Máme se vyjádřit k podvodu na jiné universitě?

Komentáře

Čteme ve novinách hrozivé zprávy o tom, co všechno stalo se na jedné právnické fakultě. O nich psát nechci; bez skutečné znalosti věci (kterou nemám) to prostě nejde. Chci se zabývat věcí daleko menší, která ale stála na začátku celé záležitosti: tím, že někdo opsal podstatnou část své habilitační práce. Tam je věc krystalicky jednoduchá: je to zásadní selhání jednoho člověka, totiž autora té práce. Lhát a podvádět se prostě nemá, a tečka. Pokud působil v prostředí, které takové věci posuzovalo lehkou váhou, činí to věc snad pochopitelnější, ale rozsah a povahu selhání to ani zdaleka neumenšuje.

Přitom reakce příslušné university byla pomalá a nedostatečná (ostatně to nebyl první případ - viz kausa Budil na stejné universitě). Co je na věci však doopravdicky pozoruhodné, je velmi vlažná reakce celého akademického světa na toto frapantní porušení norem - to se samozřejmě týká všech, nejen postižené fakulty a university. Samozřejmě nevím, co se odehrává v hlavách akademických funkcionářů, ale tak si představuju, že jeden možný důvod je obava, že sice teď něco prasklo v Plzni, ale příště to může prasknout u nás, a pak se všichni nám vysmějí pro náš falešný radikalismus. Druhý možný důvod je určitá stavovská solidarita: my chápeme, že vy v Plzni máte potíže, ale respektujeme vaši snahu si věc vyřešit sami, už proto, že nechceme, aby jste vy strkali nos do nějakého problému, který zanedlouho můžeme řešit zas my. No snad to je lidsky pochopitelné, ale obě tyto úvahy jsou chybné a vrhají velmi špatné světlo na akademickou obec; vytváří totiž dojem komplicity, což je nejhorší, co se v tom může stát. Nedůvěra veřejnosti, která z tohoto dojmu oprávněně pramení, je jako mor, který postupně rozežírá všechno, čeho se dotkne, a důsledky toho velmi rychle pocítíme všichni.

Jedinou vážnou reakci, kterou jsem zaznamenal, je to, že někteří akademičtí funkcionáři hlasitě tvrdí, že věci lze zabránit tím, že všechny kvalifikační práce budou viset na síti, a nějaký chytrý program je prostě googlovsky porovná se všemi ostatními, a rázem najde toho, kdo opisuje. Jistě: technicistní řešení mohou tu a tam věci pomoci, ale vězme: kdo chce podvádět, cestičku si vždycky najde. (Nemluvě o tom, že v některých oborech je sebevražedné věšet na síť nepublikované výsledky, jimiž se čerstvě podané diplomové a doktorské práce jen hemží; věšet na síť zas výsledky publikované je zaručený recept, jak vyvolat zničující soudní při ze strany majitelů copyrightu, zejména jsou-li jimi velká světová nakladatelství.) Technicistní řešení jsou jako záchranné pásy v autě nebo policajti s radarem v příkopu: sice tu a tam něčemu mohou pomoci, ale příčinu neodstraní; daleko lepší způsob, jak se nezabít, je docela obyčejně být zodpovědný a nejezdit rychle.

Jsem dost silně přesvědčen, že tudy cesta nevede. Jak už jsem se kdesi snažil napsat, jediný trest pro podvodníky je jejich úplné vyloučení ze společnosti: kdo kradl, je nedůvěryhodný a nechci s jeho prací mít nic společného, protože nikdo nezaručí, že náhodou není ukradená znova. Ne všechno sice praskne hned, ale ztráta důvěry musí být fatální. (Ve zmíněné kauze Budil je třeba skutečně ocenit mimořádnou aktivitu serveru biograf ve faktograficky důkladné analýze případu.) Nemyslím samozřejmě ani náhodou, že proto by konference rektorů, JM rektor UK či kdo další měl vydávat nějaká zostuzující prohlášení ve směru k onomu podvodníkovi; co bych ale čekal, by bylo silné prohlášení, které by říkalo, že pro akademický světa život je nezbytné, abychom se stavěli k podobným věcem radikálně. Takové prohlášení musí být formulováno nikoli do minulosti ("někdo v Plzni lhal a kradl"), ale do budoucnosti (lhát ve vědě se nemá, a když někoho načapu, že lže nebo krade, nebudu s ním mít slitování). To, že to příště může prasknout u nás, právě je důvod pro to, abychom už teď jednoznačně řekli, že takováto věc je skandální a netolerovatelná. To jediné nám totiž sváže ruce do budoucna - zostudíme se před jinými, a hlavně před sebou, kdybychom se pak někdy chtěli chovat na domácí půdě tolerantněji. A je to právě to jediné, co nakonec ještě může zachránit akademické obci kredit. (Je sice určité riziko, že to bude znít dutě, ale dobrá formulace to může otupit. A nejvíc to otupí to, když jednou budeme moci dostát řečenému slovu.) Proto právě stavovská solidarita velí být radikální už teď; pokud to neučiníme, je takřka jisté, že do té propasti spadneme všichni.

TH

 

(Jakýkoli komentář velmi uvítám na této adrese. Prosím v tom případě napište také, zda souhlasíte s tím, abych jej zde vyvěsil.)

Komentáře

 

Jiná témata

Domovská stránka