi obcemi ČR (včetně stěhování mezi kraji a mezi okresy), objemem stěhování celkem za ČR je součet objemu vnitřního stěhování a obratu stěhování za ČR. Do objemu stěhování celkem za ČR jsou tak zahrnuti i přistěhovalí do ČR a vystěhovalí z ČR. Obdobně za kraj nebo za okres se do objemu vnitřního stěhování započítává součet případů stěhování mezi obcemi v kraji (v okrese), do objemu stěhování celkem se započítávají i případy stěhování přes hranice kraje (okresu). Za obec (s výjimkou Prahy) ukazatel "objem vnitřního stěhování" nemá smysl, protože by musel vyjadřovat počet případů stěhování uvnitř obce - které se statisticky nesledují. Ukazatel "objem stěhování celkem" za obec je totožný s ukazatelem "obrat stěhování".

Migrační saldo (někdy "čistá migrace") - rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých ve zkoumaném územním celku. Společně s přirozeným přírůstkem je základním údajem pro bilance obyvatelstva.

Převažuje-li počet přistěhovalých do územní jednotky nad počtem vystěhovalých, jde o pozitivní migrační saldo, tedy migrační růst (zisk). Je-li naopak počet vystěhovalých vyšší než počet přistěhovalých, jde o negativní migrační saldo (čistá emigrace), tedy migrační úbytek (ztrátu).

Index migračního salda (index atraktivity, index efektivity) - poměr migračního salda a obratu migrace. Index migračního salda je ukazatelem efektivnosti migrace. Pohybuje se v rozmezí od -1,0 do 1,0. Maximální záporné hodnoty -1,0 by nabyl index migračního salda u území, z něhož by se obyvatelé pouze stěhovali, aniž by se kdo přistěhoval, maximální kladné hodnoty 1,0 naopak u území, kam by se obyvatelé přistěhovávali, aniž by se kdo vystěhoval. Protože migrace velmi intenzívně reaguje na měnící se ekonomické podmínky, je uvedený index také výstižnou charakteristikou těchto podmínek. Jeho nedostatkem ovšem je, že nereaguje na absolutní počet migrantů.

Hrubá míra migračního salda - migrační saldo na 1000 obyvatel středního stavu.

Míry imigrace/emigrace/migrace podle věku.

Obdoba míry podle věku u ukazatelů přirozené měny. Ukazatel dobře vypovídá o věkové struktuře migrace, pro níž je pravidlem, že relativně nejvíce migrantů je ve věku mezi 20 a 29 lety.

Celkový populační přírůstek

Celkový populační přírůstek je rozdíl mezi počátečním stavem obyvatelstva daného území a koncovým stavem obyvatelstva téhož území. Je tvořen součtem přirozeného a migračního přírůstku.

Hrubá míra celkového přírůstku (někdy "celkové přírůstkovosti" nebo "celkového růstu")

Celkový populační přírůstek, připadající na 1000 obyvatel středního stavu. Podle metodologické uzance se všechny hrubé míry počítají z absolutních čísel a výsledky se po zaokrouhlení nesehrávají. Proto se v praxi zaokrouhlování na jedno desetinné místo nemusí rovnat zaokrouhlená hrubá míra celkového přírůstku součtu zaokrouhlených hrubých měr přirozeného přírůstku a migračního salda. .

Struktura přírůstku obyvatelstva ČR v letech 1970-1999

Rok	Přirozený přírůstek	Migrační saldo	Celkový populační přírůstek	Hrubá míra
				přirozeného přírůstku	migračního salda	celkového přírůstku
1970	24 538	-4 350	20 188	2,5	-0,4	2,1
1975	67 462	2 401	69 863	6,7	2,0	6,9
1980	18 264	1 856	20 120	1,8	0,2	1,9
1985	4 240	2 195	6 435	0,4	0,2	0,6
1990	1 398	624	2 022	0,1	0,1	0,2
1995	-21 816	9 999	-11 817	-2,1	1,0	-1,1
1998	-18 992	9 488	-9 504	-1,8	0,9	-0,9
1999	-20 297	8 774	-11 523	-2,0	0,9	-1,1

Statistika domácností není bezprostřední součástí intercenzální demografické statistiky. Domácnosti se přesně sledují ve sčítání lidu; dále jsou předmětem zájmu statistiky životní úrovně, pro kterou ovšem není rozhodující počet a velikost domácností, ale jejich hospodaření. Dotazy na počet, příp. strukturu domácností ve státě nebo určitém regiónu se však ve státní statistice často vyskytují a nelze na ně vždy odpovídat odkazem na výsledky sčítání lidu, jež několik let po sčítání jsou ovšem již zastaralé.

Pojem "domácnost" bude přesně definován v metodických pokynech pro sčítání lidu, domů a bytů. Připomínáme nejdůležitější základní body dosavadních definic:

Bytová domácnost - soubor osob trvale společně bydlících v bytě. (Vyznačuje se společným bydlením.)

Hospodařící domácnost - soubor osob trvale společně bydlících v bytě, společně hradících náklady na bydlení, vybavení, stravu aj. (Vyznačuje se společným bydlením a společným hospodařením)

Cenzová domácnost - nejmenší kolektivita osob, spjatá společným bydlením, společným hospodařením a většinou i příbuzenskými vztahy. Dělí se na úplné rodinné domácnosti, neúplné rodinné domácnosti, vícečlenné nerodinné domácnosti a domácnosti jednotlivců.

Základem pro statistiku domácností jsou zásadně výsledky sčítání lidu. V intercenzálním období lze počty domácností kvalifikovaně odhadovat. Při odhadu se počet obyvatel k zvolenému datu dělí průměrným počtem členů cenzové domácnosti při posledním sčítání lidu, resp. mikrocenzu. Výsledek je nutno mírně korigovat na základě znalostí demografického vývoje, ze kterého plyne: počet dětí v devadesátých letech výrazně klesl, klesla proto i průměrná velikost všech typů domácností. Vlivem vysoké rozvodovosti a stárnutí obyvatelstva přibývá domácností jednotlivců a to zejména domácností žen ve vyšším věku.

Průměrná velikost domácností se zmenšuje, proto v ČR i při současném úbytku obyvatel počet domácností roste.

Domácnosti v ČR podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů v letech 1970, 1980 a 1991 a odhad pro rok 2000

Sčítání lidu v roce	Počet domácností (v tisících)			Průměrný počet členů
	cenzových	hospodařících	bytových	CD	HD	BD
1970	3 502,7	3 365,4	3 088,8	2,78	2,89	3,15
1980	3 875,7	3 791,0	3 494,8	2,64	2,70	2,92
1991	4 051,6	3 983,9	3 705,7	2,54	2,59	2,78
odhad pro rok 2000	4 280,0	4 190,0	3 880,0	2,40	2,45	2,65

Velmi významnou součástí demografické statistiky v ČR a v systému státní statistické služby je vydávání demografických projekcí. Demografická projekce - projekce obyvatelstva - je definována jako souhrn výpočtů, kterými je odhadován budoucí vývoj populace a to jak její velikosti (počtu obyvatel), tak struktury. Zpravidla, ne však vždy, jsou demografické projekce určeny k prognozování budoucího populačního vývoje obyvatelstva a to jakéhokoli území - obce, regionu, státu, kontinentu, světa. Některé projekce však nemají prognostické poslání a jejich úkolem je charakteristika současné (nikoli budoucí) populační situace ve smyslu: k jakému populačnímu vývoji by současná populační situace vedla. Projekce na období do 10 let jsou označovány jako krátkodobé, na období 11-25 let jako střednědobé, projekce s delším časovým horizontem - tj. na dobu delší než jedné biologické generace - jsou projekcemi dlouhodobými. Český statistický úřad publikuje projekce obyvatelstva České republiky každé dva roky, v letech 1995, 1997 a 1999. Poslední projekce obyvatelstva ČR z roku 1999 byla vypracována na období do roku 2030. Jednou za čtyři roky byla projekce ČSÚ rozpracována do úrovně okresů, od roku 2001 pravděpodobně do úrovně nových krajů. Populační projekce (prognózy) nezávisle na ČSÚ publikují i další instituce, zejména vysoké školy.

Projekce v ČSÚ jsou konstruovány komponentní metodou včetně zahrnutí migrace. Podklady těchto projekcí jsou perspektivní parametry plodnosti, úmrtnosti a migrace, stanovené na základě analýzy dosavadního populačního vývoje a posouzení jeho pravděpodobných změn v časovém horizontu projekce. Některé vstupní parametry demografických projekcí jsou konstruovány prostou extrapolací tak, že parametry dosavadního vývoje plodnosti a úmrtnosti (plodnost a úmrtnost podle jednotek věku) za uplynulé období (např. za poslední rok, průměr posledních pěti let) se vloží do projekce jako perspektivní parametry. Náročnější projekce s prognostickým posláním, jakými jsou i projekce ČSÚ, předpokládají proměnlivost parametrů v budoucnosti. Tyto předpoklady se v praxi zpravidla naplňují, pokud jde o odhad populačního chování současné generace. Je však velice obtížné a riskantní odhadovat populační chování příštích generací. Proto nespolehlivé bývají dlouhodobé projekce např. s časovým horizontem padesáti nebo sta let, i když technicky není problémem projekce s libovolně dlouhým časovým horizontem vypracovat. Výsledky každé populační projekce jsou ovlivněny demografickou situací v době zadání projekce. V reálném populačním vývoji nastávají zvraty, které nejsou předvídatelné; příkladem je hluboký pokles porodnosti v ČR v devadesátých letech, v takové míře nepředvídaný žádným odborníkem. Proto i populační projekce s prognostickým zaměřením především dokumentují současnou populační situaci a jejich smysl je v tom, že naznačují, v jakém smyslu by mělo být populační klima ovlivněno.

Přesto projekce mají významnou prognostickou funkci a jsou nezbytné např. při rozhodování o budoucím důchodovém systému. Do projekce, která má prognostickou funkci plnit, je nezbytné vložit i perspektivní parametry migrace. Ta např. z hlediska celého státu není příliš významná; i přes sílící vliv mezinárodní migrace není pravděpodobné, že by v obvyklém časovém horizontu projekcí výrazněji ovlivnila celkový populační vývoj státu. U menších územních regionů - okresů, měst - však význam migrace je značný a při projekcích jsou předpoklady budoucí migrace velmi důležitým vstupním parametrem. Protože na vývoj migrace působí řada činitelů - bytová situace, pracovní příležitosti, atraktivita regionu, investice do infrastruktury - je stanovení perspektivních parametrů migrace menšího regionu složitým úkolem. U regionálních projekcí je navíc obtížné dodržet princip sladění tak, aby parametry projekcí za jednotlivé regiony vzájemně harmonovaly a odpovídaly předpokladům perspektivního populačního vývoje celého státu. ČSÚ proto nedoporučuje iniciativní vytváření izolovaných projekcí obyvatelstva za jednotlivé regiony - kraje, okresy, města.

Vedle projekcí obyvatelstva bývají od orgánů ČSÚ vyžadovány občas i projekce domácností. Jejich nutným základem je podrobná informace o počtu, velikosti a struktuře domácností Takovou informaci mohou poskytnout pouze výsledky sčítání lidu. Výpočet projekcí domácností je založen na odhadu vývoje počtu "hlav domácností", tj. v praxi zpravidla osob, stojících v čele hospodařící domácnosti. K tomu je zapotřebí vedle pohlaví a věku zavést do projekce jako vstupní parametr i rodinný stav. To předpokládá kvalifikovaný odhad vývoje sňatečnosti a rozvodovosti a to podle věkových skupin. Do projekce domácností tak vstupuje nutnost odhadu podstatně více faktorů než při projekcích obyvatelstva, jsou proto náročnější a mají větší riziko odchýlení od skutečného vývoje.

<<< PŘÍRŮSTEK OBYVATELSTVA

© Český statistický úřad, 2001