Politika hospodářské a sociální soudržnosti EU (regionální politika)

Hlavní politiky EU

1.    společná zemědělská politika (48% rozpočtu EU), podíl výrazně klesá

2.    politika hospodářské a sociální soudržnosti (34% rozpočtu), spíše růst podílu

Každý stát EU má svou národní regionální politiku, přesto existují důvody pro realizaci regionální politiky na úrovni celé Unie:

1.    nejstarší argument z doby vniku EHS: kompenzace zejm. strukturálně postiženým regionům za zostřenou konkurenci na větším evropském trhu

2.    kompenzace regionálních dopadů ostatních „neregionálních“ politik EU (zejména SZP a vědeckotechnická politika EU)

3.    rozpor mezi závažností regionálních problémů a schopností států tyto problémy řešit (tj. nejproblémovější regiony se nachází zpravidla v nejméně vyspělých státech EU)    

4.    zneužívání národních regionálních politik k dotování ohrožených soukromých firem (x Římské smlouvy)

5.    vytvoření ekonomické a monetární unie (EMU) – symbolizované zavedením společné měny Euro. Omezení autonomie vlád v oblasti monetární i fiskální politiky. Nebude možná ochrana ekonomik devalvací (x W. Duisenberg). 


Vývoj regionální politiky EU

RP EU lze rozdělit do 4 hlavních období.

1. období: od r. 1958 - do r. 1974

-    regionální politika úzce zaměřena na posílení zdrojů věnovaných na národní regionální politiky
-    samostatná regionální politika EHS téměř neexistovala
-    regionální politika realizována formou relativně izolovaných projektů
-    Generální ředitelství pro regionální politiku (DG REGIO) vzniklo až v r.1968
-    priority - regiony postižené útlumem těžkého průmyslu a zaostalé venkovské regiony
-    sociální politika byla prováděna nezávisle na regionální politice.
  
2. období: od r. 1975- r. 1988
-    mezníkem pro vývoj regionální politiky se stal vstup V. Británie (též Irska a Dánska) do  (ES) v roce 1973
-    V. Británie požadovala kompenzaci vysokých příspěvků do rozpočtu ES a nízkých příjmů ze SZP formou pomoci Společenství  restrukturalizovat staré průmyslové regiony
-    v  roce 1974 byl proto zřízen fond ERDF (začal fungovat v roce 1975), kdy disponoval 4,8% z rozpočtu ES.
-    prioritou byla restrukturalizace starých průmyslových regionů
-    na konci období již podíl fondu ERDF na rozpočtu ES dosáhl 9%
-    v 80. letech začalo ES vyvíjet vlastní regionální politiku zaměřenou mj. na podporu přeshraniční spolupráce.
     
3. období: od r. 1989 do r. 1999
-    radikální reforma:  integrace RP se sociální politikou a s částí zemědělské politiky do tzv. strukturální politiky, která je v současnosti označována za politiku HSS
-    hlavním impulzem pro reformu RP byl vstup Španělska a Portugalska do ES v roce 1986
-    prioritou RP se stala podpora nejméně rozvinutých oblastí.
-    pro programové období 1989-1993 bylo poprvé definováno 5 cílů strukturální politiky (Cíl 1, Cíl 2 atd.), které v zásadě platilo i v programovém období 1994-1999
-    zavedeny tzv. principy strukturální politiky EU a zejména byl rozpracován systém programování.
-    v roce 1993, resp. 1994, byl zřízen Kohezní fond. Prostředky poskytované z KF mají umožnit nejslabším státům EU plnit náročná Maastrichtská kritéria pro EMU
-    Při vstupu Finska a Švédska do EU v r. 1995 (společně s Rakouskem) byl zřízen nový Cíl 6 - podpora (arktickým) řídce zalidněným oblastem.

4. období od r. 2000 do r. 2006
-    snížení počtu Iniciativ ze 13 na 4 a Cílů ze 6 na 3
-    decentralizace implementace
-    zachování objemu fin. prostředků
-    jednotnější přístup – metodiky (programování, hodnocení apod.).
-    rozpočet počítá se vstupem někt. kandidátských zemí již od r. 2002

Lze tedy shrnout, že RP EU začínala jako doplněk národních regionálních politik, v současnosti naopak nad nimi výrazně dominuje

K výrazným změnám regionální politiky EU docházelo zpravidla v souvislosti s rozšířením Unie. Další významná reforma vstoupí zřejmě v platnost v roce 2007.

Cíle a principy regionální politiky Evropské unie 

Pro programové období 2000-2006 jsou definovány tyto 3 Cíle:

1)     Podpora rozvoje a strukturálních změn v zaostávajících regionech (jedná se o regiony NUTS II, jejichž průměrný HDP v paritě kupní síly za roky 1994-6 nedosáhl 75% průměru EU, o vymezení těchto regionů rozhodne Evropská komise). Pro regiony, které již nebudou nadále oprávněny pro pomoc podle Cíle 1 byl připraven program dočasné omezené pomoci (tzv. měkké přistání).

2)     Podpora ekonomické a sociální konverze strukturálně postižených oblastí. Jedná se o 4 typy regionů, přičemž každý typ je vymezován podle specifických kritérií: a) průmyslové regiony, regiony vymezeny podle vysoké míry nezaměstnanosti, vysokého, ale klesajícího podílu ekonomicky aktivních v sekundéru, b) zemědělské regiony, musí vyhovět alespoň dvěma ze 4 kritérií: hustota zalidnění menší než 100 osob/km2, podíl EA v zemědělství přesahuje dvojnásobek průměru EU, nadprůměrná míra nezaměstnanosti,  úbytek obyvatelstva, c) městské regiony, musí splnit alespoň jedno z následujících kritérií: míra dlouhodobé nezaměstnanosti vyšší než průměr EU, vysoký stupeň chudoby, včetně špatných bytových podmínek,  zvláště akutní problémy ŽP, vysoký stupeň kriminality nebo nízká míra vzdělanosti), d) regiony závislé a rybářství. Kromě těchto 4 typů regionů mohou získat statut Cíle 2 i regiony, které sousedí s regiony Cíle 1 nebo zemědělské regiony se stárnoucím obyvatelstvem nebo s klesajícím podílem EA v zemědělství, oblasti s akutní potřebou restrukturalizace základního odvětví regionu. Regiony Cíle 2 jsou vymezeny v několika fázích ve spolupráci EK a členského státu. 

3)     Rozvoj lidských zdrojů (podpora změn a modernizace politik a systémů v oblasti vzdělávání, rekvalifikací a zaměstnanosti). Jedná se o horizontální Cíl, takže podporu mohou získat všechny regiony, kromě regionů Cíle 1. Tento cíl je provázán s Evropskou strategií zaměstnanosti.


Základním rozdílem mezi podporou podle jednotlivých Cílů je:

-    maximální výše podpory ze strany EU (až 75% v případě Cíle 1, u ostatních Cílů do 50%)

-    okruh podporovaných aktivit (v případě Cíle 1 je podporován širší okruh aktivit, včetně přímé podpory podnikům v případě, že se zvýší zaměstnanost, dále výstavba transevropských komunikací, investice v oblasti školství a zdravotnictví).

-    maximální výše částky, které může podpora ze strany EU dosáhnout. Nejvyšší částku na jednoho obyvatele je obecně možno získat v regionech Cíle 1. 

Podpora je směřována na projekty spadající do 3 tzv. prioritních os politiky hospodářské a sociální soudržnosti v problémových regionech EU:

1)     infrastruktura a ŽP
2)     rozvoj lidských zdrojů
3)     podpora podnikání 

Fungování regionální politiky EU upravují základní principy: 
  
 

Princip	Význam
Programování	úsilí o zvýšení sociální a ekonomické úrovně nejméně rozvinutých regionů je realizováno integrovanými programy (tzn. programy pokrývajícími všechny 3 prioritní osy politiky soudržnosti) zpracovanými na víceleté (šesti či sedmileté) období. Jedná se o programové dokumenty RDP/CSF a OP.
Partnerství	na přípravě, realizaci i hodnocení programů se podílí vláda, ekonomičtí a sociální partneři, lokální a regionální subjekty, zástupci univerzit a nevládního neziskového sektoru apod.
Koncentrace	prostředky se mají soustředit do oblastí s největšími problémy a na akce, které přinesou maximální efekt. Snahou je podporovat ucelené programy a nikoliv jednotlivé, vzájemně neprovázané nebo malé projekty.
Doplňkovosti (adicionality)	prostředky z EU jsou poskytovány na sféry, které jsou prioritními jak pro daný stát, tak i pro EU a  musí být doplněny stanoveným podílem zdrojů ze strany příjemce pomoci - tedy od státu, regionu, města, příp. podnikatelského subjektu. Prostředky z EU nesmí nahrazovat, ale doplňovat, resp. posilovat národní zdroje.
Monitorování a hodnocení	cílem tohoto principu je zajistit efektivní využití prostředků ze zdrojů EU monitorování prováděno pomocí monitorovacího systému, jehož nejvyšší úroveň představuje MV CSF, hodnocení programů je třífázové- ex-ante, interim, ex-post. Jedná se tedy o detailní zhodnocení dopadů každého programu a projektu před jeho schválením, průběžné monitorování  v průběhu jeho realizace a zhodnocení skutečných efektů  po dokončení projektu nebo programu.

Nová Nařízení pro strukturální fondy výrazně redukují počet „iniciativ Společenství“ ze 13 na pouhé 4.

1)     INTERREG - nadnárodní, přeshraniční a meziregionální spolupráce zaměřená na podporu harmonického vývoje a na podporu prostorového plánování v Evropě (financována z fondu ERDF).
2)     URBAN - ekonomická a sociální konverze měst a městských oblastí postižených krizí s cílem podpořit trvale udržitelný rozvoj měst (financována z fondu ERDF).
3)     LEADER+  - podpora místních iniciativ, zaměřených na rozvoj venkova (financována z fondu EAGGF- podpůrné sekce).
4)     EQUAL - mezinárodní spolupráce na podporu boje se všemi formami diskriminace a nerovností na trhu práce (financována z fondu ESF). 


Struktura programových dokumentů

Programové dokumenty pro regiony Cíle 1 jsou 4: Regionální rozvojový plán, (RDP), Rámec podpory Společenství (CSF),  Operační programy (OP), které jsou nejčastěji  sektorové (horizontální) nebo regionální, označované zkratkou SOP a ROP a programové doplňky (PD).  

Obsahem Regionálního rozvojového plánu (RDP) je zejména:

• makroekonomická analýza a výhled, analýza současné situace v regionu (sektoru) s ohledem na disparity a rozvojové problémy (vždy v mezinárodním kontextu a orientovaná do budoucnosti), specifikace finančních zdrojů určených na řešení těchto problémů, hlavní výsledky dosažené v předchozím programovacím období zejména ve vztahu k získaným zdrojům ze strukturálních fondů a výsledky hodnocení již realizovaných opatření.

• popis strategie k dosažení příslušného cíle (podle typu problémového regionu nebo charakteru odvětví), výběr regionálních nebo sektorových rozvojových priorit a dílčích cílů, včetně jejich případné kvantifikace, předběžné hodnocení očekávaných dopadů, např. na zaměstnanost i souvislost s dalšími prioritami

• hodnocení stavu ŽP v daném regionu a zhodnocení dopadů navrhovaných regionálních a sektorových strategií a projektů na životní prostředí s ohledem na legislativu EU v této oblasti a s ohledem na respektování principu trvale udržitelného rozvoje; zapojení příslušných orgánů ochrany životního prostředí do přípravy a realizace plánu.

• indikativní finanční tabulky poskytující přehled o plánovaných národních a komunitárních zdrojích podle jednotlivých rozvojových priorit plánu (včetně alokace všech prostředků podle regionů) a indikativní přehled o čerpání z jednotlivých strukturálních fondů, rozlišení dalších plánovaných zdrojů, např. od EIB nebo jiných mezinárodních finančních institucí (IFI). 

Rámec podpory Společenství (CSF) obsahuje zejména:

• specifikaci rozvojových cílů, pokud možno v kvantitativním vyjádření, zlepšení, kterého má být v programovacím období dosaženo ve srovnání se současným stavem, priority pro pomoc ze Společenství, systém hodnocení, monitorování a vyhodnocení plánovaných opatření

• formy pomoci (investiční dotace, revolvingové fondy, měkké úvěry, úhrada poradenství)

• indikativní finanční plán obsahující objem prostředků a jejich zdroj na jednotlivé priority

• délku trvání pomoci

Operační program (OP) obsahuje zejména:

• analýzu situace (odvětví, regionu) v mezinárodním kontextu, hodnotí příslušnou politiku státu v dané oblasti (např. průmyslová politika), její cíle a způsob jejich dosažení, včetně implementujících agentur a kvantifikovaných cílů, zohlednění názoru (sub)regionů, dopady na ŽP a předběžné hodnocení OP Evropskou komisí,

• hodnocení pokroku dosaženého předchozím operačním programem, srovnání plánovaných cílů, skutečnosti a finančních nákladů.

• přehled jednotlivých podprogramů, každý podprogram obsahuje: základní údaje o příslušném odvětví nebo sféře, analýzu SWOT, rozvojovou strategii a její cíle, strukturu podprogramu (z kolika opatření se podprogram skládá), popis jednotlivých opatření, indikátory pro měření úspěšnosti podprogramu, finanční tabulky specifikující finanční zdroje (EU, veřejný sektor, soukromý sektor) a rozdělující výdaje na jednotlivá opatření

• systém pro implementaci a monitorování, role centrálních orgánů a implementačních agentur, role a složení monitorovacího výboru, zajištění publicity a informovanosti a finanční kontroly

Hlavní rozdíly mezi jednotlivými programovými dokumenty
(RDP x CSF x OP x PD)

RDP - zaměřen zejména na analýzu situace a zdůvodňuje priority („PROČ?“ a „CO?“), slouží k prověření, zda je rámcová představa členského státu o strategii a prioritách v souladu s představou EK, dříve než je využití prostředků detailně specifikováno v dalších programových dokumentech. Rolí RDP je tedy prezentovat EK koherentní a celkovou strategii, která zdůvodní výběr priorit o jejichž podporu ze zdrojů EK usiluje. RDP vypracovává daný stát a jeho rozsah se v jednotlivých státech velmi liší (od 200 do více než 1 000 stran).

CSF - zaměřen především na to jak priority dosáhnout a blíže specifikuje (kvantifikuje) cíle, který mají být dosaženy („JAK?“), obsahuje také finanční závazky členského státu i EK při spolufinancování programů. Zpracování CSF probíhá za intenzivního jednání s EK, a to na základě RDP předloženého daným státem.  Rozsah se pohybuje kolem 150-200 str.    

OP - detailně popisuje, jakým způsobem bude dosaženo zlepšení situace v konkrétní oblasti (odvětví nebo regionu), uvádí přehled kvantitativních ukazatelů, jejichž dosažení se předpokládá, popisuje systém realizace a zodpovědné orgány. Operační programy je možno dělit na sektorové (SOP) a regionální (ROP). OP se člení na podprogramy, podprogramy se dělí na opatření. Operační programy zpracovává daný stát za intenzivních kontaktů s EK.  Rozsah se pohybuje obvykle od 70 do 200 stran.

PD – programový doplněk, podrobný dokument převážně technické povahy, uvádí např. kritéria pro výběr projektů, finanční alokace až do úrovně opatření, kvantifikaci dopadů apod.

Pro regiony Cíle 2 je místo tohoto vícestupňového způsobu přípravy programových dokumentů možno využít i zjednodušené formy SPD („Jednotný programový dokument“), který všechny výše popsané programové dokumenty spojuje v jeden (relativně stručný) dokument.

SF = ERDF + ESF + EAGGF + FIFG

Kohezní  fond

Kohezní fond není součásti SF, a postup získání podpůrných prostředků z tohoto fondu je proto odlišný.

Kromě 3 základních Cílů pro období 2000-2006 byl na podporu států s HNP na 1 obyvatele nižším než 90% průměru EU v roce 1993, resp. 1994, zřízen Kohezní fond (Fond soudržnosti).

Prostředky z Kohezního fondu jsou určeny na realizaci programů, které povedou ke splnění makroekonomických konvergenčních kritérií.

Z prostředků Kohezního fondu jsou podporovány v zásadě dva typy projektů. Prvním typem projektů jsou projekty zaměřené na životní prostředí, druhým typem jsou projekty zaměřené na výstavbu transevropské dopravní infrastruktury.

Legislativa :                                                             

Nařízení Rady EU pro politiku ekonomické a sociální koheze (na základě schválené Agendy 2000) 

Nařízení Rady EC č. 1260/1999 (Společné nařízení pro strukturální fondy), 1261/1999 (Nařízení pro ERDF), 1262/1999 (Nařízení pro ESF) a 1257/1999 (Nařízení pro EAGGF). Jejich úplné texty je možno získat na internetové adrese: http://inforegio.cec.eu.int/ .

Zdroje ze strukturálních fondů jsou výrazně regionálně koncentrované ve prospěch regionů Cíle 1, přičemž podíl obyvatel EU žijících v podporovaných regionech činí cca na 1/3 obyvatel Unie. V období 2000-2006 bude prostřednictvím strukturálních fondů alokována částka 195 mld. Euro (z Kohezního fondu dalších 18 mld. Euro). 

Alokace finančních prostředků ze strukturálních fondů

částka	účel
69,7%, z toho 4,3% procenta dočasná pomoc pro bývalé regiony Cíle 1	podpora regionům Cíle 1
11,5%, z toho 1,4 procenta dočasná pomoc pro bývalé regiony Cíle 2	podpora regionům Cíle 2
12,3%	podpora regionům Cíle 3
0,5%	podpora regionům z FIFG mimo Cíl 1
5,35%	iniciativy Společenství (INTERREG, LEADER+, EQUAL, URBAN)
0,65%	TA a inovační pilotní aktivity
100,0%	Celkem

  

Čtyři procenta prostředků ze SF poskytnutých jednotlivým členským státům jsou vyčleněny jako výkonnostní rezerva a budou přiděleny až na základě interim hodnocení v polovině programovacího období nejlepším programům daného státu.

Řízení a monitorování
Členský stát musí pro každý program určit „managing authority“ (řídící útvar programu), který bude dohlížet zejména na implementaci a efektivnost programu a monitorovací výbor.

Jeho hlavními povinnostmi jsou:

• sběr stat. a fin. informací potřebných pro monitorování programu
• instalace a vedení počítačového MSSF
• zajištění správného finančního hospodaření
• zajištění dodržování souladu s ostatními politikami EU
• zajištění povinností v oblasti publicity a informovanosti
• případná modifikace programových dokumentů
• zpracování ročních a závěrečných zpráv o programu a jejich  předložení EK
• zorganizování hodnocení programu v jeho průběhu (interim hodnocení cca po 3 letech)

Představitel řídícího útvaru programu je přitom současně předsedou příslušného monitorovacího výboru. V monitorovacím výboru musí být rovným dílem zastoupeni muži i ženy. Práva monitorovacích výboru byla rozšířena o právo rozhodnout o změně programu (dosud toto právo náleželo EK).
  
Míry spolufinancování byly upraveny následujícím způsobem. Maximální výše podpory ze SF v regionech Cíle 1 je 75% celkových nákladů (minimálně však 50% nákladů hrazených z veřejných zdrojů). Ve státech, které jsou oprávněny pro podporu z Kohezního fondu může v některých případech míra podpory ze strany Unie dosáhnout 80%, ev. v nejperifernějších regionech až 85% celkových nákladů.

Pro investice do infrastruktury, které generují zisk jsou míry spolufinancování ze zdrojů EU stanoveny takto:

• 50% ve státech oprávněných pro pomoc z Kohezního fondu
• až 40% v ostatních regionech Cíle 1
• 25% v regionech Cíle 2

Výše uvedené míry mohou být zvýšeny o 10% v případě, že podpora EU bude použita formou jiných finančních nástrojů než jsou dotace.  

Míra spolufinancování investic do výrobního prostředí byly sníženy na:

• 35% v regionech Cíle 1
• 15% v regionech Cíle 2

Také tyto míry spolufinancování mohou být zvýšeny o 10% v případě, že podpora EU bude použita formou jiných finančních nástrojů než jsou dotace.  

Nová Nařízení také specifikují jednotlivé způsoby hodnocení efektivnosti programů (ex-ante, interim, ex-post). Zvýrazňuje se význam hodnocení interim (alokace 4% výkonnostní rezervy).   

Příprava ČR na členství EU v oblasti politiky hospodářské a sociální soudržnosti (regionální politiky)  

ČR se účastní programu PHARE, který byl poměrně široce koncipován s relativně velkým prostorem pro realizaci priorit jednotlivých zemí. Program PHARE umožnil naučit se základní principy realizace programů z prostředků EU, značná pozornost byla v rámci programu PHARE věnována přeshraniční spolupráci.

Od roku 1998 však existuje program „Vstupní partnerství“ (Accession Partnership), koncipovaný jako bezprostřední příprava na členství v EU. Okruh podporovaných programů byl tedy oproti programu PHARE omezen, a to na klíčové oblasti, kde má daný stát největší problémy (viz každoroční Pravidelné zprávy).

Obecně platnými prioritami přitom jsou 1) demokracie, vynutitelnost zákonů, lidská práva, včetně menšin, 2) ekonomika 3) hospodářská a sociální soudržnost a 4) příprava na převzetí závazků, vyplývajících z členství v EU.

Kromě přípravy realizované účastí na programu PHARE či „Vstupním Partnerství“ se musí ČR v oblasti ekonomické a sociální koheze připravit na vstup do EU především v následujících oblastech (gesci za celkovou koordinaci prací má Ministerstvo pro místní rozvoj ČR):

1.  příprava programových dokumentů
RDP je střechový programový dokument, který musí prokázat celkovou připravenost dané země na realizaci politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Nejde tedy „jen“ o vypracování vlastního programového dokumentu, ale i o zajištění celého systému realizace a kontroly programů a zajištění souladu s ostatními politikami EU. Jedná se zejména o tyto návazné oblasti: existence funkčních monit., řídících a kontrolních struktur (včetně počítačového MSSF), zajištění spolufinancování z národních zdrojů, definování systému finančních toků, příprava finančních nástrojů, realizace školení, existence pravidel poskytování podpor soukromým subjektům z veřejných rozpočtů, respektování souladu s jinými politikami (zadávání veřejných zakázek, ochrana ŽP, rovnost pohlaví).

2.     zajištění spolufinancování programů z české strany

V souladu s principem doplňkovosti regionální politiky musí ČR zajistit nejméně 25% (spíše 50%) nákladů na realizaci programů   (do doby vstupu do EU se bude jednat řádově o miliardy Kč, po vstupu o desítky miliard Kč ročně).

Ve státním rozpočtu se budou zdroje na spolufinancování v tomto rozsahu hledat obtížně.

Prostředky na spolufinancování z české strany však mohou pocházet i z rozpočtů měst a obcí, případně dalších subjektů.

Významným subjektem se stanou i kraje.

Problémem však bude struktura těchto potenciálních zdrojů na spolufinancování, neboť města a obce sice věnují značný objem prostředků na investice v oblasti infrastruktury a životního prostředí, avšak na zbývající dvě prioritní osy strukturálních fondů, tj. na rozvoj lidských zdrojů a na podporu podnikatelského prostředí již věnují podstatně méně prostředků (podobně je tomu i v případě státního rozpočtu).

3. organizační zajištění realizace programů

Cílem je zajištění efektivní realizace a kontroly mj. v souladu s přísnou legislativou EU o zadávání veřejných zakázek (od výběru firmy až po finanční záležitosti). Právě tato oblast je tradiční slabinou některých (zejména nových) členských států, neboť vyžaduje velmi dobrou horizontální i vertikální koordinaci. Některé státy EU proto nejsou schopny vyčerpat všechny prostředky. Při realizaci projektů - od návrhů až po realizaci - je nutná velmi aktivní role lokálních a regionálních orgánů.

Strukturální pomoc v předvstupním období

Poskytování předvstupní strukturální pomoci kandidátským zemím je upraveno v následujících Nařízeních Rady EC: Nařízení č. 1266/1999 (koordinační Nařízení), Nařízení 1267/1999 (Nařízení pro program ISPA), Nařízení 1268/1999 (Nařízení pro SAPARD). Úplné texty: http://inforegio.cec.eu.int/.

Cílem strukturální podpory v předvstupním období je:

1)     pomoci  kandidátským zemím nastartovat či urychlit odstraňování hlavních problémů v oblasti strukturální politiky (legislativa, formulace politik, realizace programů, kontrola)
2)     připravit kandidátské země na respektování acquis communautaire
3)     připravit je na přijímání řádově vyšších objemů strukturální podpory po vstupu do EU.   

Předvstupní pomoc (ISPA, SAPARD a PHARE 2000)

Předvstupní pomoc je kandidátským zemím od r. 2000 do doby jejich vstupu poskytována ze tří zdrojů: ISPA, SAPARD a PHARE 2000(1).

1) ISPA
ISPA je předvstupní Kohezní fond, zaměřen na výstavbu velké dopravní infrastruktury a na oblast ŽP - příprava na aplikaci acquis communautaire v oblasti ŽP a na ekologické projekty. Za přípravu na realizaci zodpovídají společně MMR, MŽP a MDS.

Objem prostředků poskytnutých jednotlivým kandidátským státům z fondu ISPA závisí na 3 kritériích: počet obyvatel, HDP/obyv. a rozloha. Pomocným kritériem bude připravenost přijímajícího státu a dosavadní výsledky Míra pomoci může dosáhnout až 85% nákladů projektu. Minimální velikost projektu je vyžadována 5 mil. Euro.

2) SAPARD

SAPARD je předvstupní nástroj pro přípravu zemědělství na vstup do EU, včetně přípravy na zapojení do společné zemědělské politiky (SZP) a na podporu rozvoje venkova. V ČR za přípravu a realizaci zodpovídá MZe a MMR.

Poskytování prostředků ze SAPARD bude mít formu sektorového operačního programu zpracovaného na celé 7-leté programovací období (podmínkou je mj. vypracování Národního programu rozvoje venkova).

Program SAPARD bude financován z fondu EAGGF (z jeho záruční sekce, ze které je financována SZP). Objem prostředků bude jednotlivým kandidátským státům poskytnut podle výše HDP/obyv., podílu EA v priméru a  rozlohy zemědělské půdy. Míra podpory projektů může dosáhnout až 75% nákladů poskytnutých z veřejných zdrojů, u projektů generujících zisk bude míra podpory snížena.

SAPARD bude podporovat zejména následující opatření: investice v zemědělských podnicích, zlepšení kvality zpracování potravin,  marketing, zvyšování kvality potravin a veterinárních a rostlinných kontrol, rozvoj ekologicky šetrných forem hospodaření, rozvoj a diverzifikace ekonomických aktivit ve venkovských oblastech, obnova venkova a ochrana rustikálního dědictví, pozemkové úpravy, registry půdy, rozvoj učňovského školství, rozvoj infrastruktury ve venkovských oblastech, oblast vodohospodářství, oblast lesnictví, včetně zalesňování, zpracování dřeva i marketingu.

Prioritami jsou opatření přispívající ke kvalitě a nezávadnosti potravin, oblast marketingu, vytváření pracovních míst a ochrana ŽP.

PHARE 2000(1)
Jedná se o hlavní nástroj předvstupní podpory s objemem cca 1,5 mld Euro ročně. Prostředky EU v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti budou poskytnuty na základě připravovaného českého RDP. Specifičností předvstupního RDP je skutečnost, že zatímco RDP pokryje všechny relevantní oblasti pro perspektivní podporu ze SF v rámci Cíle 1, Evropská komise vybere k podpoře jen některé sféry, které bude považovat za prioritní. Pro tyto sféry byly vypracovány pilotní sektorové a regionální operační programy (Severozápad, Moravskoslezský kraj, Střední Morava).