Proč odmítáme současnou verzi věcných návrhů zákonů o vysokém školství?

Obrázek uživatele SKAS

Ve čtvrtek 19. ledna 2012 proběhlo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze informační shromáždění zástupců akademické obce UK k věcným záměrům zákonů o vysokých školách a o finanční pomoci studentům, které svolali J. M. rektor Václav Hampl a předseda akademického senátu Univerzity Karlovy Jan Hála. Jak už samotný název akce napovídá, jejím účelem bylo především informovat akademickou obec (tedy i nás studenty) o obsahu a možných důsledcích návrhů věcných záměrů zákonů, které se nás bezprostředně týkají!

Nejen pro ty, kteří se tohoto shromáždění nemohli zúčastnit, jsme se rozhodli shrnout alespoň nejdůležitější informace, které tam zazněly. Jak bylo několikrát v průběhu shromáždění zdůrazněno: Je velmi důležité, aby celá akademická obec byla schopna kvalifikovaně upozorňovat na problémy spojené s těmito návrhy a aby byla schopná podložit tuto kritiku věcnými argumenty.

 

Kvalitní návrh, nebo legislativní zmetek?

Důkladná právní analýza obou věcných záměrů, kterou provedla vědecká rada Právnické fakulty UK (jejími členy jsou mimo jiné i předsedové Ústavního, Vrchního a Nejvyššího správního soudu ČR nebo viceprezident Mezinárodního soudního dvora v Haagu), jasně ukázala, že návrhy norem obsahují závažné nedostatky, a to jak formální, tak věcné. Dokumenty nesplňují požadavky Legislativních pravidel vlády, použitá terminologie je nejednotná a protiřečící si. Příkladem budiž pasáž, na kterou upozornil předseda legislativní komise AS UK Josef Staša: „Student, který má přerušené studium, není studentem.“

Vzhledem k tomu, že se tyto dokumenty připravují už několik let, je s podivem, že jejich autoři nebyli schopní dodržet ani základní požadované formální náležitosti, natožpak aby obhájili tak razantní řešení současného stavu, jakým jsou namísto postačující novely současné reformní návrhy. Kamenem úrazu se mohou stát i vágní, obecné formulace, jejichž další interpretace v následném konkrétnějším paragrafovaném znění může být různá. Jako ukázka může posloužit například systém docentur a profesur, který v původním návrhu redukoval tituly docent a profesor do podoby funkčních míst (tedy vlastně pouhé označení pracovních pozic, podobně jako je to ve Velké Británii nebo USA) vázaných na na konkrétní vysokou školu nebo univerzitu. V nynějším návrhu jde o jakýsi nejasně definovaný hybrid, který je „kočkopsem“ ustrnulým kdesi mezi systémem současně platným a tím, který byl popsán v původně navrhované verzi.

 

Školné není největší problém, ohrožena je především svoboda

Média tuto kauzu často zjednodušují a zkratkovitě ji interpretují jako protest studentů proti zavádění školného; situace je ovšem složitější. Někteří z nás školné podporují, někteří s ním nesouhlasí, nicméně všichni jednoznačně považujeme současný návrh v principu za špatný a nebezpečný. Jediný, komu by nově navrhované nastavení skutečně přineslo benefity, je soukromý bankovní sektor, kterému by se takto otevřely další možnosti jak „přirozeně“ přijít k zisku díky novým finančním produktům vázaným na studenty vysokých škol. „Vlády se tímto způsobem zbavují odpovědnosti za veřejné vysoké školství, za jeho kvalitu a tváří se, že vzdělání je pouze jakýsi soukromý statek, který se na vysokých školách kupuje,“ hřímal při svém projevu předseda Studentské komory Rady vysokých škol Miroslav Jašurek.

Tím skutečně zásadním problémem je snaha autorů věcných záměrů zákonů o převedení klíčových pravomocí při řízení veřejné vysoké školy (jmenování rektora, schvalování rozpočtu a dlouhodobého záměru apod.) od akademického senátu (který je jako přímo volený orgán jediným autentickým reprezentantem akademické obce) na nově definovanou „radu vysoké školy“, která má být jmenována ministrem (z části na návrh vysoké školy) z osob mimo akademickou obec, zejména z politické a podnikatelské sféry. Pochybujeme, že tento politicky jmenovaný orgán bude reprezentovat skutečný veřejný zájem, a ne jenom zájmy svých jednotlivých členů, a zároveň respektovat akademické svobody. Právě silná samospráva vysoké školy je zárukou, ba dokonce nezbytnou podmínkou uplatňování svobody bádání, projevu, práva vyhledávat a šířit informace, práva vzdělávat se i svobodně vyučovat.

 

Setkání akademiků není rebelie

Informačního shromáždění se podle našeho odhadu zúčastnilo asi 700 lidí (ačkoliv některé zdroje uvádí účast vyšší), mezi nimi i mnoho studentů a zaměstnanců naší fakulty. Rozhodně však nešlo o akci, kde by J. M. rektor kohokoliv „vyzýval k nepokojům“, jak tvrdí ministr školství Josef Dobeš, který již během začátku samotného zasedání na dálku vyzval J. M. rektora Hampla k podání vysvětlení této domnělé rebelie. Proto se plně ztotožňujeme s prohlášením AS UK, které označuje ministrovo jednání za „hanebnost zavánějící totalitními manýrami“.

Závěrem můžeme konstatovat, že ministerstvo školství navrhuje ke schválení věcné záměry nových zákonů o vysokých školách a finanční pomoci studentům, které jsou však poznamenané chvílemi špatnou a chvílemi vůbec žádnou komunikací se zástupci vysokých škol. Výsledek tomu odpovídá: To dobré, co návrhy zákonů zákony mohly přinést, je kvůli postupu ministerstva a vládní koalice znehodnoceno a překryto problémy, mezi nimiž je zavádění školného překážkou spíše menší. V principu jde především o riziko ohrožení nezávislosti veřejných vysokých škol zavedením většího vlivu politiků a soukromých lobby na jejich další rozvoj a směřování.

Proto se zcela ztotožňujeme s rezolucí členů akademické obce UK, tak jak byla přijata na půdě Právnické fakulty ve čtvrtek 19. ledna 2012:

„My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, konstatujeme, že návrhy věcných záměrů zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům byly připravovány v neadekvátním spěchu a nesplňují ani základní požadavky kladené na dokumenty tohoto druhu. Oběma materiálům chybí přesvědčivá východiska, jakož i pádné argumenty pro nezbytnost kompletního nahrazení stávající úpravy. Navržené záměry by v kombinaci s úrovní politické kultury v naší zemi vedly k likvidaci samosprávného charakteru veřejných vysokých škol, k omezení jejich nezávislosti a k podřízení politickým a komerčním zájmům. To by v důsledku vedlo k omezení svobody vědeckého bádání, svobody projevu, práva vyhledávat a šířit informace a práva na vzdělání zaručených Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, důrazně varujeme vládu České republiky před přijetím těchto nekvalitních a nebezpečných návrhů. Českému vysokému školství jinak hrozí nenávratné poškození. Pokud vláda nevyslyší tento apel, uskutečníme nejpozději v týdnu od 27. února další informativní a protestní akce. Vyzýváme také akademické obce všech vysokých škol v České republice, aby v takovém případě učinily vše pro zastavení této nebezpečné hry s budoucností české společnosti.

Bránit všemi silami akademické svobody je totiž morální povinností každého člena akademické obce.“

 

Studentská komora Akademického senátu PřF UK: Zita Bukovská, Lucie Diblíková, Jan Havlík, Lukáš Holman, Magdalena Hrdinová, David Hurný, Ondřej Krýza, Jan Kříž, Tomáš Macháček, Petr Motloch, Marie Pospíšková, Roman Šolc, Vojtěch Zeisek, Zdeněk Žižka

Předseda Akademického senátu PřF UK: Petr Jedelský

Předcházející předseda Akademického senátu PřF UK: Roman Matoušek

Studentští zástupci PřF UK v Akademickém senátu UK: Jan Šatra, Roman Šolc

 

Komentáře

Je to velmi zajímavé. Je údajně ohrožena svoboda; bránit všemi silami akademické svobody, jak se domnívá AS PF UK, je povinností, ale co to ty akademické svobody vlastně jsou? Jsou někde definovány, nebo jde o vágní pojmy, za něž si každý může libovolně dosadit?

Obrázek uživatele Zuzka

Dle současného zákona o vysokých školách:

111/1998 Sb. o vysokých školách

§ 4
Akademické svobody a akademická práva
 
Na vysoké škole se zaručují tyto akademické svobody a tato akademická práva:
a) svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků,
b) svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům,
c) právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce,
d) právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány,
e) právo používat akademické insignie a konat akademické obřady.

Dále se o akademických svobodách hovoří například ve Statutu UK.

O riziku ohrožení akademických svobod v současném návrhu věcného záměru zákona o VŠ se píše např. ve Vyjádření vědecké rady Právnické fakulty UK v Praze k věcnému návrhu zákona o vysokých školách ze dne 1. 12. 2011, v odstavci 3:

3. Návrh jednoznačně směřuje k posilování státních zásahů a k politickému ovlivňování vysokých škol. Dostává se do konfliktu nejen s akademickými právy a svobodami (prakticky o nich nemluví), ale i s principy samosprávy korporace. Jedním ze základních práv veřejnoprávní korporace je vytváření orgánů jejími členy. Tento pojmový znak je ovšem odstraněn, a to už je problém ústavní. Návrh popisuje velmi složitý proces ustanovování rektora vysoké školy, proces, v němž by hlavní roli měl mít orgán stojící vně korporace – rada vysoké školy, “pověřená péčí o naplňování jejího poslání stanoveného statutem”, jejíž členy jmenuje ministr. Oprávnění rady jsou natolik rozsáhlá, že i ostatní orgány vysoké školy by jí zcela podléhaly. Senát nebo vědecká rada vysoké školy (která u některých vysokých škol nemá být vůbec ustanovena!) fakticky ztrácejí vliv na řešení podstatných záležitostí vysoké školy.  Jedná se o přímý útok na autonomii a akademické svobody veřejných vysokých škol.  Bez propojení vědy a výuky a bez akademických svobod není vysoká škola.

“Bez propojení vědy a výuky a bez akademických svobod není vysoká škola.” Silné tvrzení.
To je také v zákoně?:-) Píše se snad v tom návrhu něco o zrušení svobody vědy a výzkumu, zrušení ostatních ak. svobod dle písmen a-e, mimo bodu d? Do jaké míry se dá hovořit o autonomii vysokých škol, když jejich zřizovatelm je stát?

Silné tvrzení to bez pochyby je, přičemž nemá oporu v zákoně, ale v historických událostech 17. listopadu 1989. Písmeno (d) patří do akademických svobod, návrh tedy akademické svobody omezuje. Abych opravil další omyl, tak zřizovatelem veřejných vysokých škol není stát, ale zákon. Nicméně mám pocit, že maně krmím trola…

Pocity stranou, půjde-li to. Zkuste si povšimnout, že výše píšu o “zrušení akademických svobod” a dále “mimo bodu d”, reagujete tedy neadekvátně.
A jak podle vás podpírají události 17.11.1989 tvrzení “Bez propojení vědy a výuky a bez akademických svobod není vysoká škola” ?

Zde přikládám dva poučné odkazy, které kromě jiného referují o tom, že nic (ani současné protesty) nejsou tak čisté, jak se zdají a že zásadně chybí jakýsi celkový nadhled, protože občas to vypadá jako kdyby vysokoškolské reformy se děly ve vzduchoprázdnu a neměly žádný vztah k jiným oblastem současné politiky…
http://www.proalt.cz/?p=3014
http://www.denikreferendum.cz/clanek/12357-zapas-o-univerzity-cechovni-c…
Vítězslav Adamec

Přihlásit se k odběru Comments for "Proč odmítáme současnou verzi věcných návrhů zákonů o vysokém školství?" Přihlásit se k odběru Studentský web - All comments
Toto dílo je licencováno podle licence Creative Commons 3.0 Česká republika: Uveďte autora. Neužívejte dílo komerčně. Nezasahujte do díla.

Creative Commons License      Běží na Drupalu, open-source redakčním systému