Tak zavádíme třístupňové studium. Smyslem tohoto činu, dí zodpovědní činitelé, je mimo jiné to, aby studium bylo prostupné mezi školami v rámci Česka, a jednou snad i v rámci větší skupiny zemí. Nepochybně je žádoucí, aby žáci strávili část svého studia jinde: není nic horšího než důkladně inbrední a zapařené studium konané na jedné škole od bakaláře až po habilitaci. Prostupnost tomu jistě může zabránit; nicméně je-li koncipována takto, bojím se, že má i jiné důsledky, které nakonec mohou být o hodně horší než jakákoliv zapařenost.
Prostupnost znamená to, že začnu-li někde, v polovině studia mohu klidně a s minimem formalit přejít někam jinam. Nemůžu si pomoct, ale nevidím sebemenšího důvodu, proč by tohle mělo jít a proč by studia na různých fakultách měla být kompatibilní a tudíž prostupná. Mysleme si klidně, že britský D.Phil. (Oxon.) je výrazem snobismu; asi je, ale nese velmi podstatnou informaci, totiž o škole, kterou byl onen titul udělen. Je máloco důležitějšího než toto; titul má totiž právě jen váhu instituce, která jej garantuje. Ta instituce jistě zodpovědně přemýšlela o svých studijních plánech a požadavcích na studenta; proto není možné jí v polovině studia podstrčit jakési kukaččí mládě, které se v první půli svého studia řídilo plány koncipovanými zcela jinak. Možná takový žák studoval na instituci daleko důvěryhodnější a lepší, ale to je v tuto chvíli jedno; byla prostě jiná a její úvahy při sestavování kurikula mohou být s našimi zcela nekompatibilní. Pokud budeme chtít prostupnost, nezbývá, než skutečně mět university k sjednocení a glajchšaltování kurikul.
S tím souvisí ještě jedna, zdánlivě zcela nezávislá věc: různé ministerské vyhlášky nařizují, aby v rozmanitých komisích (oborových radách, habilitační komisích atd.) byl určitý (a velký) podíl lidí z jiných pracovišť. Jistě: i v tomto případě je určitě dobré v takové komisi mít lidi odjinud, protože přinesou jinou perspektivu a nastaví zrcadlo našim zažitým a zatuchlým zvyklostem. Nicméně co dělat, když takoví nejsou, nebo si o nich myslíme, že nejsou zrovna ti nejlepší? Nebo se jejich představa o studiu radikálně liší od naší? Je to zde trapné opakovat, ale zodpovědnost za studium musí především nést škola sama, a nikoli vyhláškou naoktrojovaní lidé odjinud, ať by byli sebelepší. Každá škola musí sama mít zájem mít v důležitých komisích ty nejkompetentnější lidi; nicméně kde je sebere a jakou roli jim dá, by mělo zcela zůstat v jejích rukou. V předpisech o počtu přespolních vidím opět úřednickou snahu zajistit něco, co z povahy věci žádná vyhláška zajistit nemůže, totiž zodpovědnost instituce samé. Svazovat jí ruce vyhláškou je cosi jako výraz nedůvěry dospívajícímu dítěti.
Samozřejmě, když se vžiju do role byrokrata, docela chápu, že úředníci chtějí mít všechno garantováno stejně: vždyť do všeho jdou stejné státní peníze, a přece není možné, aby za stejnou sumu investovanou státem existovaly školy a tituly s různou vahou. Pokud se však tohle domyslí, je také třeba si položit otázku, k čemu pak vůbec mít různé university. Možná by stačilo je všechny sloučit v jednu Velikou Státní Universitu a nařídit, aby se všude vyučovalo, zkoušelo a obhajovalo zcela stejně, to poslední nejlépe před Státní Komisí pro Doktorské Obhajoby či podobným totalitním výmyslem. Rázem bude svět jednoduchý: každý titul i osvědčení budou identické a v každé Horní Dolní jim budou dobře rozumět.
Rozumět jim možná budou; ale fakt, že university za sebe, za své komise a tituly a především své absolventy nesou zodpovědnost, je tisíckrát důležitější než jakákoli úřednická jednoduchost. Není smyslem státních investic do vzdělání mít všechny vysokoškoláky navlas stejné; spíš je třeba, aby byli (obvykle) dobří. A k tomu je třeba, aby všichni nesli zodpovědnost sami za sebe: university za kvalitu svých absolventů, studenti za to, kterou z nich si vyberou. Každý krok, který odebírá universitám možnost, aby každá sama o sobě profilovala svá kurikula podle vlastní představy o absolventech, je cesta k uniformizaci a nutně navazující degradaci vzdělání. A na hlubší úrovni je špatný každý krok, který pod jakoukoli zástěrkou umenšuje ten díl zodpovědnosti, kterou jednotlivé university mají. Naopak: je potřeba jim nechat (skoro) úplnou svobodu, jen s jedním malinkým dodatkem: při přidělování prostředků nezapomenout na to, jak jsou jejich absolventi úspěšní na trhu práce.
TH
(Jakýkoli komentář velmi uvítám na této adrese. Prosím v tom případě napište také, zda souhlasíte s tím, abych jej zde vyvěsil.)
Anton Markoš (10.6.):
Jak proboha máme hodnotit svou "úspěšnost na trhu práce"? To mě irituje v souvislosti s tím, že právě mám dodat krátké anotace studia garantovaného katedrou, a tuto "informaci" tam po mně také chtějí. Paní proděkanka, mí kolegové, nadřízené úřady - prostě všichni vědí, že nejsem natolik mdlý duchem, abych si něco nevymyslel - ale proč vůbec chtějí testovat mé vymýšlecí schopnosti a navíc svou autoritou jim udělit punc věrohodnosti? Nebo si budou tyto mé "informace", než je zveřejní, ověřovat? Poctivé by bylo napsat "Čert ví, jak se absolvent nakonec uplatní", ale právě tuto prostou pravdu nikdo slyšet ani vidět nechce.
Zdraví Tonda
Vít Joza (1.2.2004)
Dobrý den pane Herbene, přečetl jsem si podrobně Vaše zamyšlení nad aktuálním členěním studia a z toho se odvíjející kompatibilitou mezi školami. Přiznám se, že mne hlavní myšlenka - totiž apelováni na význam "plutí pod stále stejnou vlajkou" - příjemné překvapila.
Bohužel jsem ale skeptik, a tak si myslím, že cílem nezanedbatelné části dnešního studentstva je spíše získat titul ("papír"), případně se někam podívat do zahraničí. Tuto myšlenku mohu podpořit vlastní zkušenosti: studují 5. ročník na FLE CZU v Praže (hrozný název), a rozhlednu-li se kolem sebe, nenapadá mne moc jiného. O školách ekonomického zaměření nemluvě. V takovém prostředí je sice o to důležitější vnější mantinel - třeba právě zamezení přebíhání studentů kam se jim zazdá, ale obávám se, že jde jen o problém dílčí a pomyslnou díru lze ucpat jen dlouhodobou snahou o změnu hodnot ve společnosti. Jinými slovy: v kontextu dnešní ČR - cenná myšlenka, ale ucpává jen malý kohoutek v domě, jímž proudí povodeň.
Myslím, že zásadní problém, mnohem tragičtější, je v zpřístupnění VS vzdělání na řadě škol prakticky každému, kdo o to projeví zájem (pravda, CUNI je zde v trochu jiném světle, ale v moři studentstva ČR je to jen, myslím, menší část). Tragédie je podle mého v tom, že díky tomuto inflačnímu kroku dochází k vytváření mylné představy o jakési vyšší hodnotě vysokoškolsky vzdělaného člověka.
Nemějte mi to za zlé, ale všiml jste si někdy kolik lidí (případně jakých) s VS vzděláním potkáváte v terénu? Kolik z nich dovede zatlouci bez potíží hřebík? Kolik z nich Vás bez problémů s chutí předběhne v sebenepatrnejsci frontě? Kolik z nich je schopno stručně, jasné formulovat své myšlenky? A kolik z nich má o něco soustavný zájem (fotbal, mobil, drandeni po silnicích, kino, aj. nepočítaje)?
Zpátky k Vašemu tématu: zda se mi, že značně části akademické obce je příslušnost k té které škole putna. V tom bohužel leží podle mého jádro pudla - řadě studentů Vámi navrhovaná cesta patrně bude připadat jako omezující jejich "svobodu" (viz. kolik že studentů zná své studijní programy v době nástupu na VS?). Na druhé straně pedagogický personál bude často hodnotit na obou variantách studia spíše oč více je zatíží byrokracii ve světě, kde se úspěch hodnotí především úspěšnosti v grantových řízeních a v počtu publikaci v impaktovanych periodikách. I když lze u části z nich jistý patriotický vztah k domovské škole občas vysledovat. Možná se mýlím, ale stran uplatnění na trhu práce mi připadá, že je dnes lépe překupovat šampony z okolních zemí, než něco skutečného vytvářet. A to i pro leckterého vysokoškoláka. Ale je to míněno ad absurdum. Chtěl jsem jen ukázat že trh práce, který zmiňujete, je divně umělý. Nebo Vám tak nepřipadá? [pozn.: před několika měsíci veřejné zmínil rektor CZU, že by bylo namístě přejmenovat školu tak, aby zmizelo "to zemědělství", neboť se prý za to studenti dnes spíše stydí... trh práce, který si ji neváží, nemá podle mého šanci na úspěch. Aspoň ne dlouhodobě...].
Na závěr: nebylo cílem Vás zdržet či otrávit; budete-li chtít s textem nějak naložit, máte volně ruce. I když si myslím, že to na šíření zajímavé není.
Nechť se Vám daří, Vít Joza