Analytická chemie a životní prostředí

Jiří G.K.Ševčík
Katedra analytické chemie PřF UK, Albertov 2030, 128 43 Praha 2

Základní otázkou dorozumění samostatných oborů je nalezení společného obsahu v oboustranně srozumitelné formě. Interaktivním propojením oborů se tak stává zadání, které představuje převodní faktor např. mezi účinkem analytu a fyzikální měřenou veličinou. Podmínka oboustranné srozumitelnosti zadání je klíčová pro řešení komplexních otázek životního prostředí.

Nové paradigma analytické chemie je spojeno s definicí analytické chemie jako zdroj informací (WPAC FECS, 5.9.1993) a s požadavkem vyjádření nejistoty analytického pozorování (Analyst 120 (1995), 2303). Tyto dva dokumenty základně pozměňují tvář analytické chemie. Analytická informace je zhuštěnou a zobecněnou informací o analytických výsledcích, je snížením nejistoty výsledku před a po experimentu. Informace je tedy podmíněna znalostí objektu pozorování a definovaným zadáním. Nedefinované zadání, či experiment nevztažený k objasnění zadání je pro řešení nerelevantní a vede k produkci informačního šumu.

Analytická chemie a její výsledky jsou interpretovatelné z hlediska teorie informace, úspěšnost výstupu analytického činění je posuzována dosažením potřebného stupně redundance, účinnost analytické metody a postupu je posouditelná z hlediska informačního toku a nákladů na informaci. Tento přístup nestaví analytickou metodu, ale metodologii analytické práce do popředí. V tomto konceptu analytické chemie nejsou lepší či méně dobré metody, ale pouze více či méně vhodné metodologie.

Analytický postup vždy vychází ze zadání, na jehož počátku je vzorek. Vysoký stupeň sdílení informací a vysoký počet meziorganizačních interakcí týkajících se daného vzorku jsou charakteristickými rysy nové úlohy analytické chemie ve společnosti (ochrana před porušováním legalizovaných limitních hodnot, např. toxikologických limitů, součástí potravin, limitů životního prostředí, a kontrola procesů, např. klinických, průmyslových, a kontrola jakosti vstupních materiálů a výrobků k dalšímu zpracování). Nová role činí obor analytické chemie ekonomicky atraktivní a klade nové požadavky na analytický výsledek.

Požadavek vyjádření nejistoty analytického pozorování je reakcí na výše uvedené chápání analytické chemie a její role v legislativních meziorganizačních vztazích. Přesnost měření analytického vzorku je pouze jedním článkem v řetězci dílčích operací začínajících odběrem vzorku a končících vhodně zvolenou matematickou metodou zobecnění. Tento přístup rozšířil analytickou zodpovědnost za hranice laboratoře, zařadil analytický výsledek do souvislostí okolního světa.

Maximem nového pojetí analytické chemie je snížení zbytkové chyby popisného modelu životního prostředí. Proto je kladen důraz na metodologii měření a oprávněně je otevřen prostor pro interdisciplinární formy řešení.