Budeme mít doktory věd. Hurá.

Komentáře

Tak slavná Akademie věd poté, co zákon sprovodil ze světa tituly DrSc., se rozhodla udělovat své tituly vlastní. Jakkoliv étos tohoto počinu zcela chápu (proč by nějaký titul potřeboval zaštítění zákonem; jediná opravdická záštita je kredit instituce, která jej uděluje), naprosto nechápu důvod v tomto speciálním případě a potřebu titulů vůbec.

Zastánci věci často uvádí vysoké školy s jejich docenty a profesory jako příklad toho, jak badatelská instituce takovéto tituly potřebuje a jak jsou užitečné. Troufám si tvrdit opak: vysoké školy jsou zářným příkladem toho, jak kontraproduktivní tituly mohou být. Jeden příklad za všechny: Jsou jakési předpisy, které říkají, že v takových a makových tělesech musí být určité (a nemalé) procento hlav patřičně otitulovaných. Tyto předpisy jsou určitě vytvářeny v dobré víře, že kvalita oněch komisí by měla být zaručena tím, že v nich zasedají hlavy habilitací pomazané; v praxi to ale může působit naprosto obráceně. Složení těchto komisí je totiž pak omezeno tím, že se v nich recykluje pořád těch pár lidí, kteří v sobě nalezli tu podivnou motivaci si jakýsi titul opatřit (neříkám zrovna hochštaplerů, ale kdo ví); naproti tomu mnoho velmi kvalitních a schopných lidí, kteří se raději věnovali rozumnějším věcem, zůstává nepochopitelně stranou. Lhostejno kolik publikací, grantů či studentů máš; rozhoduje titul, a to navždycky, i kdybys už od jeho udělení nenapsal ani čárku. To dosud v Akademii neplatilo; nyní však mílovými kroky kráčí k universitní zkostnatělosti. Chceš nejvyšší platovou třídu nebo být ředitelem ústavu? Marš za komisí pro D.Sc. Je to smutné, obzvláště proto, že druhdy byla Akademie tahoun změn v organizaci vědy a prosazovala hodnocení podle kvality zcela právem hořekujíc, že ostatní instituce se tomu brání.

Je to veskrze byrokratický pohled na věc: představa, že jednou ukážu, co umím, dostanu titul a nadosmrti mám vystaráno (zejména pokud je mým cílem zasedat v komisích). V takovém světě každý podúředník schopný se nabiflovat pár písmenek snadno pozná, kdo že je ten dobrý vědec či pedagog; absurdní protipól světa, v němž jsou lidé kvalifikovaným způsobem soustavně hodnoceni podle práce. Logickým důsledkem tohoto je například fakt, že ministerstvo přiděluje peníze vysokým školám podle počtu profesorů a docentů; nedivil bych se ani malinko, kdyby se některé z nich rozhodly ukázat absurditu tohoto systému tím, že by ze všech svých pracovníků šmahem docenty nadělaly. (Hrozím se toho, že jaká varianta tohoto systému bude provázet doktory věd.) Já vím, že hodnotící grémia jsou drahá a kde co; není ale možné přijmout zásadu, že lidé se dělí na zasloužilé a méně zasloužilé, a že minulé zásluhy jsou jednou pro vždy zárukou kvality. To snad jde v armádě s jejími poručíky a podplukovníky; troufám si ale přece jen říci, že armáda funguje trochu podle jiných principů než vědecká práce či vyučování.

Nedávno jsem musel do nemocnice; možná to je k nevíře, ale nejvíc času na příjmu strávila sestřička zjišťováním, jaké že tituly snad mám a kam by je měla ve formuláři napsat. Lékařská anamnéza byla pro nemocnici méně důležitá než počet glejtů s tituly. Nemá to daleko k členství v panské sněmovně: sice se nedědí, ale je navždycky. Generál Stumm von Bordwehr by se zaradoval, konečně něco jasného; nicméně myslím, že dynamismu ve vědě a vyučování ten rakouskouherský duch příliš nepřeje. Bohužel, Akademie se tímto prohlašuje jeho c.k. věrným dědicem. Doufám jen, že tento názor časem změní.

TH

(Rád uvítám jakýkoli komentář na této adrese. Prosím v tom případě napište také, zda souhlasíte s tím, abych jej zde vyvěsil.)

Komentáře

Jan Krekule (23.7.):

Milý Tomáši,

Je horko a léto, tedy kratochvilná doba k odpovědi na Tvůj doktorský hurá dopis. Sám jsem se té problematiky "spisovatelsky" dotknul dvakrát v Bulletinu AV. Jednou, když jsem se loučil s tituly kandidátů a doktorů věd a nostalgicky politoval, že Akademie vyřazena z přímého podílu na doktorandské výuce, leč i poukázal na ten přetrvávající místní provinčně-obrozenecký folklor titulomanie, tak hezky zpodobněný nejen ve filmech pro pamětníky a současných hádkách v parlamentu o hodnověrnosti používaných titulů, ale i pěstovaný občas, dodávám, v té velké budově na Národní třídě. Po druhé pak vystoupil ve jménu VR Akademie jako obhájce a propagátor restituce Velkého doktorátu. Dala by se v tom najít i značná inkonzistence (či řekněme dobrotivě vývoj) názoru. Na počátku byly pochybnosti (trocha jich zůstala), zda celá akce dobře odráží směřování Akademie, zda lidské investice spojené s restituční aktivitou jsou dostatečně oprávněné, zda se nemá dělat něco užitečnějšího. Převážil nakonec pozitivní pohled na doktoráty spojený i s jistým osobním podílem na celé "akci". Zkusím uvést napřeskáčku některá pro.

Mohu se docela dobře ztotožnit s Tvou thezí, že o hodnotách mají rozhodovat ti, kdož hodnotu představují. V reálu je však daleká doba kdy, podobně jako královně ve Sněhurce, sděluje zrcadlo kdo že je nejkrásnější, sdělí komukoli kdykoli webofscience, kdo že je nejchytřejší (též trochu orweliánská představa) a bude i prakticky, normativně využito (královně stačí vlastní uspokojení). Takových evidentních pravd, jichž praktická implikace obtížná, známe hodně. Nemáme jezdit autem do městských center (máme MHD). Ve chvíli, kdy styk profesní sféry (nabídka) s exekutivní sférou (poptávka) zprostředkovává stále širší úřednickovědecký okruh (viz Brusel), a kdy jsou oblasti vědeckého zájmu stále užší (nemusí platit všude)a tedy stále v užším prostoru víme who is opravdu who, může formální klasifikace, kategorizace i s využitím titulů, rozhodování ulehčit, někdy i objektivizovat. Pokulhávající pomůcka pro stanovení limitů, též vymezování profesní obce vůči okolnímu světu. Groteskní situace, viz Herben v nemocnici, spíše odrážejí tradice a dědictví národní. Víme, že při všech selekcích "decizní sféry" (to se tak říká, ne?), tj. naplňování komisí, rad a gremií jsou využívána i objektivní kriteria způsobilosti, kdo kde kolik publikoval, leč kriteria nastavena tak, aby vyhovovala místní potřebě. Tam snad i místo pro korekce, vytvoření univerzálnějších norem (účinnou barierou autonomie rozhodujících se orgánů). Na druhé straně není přece smysluplné, aby tvořící a tvůrčí pracovníci trávili čas ve schvalovacích či rozhodovacích procesech. Jednak to nemusí umět, jednak je dobře nahradí ti, kdož z badatelské zkušenosti přinesli solidní pracovní návyky a mají z této činnosti i jakási zadostiučinění. Motivace mohou být velmi různé, vědecký status rovněž. Tohle nejsou ovšem argumenty pro obnovení doktorátů, jen pseudofilosofující uvažování, že systémovou změnu ve výběrech a rozhodování považuji pro tuto chvíli sice za populární, leč též populistickou a trochu naivní, jakkoli směřováníhodnou, neboť legislativní zakotvení Tvého etosu se mně zdá být nereálné (řešení snad v naklonování Ivany Macháčkové spojené s obrodou společnosti).

Argumentem se mně zdá pak potřeba usilovat o stabilní hodnotové systémy. To ve chvíli, kdy hodnoty podléhají inflaci a deformaci. Stávají-li se celníci pašeráky, neposkytují-li banky úlevu finanční ochrany (to jistě všechno i jinde, ale doma snad v míře trochu větší a bez korigujících možností), ale jsou zdrojem nejistoty, a vysoký počet docentů neznamená dobrou školu (jakkoli v tomto případě asi většinou ty korelace kladné). V tomto kontextu pak považuji za smysluplné ustavení málo zpochybnitelného titulu i se zárukou kvality. O tu záruku se Akademie chce postarat a všechno ukazuje, že to myslí vážně a pokusí se udržet nastavené patrametry (nakonec i předcházející zkušenosti s udělováním titulů na AV). Za racionální vidět ten titul i jako součást karierního řádu převážně badatelsky orientovaných vědců, jak kdysi vpodstatě i definován. Považuji za legitimní požadavek. Že tohle není pro uspokojení vědce významné, že hledá satisfakce v samotném procesu poznávání? Jak kdo v různé míře pak jako motivace přítomna i profesní prestiž, soutěživost, snad i kmotra ješitnost…a nezbytně i potřeba formálních atributů výkonnosti. Nevím jak namícháno v gaussovském rozložení včetně souboru s absencí takových motivů. O něčem svědčí poměrně vysoký zájem o obnovený titul. Zatím převážně lidé jímž může náležet. Zusammenfassung : V.doktorát= neinflační hodnota karierního ocenění.

Jiná témata

Domovská stránka