Člověk, který ukončil magisterské studium na katedře botaniky může mít poměrně velkou motivaci jít na postgraduální studium na

Co všechno si může postgraduální student na katedře botaniky dovolit – katastrofický scénář

Člověk, který ukončil magisterské studium na katedře botaniky může mít poměrně velkou motivaci jít na postgraduální studium na katedře, která ovšem vůbec nemusí souviset s motivací skutečně postgraduálně studovat a věnovat se nějakému tématu. To je dáno zejména tím, že

* není problém se na postgraduál dostat. Obzvlášť pochází-li člověk z katedry, jsou přijímací pohovory více méně formalitou a přijímáni jsou i lidi, kteří vůbec nemají promyšleno co vlastně chtějí.

* přijetí na interní postgraduální studium člověku prakticky zaručuje pobírání stipendia po dobu tří let, bez ohledu na to zda člověk něco dělá či ne. 4.500 Kč úplně za nic to člověk jen tak někde nedostane.

* protože se všeobecně uznává, že stipendium je příliš nízké k pokrytí životních nákladů (což je pravda), není nikterak omezena jakákoliv jiná výdělečná činnost doktoranda. V praxi to může vypadat tak, že je člověk zaměstnán na plný úvazek na pracovišti nemající vůbec nic společného s jeho studiem.

* postgraduální student nemá vůbec žádné povinnosti. Pokud chce nemusí se během roku na katedře ani jedenkrát vyskytnout, což mu umožňuje bez problémů např. pracovat na plný úvazek – viz výše. Vzhledem k tomu, že i zkoušky stačí složit do tří let není nic jednoduššího než se 3 roky tvářit, že je dělám a pak je neudělat.

* postgraduální student od katedry také nic nezískává. V souvislosti s tím, že člověk na katedře vůbec nemusí být, nejenže nemusí mít žádné povinnosti, ale také nemusí mít žádnou odezvu na to co dělá a to, že je nazývaný student nemá vůbec žádné opodstatnění.

Za těchto okolností je poměrně pravděpodobné, že existují lidi, kteří berou interní postgraduální studium jako příjemné 3 roky, kdy mají studentské výhody, pobírají stipendium a přitom nemusí vůbec nic navíc dělat. To je od katedry velice šlechetné zabezpečení bývalých magisterských studentů, nicméně to asi není to, jak by mělo postgraduální studium vypadat.

* Přijímací pohovory. Zde je asi potřeba zajistit, aby byli přijímáni lidé, kteří minimálně investovali dostatek energie do toho, aby se dokázali dostatečně tvářit, že vědí co chtějí dělat a jak to dělat. O tomto požadavku se sice opakovaně mluví, nicméně výsledky přijímaček ukazují, že to tak není. Opakovaně jsou přijímáni lidé, kteří vůbec nevědí co chtějí dělat, a jejich motivací je možná některý z bodů uvedených výše.

Toto by mohl, alespoň částečně vyřešit požadavek , aby již u přijímacího pohovoru člověk předložil několikastránkový psaný projekt, ve kterém jasně zdůvodní co, proč a jak chce dělat. To nejen umožní odfiltrovat část těch o nichž je psáno výše, ale každému umožní si věc pořádně rozmyslet. Vhodné je věc psát stylem grantového návrhu, který se posléze po úpravě může skutečně podat.

* Stipendia a počty přijímaných studentů . Postgraduální stipendia jsou nízká (protože je málo peněz) a proto se všeobecně uznává, že student má právo si přivydělávat, a to zcela v neomezené míře. To v důsledku může vypadat tak, že všichni studenti pracují (i mimo obor) a na studium vůbec nemají čas. Stejný objem finančních prostředků by se však mohl rozdělit mnohem efektivněji, pokud by se stejné peníze rozdělily mezi tu část studentů, kteří se chtějí věci opravdu věnovat a neplatili by se ti, kteří jsou více či méně motivováni motivy výše uvedenými. Zvýšení stipendia by umožnilo i obnovení pravidel týkajících se úvazku, která ještě donedávna platila. Studenti by tak získali více času na svou práci.

* Požadavky kladené na studenty. Zvýšení stipendií a omezení dalšího úvazku by mělo být spojeno s většími požadavky na studenty kladenými (v současnosti se často argumentuje tím, že přeci není třeba se na katedře vyskytovat, stejně se tam po mě nic nechce, což je pravda). Toto by bylo záhodno zajistit zejména:

- skutečnou průběžnou kontrolou průběhu projektu studenta. V současné době je to pouze formalita. K tomuto by byla možnost využít stávající doktorandské semináře, kde by byl člověk nucen např. po dvou letech před komisí obhájit,. že skutečně něco dělá, že má výsledky a že práce dává smysl. Věc by mohla dopředu být doplněna i psaným textem.

- kritickým zhodnocením počínajícího projektu. K tomu by opět bylo vhodné využít doktorandské semináře, v rámci nichž by každý začínající student obhájil svůj projekt, který by vycházel z projektu předloženého u přijímacích pohovorů a umožnil by studentovy získat názor a rady od většího spektra lidí.

- Vzbudit dojem, že doktorandské semináře mají smysl, a že by na ně studenti měli opravdu chodit. To by šlo zajistit výslovným doporučením, aby všichni studenti na tyto semináře chodili. Také zvýšení jejich frekvence na každý týden umožní to, že si lidé nebudou muset složitě pamatovat, zda seminář zrovna dnes je, a současně to umožní, aby se vše výše zmíněné v průběhu seminářů opravdu stihlo (současných 5 seminářů v průběhu 13týdenního semestru to zajistit nemůže). Pokud se stane seminář samozřejmou součástí celého studia, doufáme že se změní i atmosféra seminářů, která je v současné době více či méně jako otravná prezentace před skupinkou neznámých lidí, kteří mě chtějí kritizovat.

Student by měl mít pocit, že od katedry něco dostává. Neexistence jakýchkoliv požadavků kladených na studenta vede k tomu, že člověk nemá sebemenší motivaci se na katedře vyskytovat. To jednak souvisí s pořádáním např. doktorandského semináře, na nějž člověk bude chodit. Stejně tak by bylo záhodno podpořit rozvoj doktorandských kurzů, které by byli nadstavbou na klasické magisterské přednášky. Tenhle problém souvisí i s pracovním místem – mám-li jeden stůl s někým dohromady a počítač sdílí 6 lidí, nelze očekávat, že člověk bude na katedru docházet (i kdyby chtěl stejně by tu nemohl pracovat).

Tohle souvisí i s rolí školitele. Pokud je člověk pravidelně dotazován po své práci, zvýší to jeho motivaci něco skutečně dělat a pocit, že člověk je skutečně studentem o kterého se někdo zajímá.

Výše zmíněné je směs možných námětů lépe či hůře okamžitě realizovatelných. Proto z nich vybíráme to, co lze změnit prakticky okamžitě. Je to zejména

· vyžadovat vystoupení všech začínajících studentů na semináři v průběhu zimního semestru prvního roku

· zavést průběžnou kontrolu studentů formou obhajoby dosavadní práce nejlépe v letním semestru druhého roku

· pokusit se zajistit existenci kurzů pro doktorandy např. zvaním našich i zahraničních odborníků na turnusové kurzy

· lépe definovat funkci školitele, jako člověka za něco skutečně za studenta zodpovědného a motivovat ho tak k průběžné kontrole studenta

Roztomile napsane. Ocenil bych ale zminku o pedagogickych povinnostech doktorandu.

Jinak navržené body považuji v drtivé většině za užitečné. Za hlavní cíl a vše prostupující cíl považuji především zvýšení motivace studentů ke zdárnému a úspěšnému studiu (a k jeho dokončení bez zbytečného prodlužování doby studia až na oněch maximálních 8 let).

Petr Karlík

Ahoj Zuzko,
s vetsinou toho samozrejme souhlasim. Zejmena ty body na konci mi prijdou
velmi rozumne a pod tyto bych byl ochoten se streba i podepsat.
Ma vsak nejaka takova saskarna s podpisama smysl?
Je nesmirne chvalihodne, ze jsme o tom hodne diskutovali, pojmenovali
problemy a ze se to i sepsalo. U toho by mohlo zustat a pak zalezi jen na
oborove rade, zda s tim chce neco delat ci nikoliv.

Petr

Sylva Nováková

Ahoj Zuzko,
vzhledem k tomu, ze se s ostatními nealgologickými doktorandy prílis
nestýkám, necítím se oprávnená hodnotit nebo kritizovat Tvoje rozhorcení nad
stavem doktorandského studia u nás. Dovolím si pouze jedinou poznámku: Není
pravda, ze se doktorandi nemusí na katedre ani ukázat, protoze mají jednou
za rok pedagogickou povinnost praktik - mluvilo se o tom i na katedrové
schuzi.
S.

Petr Petřík

Ahoj PGS,

s Pavlem v mnohem souhlasim. Libi se mi i jeho konstruktivni a
nekonfrontacni pristup narozdil od Zuzky. Prave ten jsem se v Zuzcine
navrhu snazil otupit, aby byl aspon trochu stravitelny pro cleny OR. Navrh
jsem uz predevcirem poslal Zuzce, nakonec ho posilam i vam.
S Pavlem nesouhlasim v tom, ze by se po studentech pri prijimani nemela
chtit jakas takas predstava, co chteji delat. Zuzka myslim nemyslela, ze
by jsme meli byt flagelanti, kdyz toto navrhujeme, ale aby se ten zajem o
PGS projevoval nejak konkretne ze strany OR. Ja bych zohlednil oba pristupy: cukr a bic.
Plne s Pavlem souhlasim, ze PGS studenti z kryptogamo i fanero museji
oducit hrozne moc v porovnani s geobotaniky. Uvital bych rovnomernejsi
rozvrstveni. Nakonec i v tomhle duchu vznika iniciativa H. Sudy taky pro
OR (ted nevim jestli, to neni tajne - neni).
Stejne tak se mi libi stupnovite odmenovani studentu za jejich vykony, ne
jen v zavislosti na jejich stari :-) To by se v tom navrhu melo objevit.
Vzdyt takhle to chodi i jinde.
Je mi lito, ze doktorandske seminare trpi tak nizkou ucasti. Duvod ale, s
dovolenim, nespatruji v (ne)zajimavosti temat, ale spise v neochote
vyslechnout a zajimat se o nazor druheho cloveka. To je ale reseni na
dlouhe trate. Rozhodne nesouhlasim s Pavlovym tvrzenim o tom "zbytecnem
poslouchani diskuze o specializovanem tematu". I z ni se da podle me
odnest i neco konkretniho pro sebe. Vitam ale rozsireni temat
navrzenych Pavlem s tim, aby se nezapominalo na samotne disertacky!
A to se dostavam k prubeznym obhajobam disertacek. Z tech by se samozrejme
strilet nemelo a se seminari kazdy tyden souhlasim.

Nakonec by bylo dobre, aby se treba cele teto diskuzi venoval jeden
seminar a treba se prizvali clenove OR, jak je to i navrzene do jiste
miry v tom prilozenem dopise.

Takze lovu zdar a PGS zvlaste.

Petr Petrik

Petr Petřík
- civilizovaná verze původního návrhu

Vážený pane předsedo, vážení členové oborové rady,

předkládáme Vám návrh požadavků některých studentů botaniky na zlepšení PGS studia na naší katedře. Návrh je koncipován nejprve jako katastrofický scénář, či-li jak by to podle nás dopadlo, kdyby se současná situace neřešila. Nakonec vybíráme nejožehavější témata k diskuzi a navrhujeme jejich řešení.
Samozřejmě celý problém by si zasluhoval osobní projednání se všemi zúčastněnými. Proto Vás žádáme o sjednání schůzky představitelů PGS studentů z naší katedry se členy oborové rady pro botaniku.

Děkujeme a věříme, že tím přispějeme k lepší komunikaci mezi studenty a pedagogy na naší katedře.

S pozdravem

Katastrofický scénář PGS studia na katedře botaniky a návrhy na jeho zlepšení

Co všechno si může postgraduální student na katedře botaniky dovolit – katastrofický scénář

* přijetí na interní postgraduální studium člověku prakticky zaručuje pobírání stipendia po dobu tří let, bez ohledu na to zda člověk něco dělá či ne.

* postgraduální student nemá vůbec žádné povinnosti. Pokud chce, nemusí se během roku na katedře ani jedenkrát vyskytnout. Vzhledem k tomu, že i zkoušky stačí složit do tří let, není nic jednoduššího než se 3 roky tvářit, že je dělám a pak je neudělat.

* postgraduální student od katedry také nic nezískává. V souvislosti s výše uvedeným nemusí nemá student žádné povinnosti, ale také nemusí mít žádnou odezvu na to co dělá. To, že je nazývaný studentem, nemá vůbec žádné opodstatnění.

Za těchto okolností je poměrně pravděpodobné, že existují lidi, kteří berou interní postgraduální studium jako příjemné 3 roky, kdy mají studentské výhody, pobírají stipendium a přitom nemusejí vůbec nic navíc dělat. Domníváme se, že to není to, jak by mělo postgraduální studium vypadat.

Co s tím?

* Přijímací pohovory. Zde je asi potřeba zajistit, aby byli přijímáni lidé, kteří minimálně investovali dostatek energie do toho, aby se dokázali dostatečně tvářit, že vědí, co chtějí dělat a jak to dělat.
Toto by mohl alespoň částečně vyřešit požadavek, aby již u přijímacího pohovoru člověk předložil několikastránkový psaný projekt, ve kterém jasně zdůvodní co, proč a jak chce dělat. To nejen umožní odfiltrovat část těch "vypočítavých", ale navíc umožní to si věc pořádně rozmyslet. Vhodné je věc psát stylem grantového návrhu, který se po úpravě může skutečně podat.

* Stipendia a počty přijímaných studentů. Postgraduální stipendia jsou nízká (protože je málo peněz) a proto se všeobecně uznává, že student má právo si přivydělávat, a to zcela v neomezené míře. Stejný objem finančních prostředků by se však mohl rozdělit mnohem efektivněji mezi tu část studentů, kteří se chtějí věci opravdu věnovat a neplatili by se ti, kteří jsou více či méně motivováni motivy výše uvedenými. Zvýšení stipendia by umožnilo i obnovení pravidel týkajících se úvazku, která ještě donedávna platila. Studenti by tak získali více času na svou práci.

* Požadavky kladené na studenty. Zvýšení stipendií a omezení dalšího úvazku by mělo být spojeno s většími požadavky na studenty kladenými. Toto by bylo záhodno zajistit zejména:
- skutečnou průběžnou kontrolou průběhu projektu studenta. V současné době je to pouze formalita. K tomuto by byla možnost využít stávající doktorandské semináře, kde by byl člověk nucen např. po dvou letech před komisí obhájit,. že skutečně něco dělá, má výsledky a jeho práce dává smysl. Věc by mohla dopředu být doplněna i psaným textem.
- kritickým zhodnocením počínajícího projektu. K tomu by opět bylo vhodné využít doktorandské semináře, v rámci nichž by každý začínající student obhájil svůj projekt, který by vycházel z projektu předloženého u přijímacích pohovorů a umožnil by studentovi získat názor a rady od většího spektra lidí.
- Vzbudit dojem, že doktorandské semináře mají smysl, a že by na ně studenti měli opravdu chodit. To by šlo zajistit výslovným doporučením docházky na semináře (ne-li přímo povinnou účastí). Také zvýšení jejich frekvence na každý týden umožní , aby se vše výše zmíněné v průběhu seminářů opravdu stihlo (současných 5 seminářů v průběhu 13týdenního semestru to zajistit nemůže). Pokud se stane seminář samozřejmou součástí celého studia, doufáme že se změní i atmosféra seminářů, která je v současné době vnímána jako nutné zlo.
- zavedení pedagogických povinností v rozsahu pevně daném a příp. odměňování za jejich nadstandardní plnění.

Student by měl mít pocit, že od katedry něco dostává. Kromě seminářů by stejně tak bylo vhodné podpořit rozvoj doktorandských kurzů, které by byly nadstavbou na klasické magisterské přednášky. Mimochodem tento problém souvisí s žalostným nedostatkem pracovního místa pro doktorandy, kteří tak (vedeni dobrým úmyslem na fakultu docházet) nemají prostor pro svou práci.
Problém zájmu souvisí i s rolí školitele. Pokud je člověk pravidelně dotazován po své práci, zvýší to jeho motivaci něco skutečně dělat a pocit, že člověk je skutečně studentem o kterého se někdo zajímá.

Výše zmíněné je směs možných námětů lépe či hůře okamžitě realizovatelných. Proto z nich vybíráme to, co lze změnit prakticky okamžitě. Je to zejména
· požadavky kladené na studenty u přijímacích pohovorů.
· zvýšit frekvenci doktorandských seminářů na 1 x týdně
· vyžadovat vystoupení všech začínajících studentů na semináři v průběhu zimního semestru prvního roku
· zavést průběžnou kontrolu studentů formou obhajoby dosavadní práce nejlépe v letním semestru druhého roku
pokusit se zajistit existenci kurzů pro doktorandy např. zvaním našich i zahraničních odborníků na turnusové kurzy (možnost využití podpory FRVŠ)lépe definovat funkci školitele, jako člověka skutečně za studenta zodpovědného a motivovat ho tak k průběžné kontrole studenta

Petr Kuneš

Házení PGS studentů do jednoho pytle!
aneb co si může dovolit oborová rada?

Jednoho odpoledního dne jsem poslouchal naše kandidáty na děkana při argumentacích, jak jsou všichni pro velký rozvoj PGS studia na naší fakultě, pro rozsáhlé výměny se zahraničím ba i o samostatnou aktivitu studentů nadrámec jejich studia. Hned jsem ze všech těch nádherných představ začal mít příjemný pocit, ovšem pouze do doby, než jsem o celé věci začal přemýšlet trochu z jiné strany, možná i s částečnou retrospektivou. Nechť je těchto pár řádek jakýmsi zamyšlením nad tím co by se mohlo, zdůrazňuji MOHLO, stát v protikladu s některými argumenty mých kolegů PGS studentů.

Začnu právě u těch interních doktorandů, které jsme nikdo nikdy neviděl a o kterých už v předešlé diskusi bylo zmíněno mnohé (dovolím si tak za některé z nich orodovat). Nebudu se tady vyjadřovat, co si o takovýchto lidech myslím, zvláště pak o těch, kteří si díky své bezbariérové drzosti dovolili PGS studovat a nedostudovat dvakrát, dvakrát pobrat tu nicotnou částku stipendia a opět zmizet. Ani se nebudu vyjadřovat k možnému či nemožnému si přivydělávání PGS studentů bokem, i vhledem k tomu, že většina z nás vlastní živnostenský list a zvláště pak ti, kteří si na to nejvíce stěžují (každý navíc nemá to štěstí pracovat s grantovým magnátem či vlastnit byt v Praze).
Vrátím se ale k onomu křehkému vztahu interního doktoranda k domovské instituci v protikladu k jeho zahraničním stážím, studiím či výzkumům, protože ty bývají považovány za něco moc žádoucího, ovšem naopak vzácného. Mohl by se čistě hypoteticky přihodit jeden scénář, kdy si jeden velmi nadějný interní doktorand, i přes značný odpor a ztěžování své mateřské instituce, domluví pobyt u odborníka kdesi v zahraničí, aby mohl alespoň nějakou dobu pracovat na prestižním tématu, kterému se u nás nikdo nevěnuje. Poté, co na naší katedře první rok studia odučil povinná praktika a udělal nějaké ty zkoušky, odjíždí do řekněme mimoevropského zahraničí, aby se věnoval výzkumu, na který si doslova vyuzurpoval finanční prostředky (bez jakékoliv pomoci jeho domácí instituce), aby plně reprezentoval svoji domovskou instituci. Po osmi měsících se třeba dozví, že mu byla sebrána i ta poslední almužna doktorandského stipendia, za kterou v terénu mohl alespoň živořit a byla třeba přiřknuta tzv. mrtvému studentovi, který stejně po roce zjistí, že vlastně ani studovat nechtěl. Jako odůvodnění uvede OR například to, že nevykonal předepsané zkoušky, ačkoliv si student mezitím na zahraniční univerzitě udělal rigorózy. V tu chvíli se nadějný mladý v zahraničí, reprezentující svoji instituci na vysoké úrovni, ocitá ve stejném pytli s neschopným, který pouze tuneluje. Bude mít tento student a vědec po tom všem ještě zájem psát si do hlavičky jméno naší instituce? Za co tedy vlastně pobírá doktorand svoji almužnu – za to že tři roky ochomejtá na katedře nebo za to že skutečně studuje?
Když už nám tedy jde o kompatibility studijních systémů a o to, aby nám takoví nadějní neutíkali na úkor těch neschopných, mohli bychom na tom začít něco dělat a ne jenom o tom neustále dokola žvanit.

Upřímně se bojím toho, co se stane pokud bych snad v budoucnu chtěl odjet i já, ačkoliv nechám všechny režijní prostředky ze svého výzkumného projektu na domovské instituci, která mi steží mohla ale ani chtěla poskytnout alespoň základní zázemí (klidné místo a stůl X ačkoliv mnoho lidí na katedře sedí tak z podstaty). Budu ještě alespoň studentem až se vrátím?

Nechci zde zdůrazňovat, jak je vše špatně a že nemá smysl něco dál činit. Jen bych chtěl, abychom při těchto horlivých debatách používali selský rozum. Je samozřejmě špatné, když vítězí ti neschopní flákači nad poctivci, bylo by ale též nerozumné nechat se prosadit ty horlivé, kteří se snaží vše řešit balíky pravidel a opatření!

Petr Kuneš
t.č. interní doktorand

Jana Škorničková

Milá Zuzko a všichni ostatní kolegové,

po přečtení všech příspěvků do katastrofického scénáře jsem se rozhodla napsat svůj názor, i když si velmi dobře uvědomuju, že si tím asi moc nepolepším. Napřed jsem si položila otázku….identifikujeme se jako doktorandi s dětmi které potřebují neustálý dohled a buzeraci a nebo se naopak snažíme dospět do stavu nezávislých, mozek používajících lidí, kteří svou práci dělají protože je baví?
Ať tak či onak…aby děti dospěli ve vyzrálé jedince ke svému zdárnému vývoji potřebují VZORY. Nevím jak vy, ale já jsem jich během svého magisterského studia neměla v této budově mnoho. (Teď se situace dost zlepšila…a tak doufejme, že následující generace na tom budou lépe´) .

Z navrhnutých změn mi jednoznačně jako nejlepší připadá otázka připravenosti projektu před nástupem na PGS. Samozřejmě optimální by bylo, aby člověk věděl CO chce dělat, pod KÝM to chce dělat a hlavně JAK to chce dělat. Přijatelné by pro mě bylo, k přijímacím zkouškám předkládat dva tři papíry textu, které by byly sepsány tak, že i laik pochopí, o co kráčí. Koneckonců, byla to moje strategie, kterou jsem použila, když jsem se snažila o přijetí na nestandtartní téma = tropy a zázvory. Miniprojekt jsem dala všem členům přijímací komise týden dopředu, aby měli možnost se připravit na argumentaci nebo si uvědomit, že není potřeba argumentovat. Takový malý projekt by pak nemusel kolidovat až tak moc s diplomkou, protože to není sepisování grantového návrhu, které díky formalitám sežere několik dní. Pokud se přihlásí studenti,kteří mají chuť pracovat, ale neví moc na čem….tak to mi připadá jako problém. Takový člověk si buď má sám naordinovat pauzu a rozmyslet se a nebo se nechat zlákat od nějakého přesvědčivého školitele na téma u něj.

Studijní povinnosti a pravidla hry.
Ještě než se začnu věnovat studijním povinnostem….tak si jen dovolím pochybovat o účelnosti zkoušek v rámci postgraduálního studia. PGS by se mělo brát hlavně jako škola bádání, výzkumu a mě osobně připadá celkem trapné donekonečna se podrobovat hře na zkoušejícího a zkoušeného, když je mi 28 let, úspěšně jsem prošla 60 zkouškami, z toho více než 25 vázajícímu se přímo k mému oboru a specializaci a absolvovala jsem státní závěrečnou zkoušku. K ČEMU TO JE??? A to pomíjím fakt, že už i v rámci magisterského studia jsou zkoušky jakousi sociální hrou, a ne vždy je to objektivní záležitost. Ale budiž. Pokračovat v tom však i v rámci PGS, kdy bychom už měli být víceméně kolegy pro ty, co nás opět zkouší…..no nevím. Chápu zkoušku z jazyka,která mi připadá dobrá, neboť mnoho zahraničních univerzit má PhD programy už jen v angličtině a jazykový deficit je pak na mezinárodním poli silný handicap. Ale proč si mám do PGS vybrat 3 studijní povinnosti, jejichž složení mě nijak výrazným způsobem neosvítí a rozhodně ze mě neudělá lepšího badatele……alespoň ze současného stavu nabídek přednášek a kurzů. Hned na začátku svého PGS jsem čelila problému, že si nemám co zapsat…protože jsem všechno až na jedinou zkoušku stihla udělat během magisterského studia. Pak člověk jak blázen hledá v okolních katedrách, co alespoň okrajově týká jeho práce, aby mohl splnit 3 nebo 4 studijní povinnosti. Pokud by se zlepšila nabídek kurzů či přednášek, pokud by jsme dospěli do stadia, že studenti se třeba domluví a sepíšou…ano takový kurz by se nám hodil, tohle je to, co potřebuji ke své práci….dozajista nebude nutné nikoho nutit na tyto kurzy chodit pod hrozbou splnění studijních povinností. Až mi někdo vypíše přednášku Jak psát grant, Základy práce v terénu, Botanickou latinu aneb jak popisovat nové druhy, Základy botanické dokumentace=fotografie a ilustrování a klidně i zápočet z První pomoci (nesmějte se…už jsem si zašívala v pralese i tržnou ránu na noze….a křísila poloutopeného Indiána), tak ne ně budu chodit i bez biče splnění studijních povinností, protože to prostě bude užitečné.
Pravidla hry by měli být jasněji daná…..komunikace mezi studenty a oborovou radou se redukuje pouze na pozvánky na semináře popřípadě na vyplnění papírů na konci každého roku. Pokud by se oborová rada sešla jednou za čtvrt roku na diskuzi s doktorandy, možná by došlo k lepšímu porozumění na obou stranách.

Pravidla hry, co , kdy a jak plnit….jakým způsobem zamezit flákání studentů a jak poznat ty co dělají a ty co se jen přiživují je zapeklitý problém. Berte následující řádky jako komentář člověka, který svoji práci miluje a obětoval mu mnoho ze svého života, nervů i vlastních finančních investic a přesto se podle nějakých pravidel ocitl na seznamu flákačů….a dotklo se mě to v té chvíli natolik, že jsem vážně uvažovala se na vše vykašlat a milou oborovou radu poslat na tři týdny do podmínek, ve kterých pracuji poslední dva roky.
Všichni většinou víme kdo je kdo. Kdo jak děla či neděla a vlastním problémem je definování síta, které nám má eliminovat Flákače. Takovou komplexní věc však nemůžeme řešit nastavením jednoho filtru….jako třeba splněné studijní povinnosti. Pokud nejsem fyzicky v ČR, těžko tam asi můžu plnit studijní povinnosti a dokud mám šanci sbírat terénní data, tak to dám jako preferenci číslo jedna. Protože naučit se nějakou knihu můžu kdykoliv, ale dělat v terénu ne. Kromě toho pobyt na asi jakékoliv zahraniční univerzitě sebou nese plnění studijních povinností tam….a tak člověk platí další daň za to, že chce dělat něco navíc. A tak jsem v závěru dospěla k poznání….že být student, který několik let věděl co chce dělat, kde to chce dělat a jak to chce dělat je svým způsobem bit za svoji nezávislost a za nestandartní přístup.
O podmínkách pracovních a finančního ohodnocení se nebudu vyjadřovat. Nesouhlasím se Zuzkou, že by si člověk neměl přivydělávat…..to by se totiž vědě nemohl věnovat, pokud nemá to štěstí, že se přifařil ke štědrému školiteli s tučným grantem, je zároveň vlastníkem bytu v Praze a neplánuje si ani v budoucnu založit vlastní rodinu. Ale to je na dlouhatánskou diskuzi a žádné rychlé instantní řešení neexistuje.

Ještě malá poznámka k pedagogickým povinnostem doktoranda. Učení ostatních je určitě dobrá věc….už jenom proto, že si člověk uvědomí rozdíl mezi pasivní a aktivní znalostí…něco jiného je, věci jakž takž rozumět a něco jiného je, ji druhým zajímavým a poutavým způsobem předat (týka se nejenom nás doktorandů, ale HLAVNĚ i našich pedagogů….klidně si sepište na papír, kolikrát jste za magisterské studium na přednášce usnuli a nebo se rozhodli tam raději nejít a věc se našprtat ze skript….). Je jasné, že praktika někdo odučit musí, ale zároveň jasné, že se nejedná o tvůrčí pedagogickou činnost. Proto si myslím, že na praktika, která učí deset různých lidí by měl být pevný layout, který si všichni centrálně připravíme a pak to budeme učit všichni stejně. Zajistí se tím i srovnatelnost pro studenty…a taková praktika by pak měl být schopen i odučit jak taxonom tak geobotanik. K té tvůrčí pedagogické praxi by se třeba dalo dohodnout, že si každý doktorand připraví byť třeba jen jednou za PGS turnusovou 3 denní přednášku na nějaké obecně použitelné téma, kterému rozumí a které nějakým způsobem na trhu vzděláni chybí….např. Jak dělat webové stránky, Základy etnobotaniky či nějakou metodologii. Zárověň pokud někdo není v Čechách tak se může třeba vykoupit z praktik třeba zase nějakou takovou přednáškou…..to už záleží na domluvě.
No a závěrem už jen douška. Po tom co jsem viděla v Indii jen můžu každému říct, že se tu máme jak prasata v žitě a ten kdo chce pracovat …..tak mu v tom až tak nic zásadního nebrání.
To je vše,
vaše tropy milující Škorňa

Pavel Kovář

Vážení a milí,
neberte mě na chvíli ani jako člena OR ani jako vedoucího katedry, spíš jako svědka nějakého trendu, v jakém si s námi pohrává běh historie. Ačkoli se ve své současné situaci nestíhání věcí, do nichž jsem se bezděky namočil, neflákám, rád bych stihnul přidat pár poznámek "z bočního pohledu" ještě před pátečním sezením OR, jež to předpokládám probere systematičtěji.

Předesílám jedno: I obor botanika získal právě akreditaci na další období existence na této fakultě, a to v třístupňové formě studia - bakalářské, magisterské a doktorské (bylo to o vlásek, protože nedlouho před horizontem vypršení předchozí akreditace jsme byli deficientní co do docentů a profesorů a taky špatní v poměru ukončivších/nedokončivších PGS studentů (což je jedním z přetrvávajících problémů); didaktika biologie např. akreditaci nedostala, žádné doktorské studium nemá a personál se nemůže habilitovat na naší fakultě. Z nové akreditace botaniky plyne, že pro doktorské studium bude muset být sestavena nová OR s novým předsedou a z dalších okolností také to, že do funkce přijde nový vedoucí katedry. Myslím, že i jejich vzájemný vztah resp. vymezení kompetencí bude muset být lépe ošetřeno vnitřními normami (OR by měla mít větší pravomoc - zejména na úkor proděkana, který zatím stanovoval odstupňování stipendií - v tvorbě a uplatňování oborových pravidel; vedoucí katedry jako správce prostředí, kde se studium odehrává, by měl v těchto intencích s OR interagovat). Vaše komentáře tedy směřují k takto nastavené budoucnosti, kde především by měly najít uplatnění.

Srovnávat můžeme (a) v čase: od války do r. 1989 byl počet tzv. vědeckých aspirantur (CSc.)
                                    spočitatelný např. na geobotanice na prstech jedné ruky (z toho 1 Ind),
                                    od té doby stavy přijímaných doktorandů houstly k současnému stavu
                                    zhruba 4 desítek na katedře (stejný trend se odehrává ve všech dalších
                                    parametrech činnosti, přičemž zvýšení stavu personálu o nějaký kus je
                                    těžce vydobytý zázrak za dekádu a spíš se dá očekávat opak)
                                (b) v prostoru: ať v Evropě, nebo na severu Ameriky mají doktorandi sice
                                    ještě pořád větší nabídku atraktivních témat, ale jsou daleko
                                    tvrdším způsobem "vykořisťováni", tu v jednom, tu v jiném směru
                                    (hodně učí; hodně bádají a publikují jedině pod lídrem projektu, k
                                    do něhož se proboxovali; příp. si musí přinést svůj financovaný projekt
                                    nebo aspoň svůj počítač atd.)

Naše katedrové specifikum: po převratu jsme hodně investovali do magisterského studia, kde
                                   se vyčerpáváme jak v šíři nabídky curricula, tak v poměrně vysoko
                                   nastavené laťce pro diplomky ve srovnání s jednosemestrálními DP na
                                   tuzemských i západních VŠ - tím pak není moc kde brát
                                   pro další stupeň studia a patrně bláhový liberalismus pro nadšené
                                   samostudium tvůrčích duchů zákonitě selhává

Z vašich variabilních (a přitom velmi poučných) příspěvků vyplývá, jaká šíře názorů existuje (flákárna vs. moc povinností, malá kontrola vs. pocit svázanosti, ap.); jakékoli krajní dogma narazí - vždy půjde o hledání flexibilní míry, abychom nepřiměřeně nedusili vyhraněné osobnosti toho či onoho typu (i kompromis má však svou mez - není např. možný mezi tvrdým y a měkkým i).

Zkusím teď konkrétně reagovat (za sebe) na body:

(1) Snadný přijímač: podle letošního zadání "shora" měla přijímací komise bodováním vytvořit pořadí a předpoklad vypadal na 4-5 úspěšných; rozhodnutí o přijetí většího počtu padlo na vyšší úrovni než OR; jsem pro tvrdší výběr přes dohodnutá kritéria a tím menší počty - hodnoceni jsme jako katedra resp. jako obor za vyšší proporci úspěšně a včas obhájených disertací a taky by odpadly nářky na půllavice (nafukovací z roku na rok nejsme) a málo počítačů (obměny i nárůsty jedině kombinací různých zdrojů, ale spíš bychom prostředky potřebovali na skokový růst v laborkách a kvalitativních inovacích než na "psací stroje")

(2) Bránění rovnostářství (stipendium za nic/za práci): tato OR byla na botanice první (aspoň si to myslím, v předchozích jsem nebyl), která začala sbírat výroční údaje o aktivitě doktorandů a v několika případech přistoupila k vyvození konkrétních finančních opatření na jejich podkladě; jsem pro pokračování v trendu a pro důslednější převod výstupů do diferencování (což nemusí vylučovat citlivé posuzování za specifických podmínek, kde lze učinit předběžnou dohodu o zdokumentování - viz např. práce v tropech)

(3) Postgraduální gramotnost: vzhledem k formální možnosti studium pouze simulovat za údajného souběžného provozování těžkých výdělků jsem pro několik málo "kontrolních" prezentací za studium - v první části třeba i jen slušně udělaného přehledového semináře o spřízněných otázkách propojených s cílem bádání (na základě excerpce); v pokročilejší části studia se zájem nejpřesvědčivěji dokládá dílčí leč kvalitní publikací

(4) Výučba praktik ap.: je mýtus, že geobotaničtí doktorandi "nic nedělají" (v loňské nabídce k pedagogickému vyžití např. bylo: velké geobotanické praktikum resp. kurs ekologických metod, samostatně připravené vstupy resp. lekce do přednáškových cyklů Ekologie speciální, Biostatistika, Vegetace střední Evropy, série exkurzí k Ekologii speciální, podíl na vedení Geobotanické exkurze, Fytocenologického kursu a Kursu populační biologie, tradičně zůstává bot. cvičení (Dobronice, Albeř) a možná jsem něco zapomněl. Pokud mi něco neuniklo, všichni pracovali. Nicméně jsem si vědom, že při současné mimořádné zátěži na systémech se budou muset povinnosti kvantitativně ještě lépe rozložit a bude nutno vpustit geobotaniky i do praktik cévnatých bez ohledu na riziko, že budou učit obilku i mimo "seed bank" jako semeno.

(5) Výše stipendia: celkový balík je dán taxativně shora - platí ho stát stanoveným obolusem na hlavu; možnost hybat s tim je uvnitř - promyšlenější diferenciací, a pak z dalších zdrojů - v současnosti fakulta vyčleňuje v rozpočtu navíc částku na podporu 4. roku PGS, asi se bude pracovat na korekci norem tak, že by umožnily grantovým řešitelům dotovat stipendium z grantů v případě potřeby stimulovat "své" doktorandy, aby odvedli na projektu práci či byli za kvalitu odměněni.

(6) Kurzy, nejlépe obsazené zahraničím: samozřejmě taková akce se musí připravovat s předstihem, propátrat různé fondy mobility ap. se vztahem k oblasti světa, odkud chceme dotyčné sehnat, a hlavně připravit jim podmínky k slušné existenci tady (třeba dočasně evakuovat doktorandy z nejlepší místnosti, kterou katedra disponuje, učinit tam sanitární perestrojku a pozvaným externistům instalovat zařízení potřebné k jejich zázemí). To vše musí udělat někdo konkrétní, kdo na to ještě má kapacitu mimo ostatní povinnosti.

(7) Doktorandi "coby politikum": vedení UK chce univerzitu deklarovat jako "research univerzity", k čemuž patří důraz na doktorandské studium - proto se asi také přijímají relativně velké počty. Vzhledem k našim kapacitním a personálním možnostem se shoduji s většinou příspěvků ve smyslu tvrdšího výběru (menší množství, více kvalitní práce). [Léta jsem byl na oddělení sám, kdo získával granty přinášející katedře režii, učil za odchozí důchodce a prostě dělal, co bylo potřeba, takže si silně uvědomuju, že méně znamená často více].

Každá skupina lidí pohybující se v těchto prostorách, má své problémy k řešení a taky má tendenci je považovat za ty nejpalčivější. Je v pořádku na ně upozorňovat a v dialogu je zkoušet řešit (přitom je dobré ohlížet se a kontrolovat, jestli nechceme něco, co bylo zavrženo v minulém období jako neosvědčené). Vždycky je serióznější vynášet soudy při posouzení trendu za nějaké rozumně dlouhé období s vypovídací hodnotou (třeba 3 - 5 let). Buďte shovívaví k těmto mým "scholastickým" poznámkám a věřte, že vám přeju stále více se vzdalující (samozřejmě k lepšímu) podmínky od těch, co jsme jako "ztracená" generace zažili my.

Lubomír Hrouda

Milá Zuzmun, Pavle Špryňare a ostatní

dovolte selské poznámky služebně nejmladšího člena OR.

Možná že budu opakovat některé věci, které mohli už napsat moji kolegové, záměrně je nečtu; rovněž jsem před těmito řádky nečetl znovu všeliké řády doktorandské, takže se mohu v něčem mýlit a je-li tomu tak, chybu rád přiznám. Vypsal jsem si několik bodů:

a) počet přijímaných PGS – ano, je dle mého gusta velký a určitě by bylo lze učinit čáru kvalitativně výše. Na druhou stranu i za krátkou dobu působení v OR nemám pocit, že by byli přijímáni hlupáci. Základní problém, který v tom vidím, je ten, že OR (i) nikdy neví, kolik PGS skutečně přijme (dělá pouze pořadí a o počtu přijatých na jednotlivé katedry se rozhoduje centrálně v rámci fakulty, (ii) nikdy neví, zda ruka Páně se bude v dalším roce přivírat nebo rozevírat. Je obecně známo, že schopní lidi se často roděj v hroznech (viz Brabazidi etc.) – kdyby OR měla tu jednoznačnou moc říci, letos chceme jen toho jednoho dobrýho a napřesrok jich možná bude sedm stejně dobrých a my je chcem všechny, pak si myslím, že by tak v podstatě činila. A to i přesto, že PGS byli v minulosti (a pravděpodobně jsou i v současnosti, (ale již dlouho nejsem v žádné funkci, tak to nemohu říci přesně) pro katedry nezanedbatelným zdrojem financí (mimo stipendia samozřejmě) – na to zřejmě naráží ve svém po mém soudu výborném rozboru Pavel Š. Ale tu moc zatím nemá – takže lepší doktorand v pytli než holub na střeše.
b) Zweitens: objevilo se to v příspěvcích některých kolegů doktorandů, ten Zuzanou zdůrazňovaný pocit obecného nicnedělání platí možná na některé „dolní“ doktorandy, ale v odděleních zajišťujících základní výuku doposud všichni doktorandi se podíleli na výuce (pokud jsou obecně známy problematické případy, jde o to, že dotyčný trvá na znění současného řádu, nikoli o to, že by se na výuce nepodílel vůbec). Ano, není to samozřejmě práce na vědě, ale vzhledem k tomu, že doposud nebylo možno ovlivnit počet přijímaných bakalářských studentů, jsou PGS v jakémkoliv množství pro tato oddělení spásou. Pokud nechceme, aby (i) Honza Suda a spol. učili do úmoru a vzdali se vědy, a chceme, aby (ii) byli přijímáni jen kvalitní PGS, musíme se domluvit na kodifikovatelném konsenzu určitého zvýšení pedagogických povinností PGS v bakalářském stupni napříč odděleními (jak se již začalo dít) – viz přípis Honzy Sudy adresovaný OR a taktéž na určitém nadstandartním odměňování těch, kteří by učili nad rámec těchto „povinností“. Jistě existuje názor, že PGS je jenom o vědě a sebevzdělávání, a nelze jej objektivně napadnout. Ale – je to tak trochu po nás potopa. Školitel, který by na takového studenta kašlal, je samozřejmě špatným školitelem, ale v podstatě by mu oplácel stejnou mincí.
c) Ad přednášky PGS – můj kacířský názor – čím méně, tím líp. Metodologie a speciální obvykle turnusové kurzy, to ano; naštěstí už se moc neděje to, že by si student v zoufalství že už vše slyšel vybíral kurzy, které v podstatě nepotřebuje (po mém příchodu sem jsem to i pozoroval).
d) Vstupní prezentace na semináři obecném (nikoli doktorandském): mám pocit, že se alespoň na některých odděleních děje.
e) Skládání účtů formou písemnou, tj. povinná práce k tématu se vížící dejme tomu do 2 let. To je věc zásadní a nemohu nepřipomenout, že v podstatě odpovídá bývalému kandidátskému minimu u aspirantur. Pokud by to neodporovalo nějakému vyššímu předpisu (což opravdu nevím), viděl bych návrat tohoto komisionelního pojednávání vysoce kladně. Vypovídalo by to více než počet složených zkoušek i než zpráva školitele.
f) počet doktorandských seminářů: tady si dovolím souhlasit s některými a oponovat hlavní aktérce Zuzaně – myslím, že méně je v tomto případě více. Jiná, po mém soudu vysoce užitečná věc je konání víkendového „semináře“, kdež je mi trochu líto, že je konán v poměrně izolované skupině, takže se o něm mnozí doktorandi a i pedagogové, které by Vaše názory i práce zajímaly, dovídají ex post z kuloárů.
g) Proposal k pohovorům – tady než člověk řekne ano či ne, musíme si položit otázku, jakého doktoranda chceme: jen hotového „učně“, který v rámci PGS vystřihne „tovaryšskou“ práci plnou invence, po lze předpokládat kariéru „mistra“, nebo připustíme i účast poctivého, možná ještě trochu nedodělaného učně, u něhož je předpoklad odvedení řemeslně velmi kvalitní tovaryšské práce, ale možná bez té zásadní invence – takový potenciální „dělník vědy“ je dle mne také velmi potřebný, často však mu vyhovuje spíše si vybrat z námětů již řešených grantů apod. než přicházet s vlastním proposalem. Hledáte-li zde mou odpověď, zásadně ji nevím, i když se spíše blížim k názoru, že obě skupiny PGS, pokud jde o použitelné lidi, potřebné jsou.
h) Zaměstnání při PGS: jeho míru podle současných norem nelze ze strany OR ovlivnit, jakkoliv si myslím, že do loňska (tuším) platící omezení bylo lepší.

Původně jsem toho chtěl napsat více, ale nějak mi už vyschla inspirace, mám ji spíše v diskusi per hubam než na papíře. Tím chci naznačit, že jakkoliv tak díly často nepříčetnému pohledu nevypadám, koulí na dveřích jsem se nikterak nechtěl izolovat a k jakékoliv diskusi týkající se těchto problémů jsem ochoten si udělat čas.
zdravím Vás
ldh

Návrhy na změny - hlavní body vyplývající z diskuse na webových stránkách

· Přijímací pohovory. – uchazeč o doktorské studium by předložil psaný projekt s návrhem projektu určeného k řešení během studia (případně krátká obhajoba tohoto návrhu)
· Zavedení průběžných obhajob průběhu práce na doktorandském semináři – ideálně v průběhu 1. roku studia (vstupní presentace) a v průběhu 2. roku studia rok (průběžná presentace a ukázka, zda člověk opravdu něco dělá), při takové obhajobě by mělo skutečně o něco jít a něco zní vyplývat
· Zkoušky – pokud má být zachována povinnost doktoranda skládat v průběhu studia zkoušky, bylo by vhodné pokusit se zajistit existenci atraktivních kurzů pro doktorandy např. zvaním našich i zahraničních odborníků na turnusové kurzy
· Školitel - lépe definovat funkci školitele jako člověka skutečně zodpovědného za činnost studenta, což by školitele motivovalo k intenzivnější práci s doktorandem či k intenzivnější průběžné kontrole studentových výsledků apod.
· Pedagogické povinnosti studentů – zajistit, aby je skutečně měli všichni. Kromě povinných praktik by mohlo jít i o vlastní přednášky
· Stipendia a hodnocení doktorandů – zavést komplexnější systém hodnocení a rozdělování stipendií, ne jen podle složených zkoušek, ale i podle postupu práce, publikací, pedagogických povinností – vhodný by asi byl systém, kde by si každý nalezl to své
· Celkově jasnější pravidla PGS studia – větší komunikace mezi studenty a oborovou radou

Petr Sklenář

Ahoj Zuzko:

Nedalo mi, abych nepripojil par postrehu k tematu.

- pocet prijimanych PGS -
Souhlasim s nazorem, ze mene je vice. Nicmene vse je dusledkem zasadni
systemove chyby. Kazdy PGS je pro fakultu/katedru dodatecnym zdrojem
prijmu ze statniho rozpoctu. Neni proto divu, ze jsem opakovane od
naseho vedeni slysel, ze je strategie brat PGS co nejvice, aby se
posilil katedrovy rozpocet. Kdyz to pred lety pro me byla aktualni
zalezitost, zjistil jsem, ze fakulta PGS penize hezky prerozdeli,
vyplati stipendia a zbytek posle katedram. Ptal jsem se tedy, co se deje
s touto castkou na katedre, a svete div se, pry se pouzivala k uhrade za
elektrinu a topeni ...... Takze primou umerou dostavame, cim vice PGS,
tim lepe vytopena mistnost :-)

- vedlejsi uvazky PGS -
Kdyz jsem tuto u nas beznou vec zminil lidem ze zahranicnich univerzit,
nechapave kroutili hlavou, jak muze mit doktorand jeste cas na praci
jinde (a uz vubec nechapali dalsi uvazky pedagogu). Zase je to z velke
miry systemova vec. Dokud bude ohodnoceni absolventu prirodovedcu
takove, jake je dnes, budou mit vsichni, pedagogove i studaci, tendenci
vydelavat bokem, s tim se tezko da neco delat. S timto ale souvisi dalsi
podstatne veci, - je PGS studium dostatecne narocne, ze mohou studenti
stihat delat jinde (tuto otazku by meli resit skolitel a OR, ja tvrdim,
ze jsme urovni o dost nize nez zapadni Evropa a Amerika), - otazka
priorit kazdeho PGS, resp. jeho vule studiu se venovat na 100% (resi si
kazdy sam za sebe).

- prijimaci pohovor PGS -
Z diskuse vyplyva, ze se jedna o formalitu, takze se veci za tech par
let moc nezmenily. Opet par postrehu odjinud. V zahranici je velmi tvrda
konkurence o PGS mista, coz je castecne dano zpusobem financovani. Neni
napriklad mozne, aby se prihlasil nekdo, kdo jeste nedokoncil predchozi
stupen vzdelani (viz nase podminecna prijeti studaku koncicich v zari),
podminky jsou proste jasne dane a budto splnujes nebo ne. Na nekterych
univerzitach je kvalita dizertacniho projektu, ktery navrhuje uchazec o
PGS, podrobena ostre diskusi komise, ktera rozhodne o ne/prijeti a tim o
prideleni stipendia. Jinde jsou velmi dulezite predchozi studijni
vysledky a kriteria vyberu jsou dost ostra. Ale kazdy student, ktery
uvazuje o PGS vi predem, jaka jsou pravidla hry, ktera pak plati pro
vsechny stejne. Tu obhajobu projektu pred OR povazuji za dobry napad,
adept o doktorat by mel vedet, proc a co chce dale studovat.

Jeste pridam jednu poznamku o roli skolitele. Jiz posledni pohled za
hranice. Tam je vetsinou pekne videt rozdil, ze nekteri skolitele maji
previs zajemcu (budto umi sehnat financni prostredky nebo jsou opravdu
spickovymi odborniky a maji zajimava temata k reseni, ze penize nehraji
az takovou roli) a mohou si vybirat, jini maji zajemcu mene nebo na ne
zbydou ti mene kvalitni. Jista mira souteze o skolitele je myslim ku
prospechu. Je na studentovi, s kym chce pri PGS spolupracovat a naopak,
skolitel necht zvazi, jestli je ten ktery uchazec pro nej ten spravny.

Zdravim,

Petr