Máme mít na universitě povinný tělocvik?

Komentáře

Mnoho lidí říká ano. V této souvislosti jest používán argument, že fysická zdatnost populace klesá a že je s tím něco třeba dělat. To nakrásně může být pravda; nicméně co z toho vyplývá pro to, zda nutit dospělé a v principu za sebe zodpovědné lidi, aby k dosažení universitního diplomu povinně běhali a skákali podle pokynů státem placeného cvičitele? Kdybychom toto chtěli domyslet, rázem vyvstane spousta praktických problémů. Co oni chudáci, kteří se na vysokou školu nedostali? Chceme navrhnout, aby jim čs. stát jako kompensaci platil hodiny tělocviku také zdarma? Nebo na jejich fysické kondici snad záleží méně? Nebo snad chápeme tělocvik (a potažmo dobrou fysickou kondici) jako výkupné za to, že někteří nešťastníci naopak byli na školu přijati? Druhý praktický problém je v tom, že v populaci je bídná nejen schopnost šplhání po tyči. Znamená to tedy, s použitím stejné logiky, že vysoká škola by měla suplovat vědomí zodpovědnosti sama za sebe i v jiných směrech? Co takhle povinné hodiny zdravé výživy a zdravého sexuálního života? A, abychom nezůstali jen u skořápky, mnoho z nás dokonce i podivným způsobem přemýšlí. U nich by možná i mysl potřebovala trochu ukáznění a výchovy podle všeobecně přijatých norem nějaké korektnosti.

Nemůžu si pomoct, ale vidím v tom ozvěnu totalitního přemýšlení. Dva obludné totalitní režimy dvacátého století, fašismus/nacismus a komunismus, zařadily do svého nároku na celého člověka samozřejmě také nárok na jeho tělo, a tělocvik vyzvedly do nebývalých výšin. To samozřejmě neznamená, že protože chceme dělat všechno obráceně než ony, tak budeme tělocvik potírat; je hloupost řídit se trucem místo vlastního rozumu. Spíš jde o to, že vyzvednutí tělocviku právě totalitními režimy prozrazuje cosi velmi podstatného o tělocviku samém. Rozhodnout, zda zrovna tělocvik má být povinný, především znamená být si jist odpovědí na otázku, jací mají být (všichni) lidé. Zastánci tělocviku to vědí stejně, jako to věděli Marx a Gobineau; je přeci očividné, že mají být vysportovaní, zdraví a krásní, protože ve zdravém těle je přece zdravý duch, a ten, což je důležité, přemýšlí korektně jaksi sám od sebe. Takže je třeba šplhat po tyči a hrát basketbal, a basta.

K tomu osobní poznámku. Na gymnasiu jsem (skoro) propadl z tělocviku. Ne že bych nebyl dřevo; tím to ale asi nebylo, protože dřev nás bylo spousta a ti ostatní nepropadli. Ne že bych schválně necvičil; na tento druh sebevyjádření mi scházely fantazie i odvaha. Spíš šlo o to, že jsem tělocvik nějak neměl na seznamu oblíbených předmětů a kantoři to jaksi poznali. Byl to fakt, který zřejmě přesahoval horizont tělocvikářského přemýšlení. Myslím, že učitelé matematiky jsou v zásadě smířeni s tím, že jejich předmět mnoho lidí nemá rádo, a přesto celkem spokojeně žijí; pro tělocvikáře věc nepředstavitelná. Když jsem se po létech náhodou potkal s jedním z nich v bulharských horách, nešlo mi nějak vysvětlit, že nechodím po horách, protože jsem absolvoval povinný tělocvik, ale ze zcela jiných pohnutek a možná spíš navzdory tomu.

Zpátky k věci: to celé otevírá širší otázku, jakou roli a smysl mají mít university. Chceme mít university typu uzavřeného semináře, který povinně vychovává celého člověka, nebo otevřené university, které poskytují příležitost ke vzdělání, ale ponechávají zodpovědnost cele na žácích (i v tom tělocviku). Zatímco u těch prvním je vzdělání jen kamínkem v mozaice, ty druhé především vyučují; při tom snad i trochu vychovávají, ale s vědomím toho, že člověk se musí v posledku vychovat sám, zejména ten, kdo je starší než čtyři roky. Nezastírám (a není to myslím důsledek reparátu z tělesné výchovy), že si velmi přeju onen druhý typ; uvažování o prvním typu mi přijde hrozící symptom toho, že strašidlo Campanellova Slunečního státu (a fašistické či bolševické totality) je zažehnáno méně, než by si člověk chtěl představovat.

TH

(Jakýkoli komentář velmi uvítám na této adrese. Prosím v tom případě napište také, zda souhlasíte s tím, abych jej zde vyvěsil.)

Komentáře

Jiří Jakl (8.6.):

Tělocvik na střední a základní škole jsem zrovna nemiloval, ačkoli učitelé na něm rozhodně nijak nebazírovali. Je asi hloupost tělocvik známkovat, tím spíš ho psát třeba do průměru známek či požadovat nějaký nepřiměřený tabulkový výkon na zápočet. Na fakultě se mi tělocvik líbil, především pak možnost volby sportů a povinné kurzy. Když už je něco povinné, tak se člověk spíš donutí něco dělat (a nakonec ani nelituje). Je to asi něco jako povinné prohlídky u zubaře-zrušíte je a plno lidí se na ně vykašle. Výsledkem je bohužel tak akorát více zubního kazu. Tělocvik nás zase měl naučit dobrým tělesným návykům, což bohužel někteří tělocvikáři špatně pochopili. Povinné kurzy zdravé výživy a zdravovědy nám naštěstí poskytli učitelé v povinné školní docházce již na základní škole. Pro spotřebitele je nutné znát rizika konzumace 'chemických potravin' (což se z reklamy nedozví), nevyvážené stravy, první pomoc každý může potřebovat a musí jí umět i poskytnout. Taky si nemyslím, že vysokoškoláci jsou výrazně zvýhodněni oproti ostatním lidem. Kdyby studenti byli finančně nezávislí (stát je nepodporuje ani jako nezaměstnané), určitě by si mohli dovolit tělocvik platit (zbytečná a byrokratická varianta). Utrácet peníze a potažmo čas si dnes ale každý student dvakrát rozhodne (a jak pak má vznikat zdravý duch, který ne že by se v minulosti neosvědčil- Sokolem počínaje). Kondice a zdravý duch studentů asi není odvozen jen od dvou hodin tělocviku týdně, nicméně tady by mělo jít spíš o naučení se praktikovat nějaký sport a připomenout některým vysokoškolákům význam pohybu (primárně tu asi nejde o odvádění od "čisté" vědy).

Jiná témata

Domovská stránka