Rentgenová difrakce využívá fyzikálního jevu
ohybu RTG záření na krystalických látkách (minerálech). Vzniklý difrakční obraz
je zaznamenáván na film, graficky (na pruh papíru) nebo numericky v digitální
podobě. Poloha a intenzita difrakčních maxim je pro každý minerál charakteristická
jako "otisk palce".
Podle toho, zda pro difrakci použijeme jediné
individuum nebo polykrystalický, nejčastěji mletý vzorek rozlišujeme metody
monokrystalové a práškové. Monokrystalové metody používáme pro strukturní analýzu
minerálů, práškové metody využíváme pro jejich identifikaci. Po identifikaci
minerálu lze difrakčním maximům přiřadit symboly difraktujících strukturních
rovin (indexování záznamu) a vypočítat mřížkové parametry minerálu důležité
např. pro určení izomorfních směsí či krystalochemické výpočty. Pokud je ve
vzorku přítomno více minerálů, lze práškovou RTG difrakcí kvantitativně vyhodnotit
jejich zastoupení.