maturitniotazky.cz > Biologie
FYLOGENEZE OPĚRNÉ SOUSTAVY
- FUNKCE – vytváří oporu a ochranu vnitřních orgánů. Uchycení kosterního svalstva, udržuje tvar těla
- (přisedlé organismy-masivní kostra, pohyblivé organismy- méně masivní)
- UMÍSTĚNÍ- na povrchu (na pokožce), exoskelet členovci
-uvnitř (pod povrchem) – endoskelet
- Původ: exoskelet –ektodermální, endoskelet – mezodermální (chorda- endo)
- Tkáně: mazoglea, kutikulární epitely, buněčná pojiva, různé typy pojiv (vazivo, chrupavka, kost)
- A) vnější – Kořenonožci – CaCO3, křemité schránky, dírkonožci, mřížovci
Obrněnky –pancíře
Nálevníci, bičíkovci – pelikula
- B) vnitřní - axostyl
PRVOCI: na povrchu nebo uvnitř těla schránky z CaSiO3, pancíře u obrvenek pelikula = pružná blanka zachovávající tvar, axostyl = pružná tyčinka u bičíkovců udržující tvar
HOUBY: vnitřní kostra – rosolovitá hmota mezoglea s buňkami- skleroblasty (Ca, Si jehlice), spongoblasty (spongiová vlákna), spongin – látka podobná rohovině
ŽAHAVCI: oporu tvoří mezoglea (polypi, medůzy), vnější kostra (CaCO3, koralin- bílkovina podobná rohovině)- korálovci, vnitřní kostra – zpevnění vnitřních přepážek- sept , žijí v koloniích (korálové útesy), někdy i chitin
ŽABERNATCI: vnitřní kostra, netvoří kolonie, pohybliví
PLOŠTĚNCI: žádná kostra, podkožní vak svalový, kutikula u parazitů tvoří kostru
HLÍSTI: silná kutikula, tělem probíhají 4 lišty – zpevňují (u hlístic)
MĚKKÝŠI: vnější+vnitřní kostra, různé typy schránek (ochrana i kostra)- vylučují je specializované buňky pláště
3 typy pláště: a) hypostrakum – tenké vrstvičky aragonitu (CaCO3), perleťová vrstva
b) ostrakum – slpoupky aragonitu- nejsilnější, její síla je proměnlivá
c) periostrakum – bílkovina (skleroprotein kolchiolin) pigmentovaná vrstva schránky: ulita -u plžů- točená, občas redukce lastura- u mlžů – 2 části, spojeny výrustkem – zámek nebo jen vazivo-2 svaly bez schránek – sépiová kost u hlavonožců (pozůstatek vnější kostry) nebo u loděnek ulita
vnitřní kostra : chrupavka (podjazyková, subraduální) u plžů , vazivo, pojivo, chrupavka u hlavonožců (mozkové pouzdro, výztuha ramen)
KROUŽKOVCI: silnější kutikula – vnější kostra, chrupavka (výztuže žeber)- vnitřní kostra
ČLENOVCI: chitinózní kutikula- dokonalá vnější kostra, článek je tvořen 4 destičkami , články spojeny intersegmentárními blankami ,(může se zvětšit), hlava- hlavové pouzdro, velice pevné (sklerotiace), v zadečku všechny orgány
OSTNOKOŽCI: kostra=škára, vápenité destičky –mohou zůstat volné (u hvězdice) nebo srůstají v krunýř (u ježovek) , svalstvo uchyceno uvnitř destičky
PLÁŠTĚNCI: tunicin-polysacharid, který tvoří vnější kostru, chorda dorsalis (endodermální původ), pružný provazec, pouze v lamelárním stádiu, v dospělosti pouze výjmečně (jen u pohyblivých vršenek
BEZLEBEČNÍ: chorda dorsalis podél celé osy těla
OBRATLOVCI: kostra, vytváří se struna hřbetní - pružná tyčinka – základní opora, s rozvojem pohybu- kostra – 2 typy tkání (chrupavka, kost), vazivo- v embryonálním stádiu, někdy i v dospělosti, chrupavka- u zárodků tvoří opornou tkáň, kost – původně oporná tkáň obratlovců
V plné míře je struna hřbetní zachována u bezčelistnatých, u čelistnatců postupně nahrazena chrupavkou nebo kostí – ploténky, které chordu postupně zatlačují a chorda vápenatí, u ryb je chorda zatlačena do obratlů, postupně mizí – část meziobratlových plotének má původ v chordě
2 TYPY SKELETU :
a)dermální–vzniká kostnatěním vaziva ve škáře, vznikají ploché kosti (krycí), kostěné krunýře, šupiny (kromě plazů), kosti lebky
b)endoskelet – vždy primárně chrupavčitý, chrupavka zůstává nebo zkostnatí, podle místa vzniku rozlišujeme chrupavky původu:
somatické – obratle, žebra, základy končetin,
viscerální – žaberní oblouky a kosti, vznikají jejich přeměnou
KOSTRA :
a) kostra osová : páteř tvořená obratli, obratel – tělo, oblouk a výběžky
typy obratlů: chrupavčité – náznak, není ještě dokonalý
amficelní (obojživelníci, paryby, ryby)
procélní (obojživelníci, plazi)
opiskocélní (obojživelníci)
platycélní (savci)
žebra – čelistnatci, u ryb a paryb –na každý obratel žebra, postupně redukce-do hrudní oblasti, hlavní funkce- ochrana části vnitřních orgánů-hrudní koš-žebra se připojí na kost hrudní, ve spojení s mezibřišními svaly se podílí na dýchání
b) lebka - 2 části – mozková – (neurocranium), obličejová –( viscerocranium)mozková – ploché kosti- ochrana pro mozek a některé smyslové orgány- zrak, sluch, rovnovážné ústrojí, většinou kostěné, vzniklo osifikací vaziva ve škáře
obličejová- v původní podobě pouze u kruhoústých – 7 párů žaberních oblouků (původně ale 9) , žaberní oblouky- opora pro žábra, postupně redukce-úplně vymizely u suchozemských živočichů
- Vývoj žaberních oblouků:
1. a 2. pár žaberních oblouků – zanikly, pozůstatky- retní chrupavky paryb
3. pár –čelistní – původně 2 části – horní (palatoquadratum) z ní u ryb a dalších asquadratum, u savců ušní kůstka , dolní (mandibulareae)- kosti – ryby artikulareae, savci- další ušní kůstka
4. pár- jazylkový – 2 části – horní (hyomandibulare) – zprostředkovává spojení viscerocrania a neurocrania (vodní), u suchozemských se mění v columellu , u savců se mění v ušní kůstku – třmínek- stafes, spodní (hyoideum) – u vodních plně vytvořena , u suchozemských - vytváření jazylky ( uchycení jazyka)
5. pár – u vodních opora žaber, u suchozemských také tvorba jazylky
6. a 7. pár – u vodních opora žaber, u suchozemských se mění na chrupavky hrtanu, popřípadě průdušnice
8. a 9. pár – u vodních opora žaber, ale u ryb už 9. většinou oporu nenese, je nefunkční, u suchozemských zanikají během zárodečného vývoje
- čelisti – aktivní lov kořisti, nejprve pro uchopení, pak trhání, rozmělňování kořisti
- podle připojení čelisti k lebce rozeznáváme 3 druhy lebek:
i) amfistylní – čelist připojená přímo k neurocraninu,(lebka dosedá přímo na obratel), zároveň horní i spodní připojeny prostřednictvím hyomandibulare (paryby + vymřelí)
ii) hyostylní – horní čelist připojena pouze prostřednictvím hyomondikulare + svalstva , více méně volně (ryby)
iii) autostylní – horní čelist srůstá s lebkou celou plochou (nebo jen v několika místech ) - člověk
c) končetiny – u suchozemských párové, u vodních i nepárové
- nepárové končetiny vznikly z nepárového ploutevního lemu – postupně se mění na ploutve – hřbetní, ocasní, řitní, podpírány chrupavkou či kostěnými paprsky
Typy ocasních ploutví :
i) heterocerkní – ocasní část páteře vstupuje do většího horního laloku
ii) hypocerkní – ocasní páteř do většího spodního laloku (u vymřelých)
iii) difycerkní – zevně i zevnitř souměrná (téměř všechny ryby)
iv) homocerkní – zvenku souměrná, uvnitř nesouměrná
- párové končetiny – teorie – vznikly z párovitých kožních lemů - metapleur , poprvé v náznaku u bezlebečných , plně u čelistnatců - ploutev.
noha přední – PLETENEC – původně chrupavka- vznikají další kosti (krkavčí u ptáků) - VOLNÁ KONČETINA- u vodních prsní ploutev, přetváří se , u savců výstavba- kost páteřní, loketní, vřetení, záprstní, články prstů,..
zadní – PLETENEC- jednoduchá kost- u ryb, u suchozemských – složená kostěná pánev -VOLNÁ KONČETINA- u ryb.., u ostatních – stehenní, lýtková, zánártní, nártní
KRUHOÚSTÍ: chorda dorsalis – hlavní opora, pouze náznaky obratlů, lebka velmi malá, dominuje žaberní aparát, ploutve nepřítomny jen ploutevní lem
PARYBY: chrupavčitá kostra, obratle, zřetelné náznaky žeber, obratle amficelní (jako u ryb), chorda víceméně zachována, zaškrcována, vápenaté (CaCO3) – ztácí pohyblivost, poslední obratel stejný jako předchozí – napojení lebky nepohyblivé, lebka poměrně malá, amfistilní, končetiny – ocesní ploutev heterocerkní, rejnoci dificerkní, náznaky lopatkového a pánevního pásma, ploutve pevně připojeny – fce vztlak ,základní pohyb – ocasní ploutev, ostatní ploutve pouze mírně přitlačí
RYBY: kostra chrupavčitá nebo kostěná, obratle amficelní, počet obratlů různý, chorda – buď dost vyvinutá nebo výrazně redukovaná, žebra – dlouhá, nejsou spojena – není hrudní kost, lebka- hyostilní – z velkého množství dermálních (plochých) kostí , ploutve – vyztužené paprsky – pohyblivé – kormidlují, velký význam, ocasní je základní
OBOJŽIVELNÍCI: páteř členěna – krční, trupová, bederní, ocasní, obratle vytlačují chordu, nejprimitivnější – amficelní obratle, bezocasí – procelní obratle, ocasatí – opistocelní obratle, žebra krátká, většinou soustředěna v trupové oblasti, lebka – jednoduchá, velké očnicové oblouky, končetiny – nohy, neliší se nějak moc ( pouze např. počtem prstů)
PLAZI. obratle procelní, 1. a 2. krční obratel- nosič a čepovec – možnost otáčení hlavy, žebra – některá připojena k hrudní kosti, lebka – typická pro jednotlivé skupiny, končetiny – typické suchozemské
PTÁCI: obratle heterocelní, žebra plochá, hrudní kost nápadně velká – upíná se k ní létací soustava, lebka – čelisti se přeměňují v zobák – žádné zuby, přední končetiny – křídla, pneumatizace kostí – duté, vybíhají plicní vaky
SAVCI: platicelní obratle, žebra plochá, většinou narostlá na hrudní kost, lebka – typická pro jednotlivé skupiny, končetiny – typický suchozemský život