Jedním uchem a jedním okem chtě nechtě sleduji cvrkot v kupé. Polyglot
by zajásal, vypadá to na podařený mezinárodní mix: vedle sedí Francouz,
vedle něj tuším Slovenka, vedle ní u okna Kanaďan. Naproti to jistí Portugalec
s Portugalkou, vedle nich nevrlý Slovák a vedle něj s Kanaďanem naproti
neustále brebentící Irka. Uznejte sami - lepší konfiguraci jsem si skutečně
nemohl přát. ;-)
Po čase se ukazuje, že snad kromě spánek předstírajícich Slováků všichni
více či méně ovládáme angličtinu, takže brzo zjišťuji, že za zatměním vyrazilo
skoro celé kupé. Portugalci si vzpomněli, že by rádi věděli, kdy se dokodrcají
do Bratislavy. Nenechávám je čekat na průvodčího prodírajícího se ležícím,
sedícím, ba i stojícím davem a ochotně nabízím k nahlédnutí vytisknutou
trasu rychlíku s příjezdy a odjezdy. Portugalci děkují, ptají se, jestli
spíkuju ingliš a za chvíli tasí mapku s pásem totality, staženou z I-netu.
Chvíli je nechávám vyprávět a šermovat papírem s mapkou a chystám protiútok.
Tasím o něco větší a dokonce barevnou verzi,
cha. ;-) Mapka koluje, postupně z Francouze, Portugalců i Irky s Kanaďanem
vyleze, kamže mají vlastně namířeno. Portugalci jedou do nějakého městečka
poblíž Balatonu, ale nevědí přesně kde je a jaxe tam dostanou :-). Je mi
jich líto, tahám z báglu trumfové eso - velkou mapu Jugoslávie i s nemalou
částí Maďarska. Kupé žasne, mapa zase koluje. Kdybych teď z báglu vytáhnul
třeba glóbus v prášku, už bych je asi nepřeqapil. ;-) Portugalci jásají,
to místo kam jedou, skutečně existuje ! Nechávám je plánovat si cestu a
snažím se aspoň dřímat. Šárka nikde.
úterý 10.8.1999, 2:26, stanice Brno hl.n
Mapa je zpátky. Omlouvám se ležícím v chodbičce, že jim lezu do ložnice ;-) a jdu nasát trochu čerstvého brněnského vzduchu. Opouštíme noční Brno a já se vracím na původní stanoviště. Náhle si všimnu Francouze, jak žongluje s mobilem. Nedá mi to a dávám s ním řeč, docela sympaťák. Úspěšně ho zatahuju do mého problému a po chvíli se sám nabízí, že mi půjčí na chvíli mobil, abych zkusil znova vytočit Šárku. Zase se ozve hlasová schránka. Nechávám další zoufalý vzkaz skoro ve stejném znění. S díky vracím mobila, Francouz jede taky do Budapešti. Začínám si lidí v kupé vážit, protože je docela možné, že budou jediní, koho budu v Maďarsku znát. ;-)
úterý 10.8.1999, 6:52, stanice Štúrovo
Opět přejíždíme hranice, slovenští a maďarští celnící žhaví razítka. Portugalci neustálé buzení celníky nenesou dobře a vymýšlejí způsob, jaxi otevřený pas připevnit na čelo. Beru si mapu a pracuji na katastrofickém scénáři pro případ, že Šárka a spol ve vlaku vůbec není, což se mi zdá čím dál reálnější.
úterý 10.8.1999, 8:12 (plus-mínus :-)), stanice Budapest-Keleti pu.
Tož jsme tady. Vysoukávám se stejně jako většina ostatních cestujících
s báglem na nástupiště, kde zůstávám stát jak hydrant pro případ, že někde
zahlédnu Šárku nebo ona mně. Snažím se, aby byl dobře vidět nápis na tričku
"Jim Beam", neboť to bylo asi to poslední, podle čeho by mě Šárka mohla
poznat. Za chvilku odkudsi slyším "Jirkóóó...!".
??? Že by ? Z davu v chodbičce "mého" vagónu na mně kdosi mává ! Uff !
Šárka. Pomocí prstů pravé ruky vyrábím "mobil" a volám "Máš mobil ??".
"Nenene, já ho nechala doma." :-))) Aha. No hlavně že jsme se našli. Díky,
Jim Beame !! ;-)
Rozkoukáváme se na hlavním budapešťském nádraží. Plánuje se co dál. Jakýsi
šikula postává před "exchange" a zřejmě velice výhodně také nabízí exchange.
Dostává se i ke mně, ptám se kolik dá forintů za litr Kč. Rovnou odpočítává
bankovky, snažím se mu vysvětlit, že chci vědět jenom sumu, exchangovat
kdyžtak později. Kouká jak Maďar a jde znechuceně dál. K naší skupince
se blíží nějaká známá tvář. Je to Francouz ! Sděluji mu, že jsem "je" díky
tričku úspěšně našel a že má Šárka mobil stejně doma. Francouz je rád,
že jsme se našli a ještě větší radost má zřejmě z toho, že má v paměti
svého mobilu číslo Šárčina mobilu, což jí pohotově sděluje. :-) Má prý
v plánu Balaton, ale ze všeho nejdřív se někde musí najíst. Naposledy se
s ním loučím a pak se nechává pohltit cvrkotem velkoměsta.
Zatím se rozhodlo, že se na zatmění nepojede k Balatonu, ale na jih k Szegedu.
Dočasně se tlupa trhá na dvě, jedna se jede pokochat krásami Miškovce,
druhá (2 lidi ;-)) volí prohlídku Budapešti. Vlaku mám teď plný zub, přídávám
se ke skupině č.2. Obědváme na nástupišti z dovezených zásob, ukládáme
bágly do úschovny a vyzbrojeni slunečními brýlemi, foťáky a pet lahvemi
s pitím vyrážíme pokořit Budapešť. ;-)
![]() |
Budapest-Keleti
pályaudvar
(pályaudvar=nádraží ;-) ) |
![]() |
![]() |
Parlament | ![]() |
![]() |
"Castle Hill" a lanovka na něj se škrábající | ![]() |
![]() |
pohled
na "Chain Bridge"
z "Castle Hill" |
Hic jak blázen, ale v celku jsme byli s prohlídkou spokojeni. Nejlepší bylo stejně metro. Na každé zastávce reproduktor "něco" zachrochtá, ale to něco zní všude stejně a velice legračně... :-)) Je to bezpochyby krásný jazyk, ale učit bych se ho nechtěl. ;-) Trasy tam mají 3 jako v Praze: červenou, modrou a žlutou. Křížení všech tří tras je realizováno jednoduše - jedinou stanicí "Deák Tér" v centru. Sousední stanice na modré trase se jmenuje "Ferenciek tere", tož jsme si tu přestupní pracovně pojmenovali "Florenc". :-)
![]() |
Přesouváme se na Nyugati pályaudvar, odkud jedeme vlakem na jih do městečka
Kiskunfélegyháza, kde je sraz s těmi, co se v Pešti trhli. Už jsme zase
pohromadě a čekáme na vlak směr Szeged. Vystupujeme ve stanici Szatymaz
nedaleko Szegedu v naději, že u jezer, které jsou podle mapy nedaleko,
najdeme vhodné místo na přenocování, případně zároveň ideální místo pro
pozorování zítřejšího zatmění, protože tudy prochází střed pásu totality.
Tma jak v pytli, hodina duchů se blíží, na hledání cesty k jezerům nikdo nemá náladu. Po chvíli ve tmě vídíme světélko... ;-) perníková chajda nikde, zato nalézáme něco jako přístřešek amatérských astronomů vybavených dalekohledy, čerstvými zprávami o počasí a snad i připojením k I-netu. Naštěstí nás nepovažovali za vetřelce, dokonce nikdo nic neměl ani proti mému vpádu do skromné umývárny se studenou vodou. :-) Po chvíli taháme z báglů spacáky, pyžama ;-) atd. a nocujeme pod širákem na přilehlé louce. |