obsah O B Y V A T E L S T V O

Základním pojmem demografické statistiky je OBYVATELSTVO

Termínem "obyvatelstvo" se zpravidla rozumí soubor lidí žijících na určitém území (státu, kraje, okresu, obce, města apod.). Někdy se překrývá s vymezením pojmu "populace", ale v zásadě se obyvatelstvo může skládat z různých populací a také etnik nebo národů. V praxi se však většinou používá termínů "obyvatelstvo" a "populace " jako synonym. V praxi demografické statistiky v ČR jde zpravidla o obyvatelstvo trvale bydlící, tj. o soubor osob, které jsou v daném území přihlášeny k trvalému pobytu a to bez ohledu na státní občanství.

U obyvatelstva demografická statistika sleduje:

stav obyvatelstva (počet obyvatel k určitému okamžiku)

strukturu obyvatelstva (podle demografických, sociálněekonomických a jiných charakteristik obyvatel nebo nositelů změn)

pohyb obyvatelstva (přírůstek počtu obyvatel za sledované období narozením a přistěhováním, úbytek počtu obyvatel za sledované období úmrtím nebo odstěhováním, vzájemnou kompenzaci přírůstku, úbytku a její míru. V demografickém slova smyslu jsou za součást pohybu obyvatelstva považovány také sňatky, rozvody a potraty).

Stav obyvatelstva: počáteční

střední

koncový

Počáteční stav obyvatelstva

Počet obyvatel daného území k počátku sledovaného období, nejčastěji kalendářního roku, ale i pololetí, čtvrtletí, měsíce. Např. u kalendářního roku počáteční stav obyvatelstva udává počet obyvatel k 1. lednu, přesněji o půlnoci mezi 31.prosincem předchozího a 1. lednem roku sledovaného.

Počáteční stav obyvatelstva je většinou (ne však vždy) totožný s koncovým stavem obyvatelstva předchozího období, počet obyvatel ve 24,00 hodin 31.prosince 2000 je logicky stejný jako počet obyvatel v 0,00 hodin l. ledna 2001. Ve statistické praxi tomu však vždy není. Od 1. ledna mohou být např. uvedeny v platnost územní reorganizace, kterými se změní území a tedy i počet obyvatel obce, okresu nebo kraje. Výjimečná situace nastává vždy při aplikaci výsledků sčítání lidu. Např. definitivní údaje o počtu obyvatel 1. lednu 2001 budou známy až po vydání definitivních výsledků sčítání lidu 2001, podle nichž se provede zpětná bilance k 1. lednu. Údaje o počtu obyvatel a o věkové struktuře k 1. lednu 2001 se budou proto lišit od údajů o počtu obyvatel k 31.prosinci 2000, vycházejících ještě z bilance na předchozí sčítání v roce 1991. Proto počáteční stav obyvatelstva v roce 2001 se bude lišit od koncového stavu obyvatelstva v roce 2000.

Koncový stav obyvatelstva

Počet obyvatel daného území v okamžiku, kterým končí stanovené období. Stanoveným obdobím je zpravidla kalendářní rok, může to však být kterékoli jiné určené období. U kalendářního roku koncový stav obyvatelstva vyjadřuje počet obyvatel ve 24,00 hodin 31.prosince stanoveného roku. Koncový stav obyvatelstva je zpravidla - ne však vždy, jak je uvedeno u charakteristiky počátečního stavu - současně počátečním stavem obyvatelstva následujícího období.

Koncový stav obyvatelstva ČR v roce 1990 ( tj. stav k 31.prosinci 1990) činil 10 364 124. Tento stav byl výsledkem bilance obyvatelstva, založené na výsledcích posledního předchozího sčítání lidu v roce 1980. Počáteční stav obyvatelstva v roce 1991 (tj. stav k 1. lednu 1991) však činil 10 304 607, protože již vycházel z výsledků sčítání lidu 1991. Není přitom rozhodující, že vlastní sčítání proběhlo až k 3.březnu 1991, tedy až po datu, kterého se počáteční stav 1991 týkal; pro výpočet počátečního stavu použil ČSÚ zpětnou bilanci obyvatelstva za období od 1. ledna do 2. března 1991. Stejně se bude postupovat i po sčítání lidu 2001. Počáteční stav 2001 bude vycházet z definitivních výsledků sčítání. Protože tyto definitivní výsledky budou publikovány až s určitým časovým odstupem, i datum vyhlášení počátečního stavu obyvatelstva 2001 se opozdí.

Střední stav obyvatelstva

Počet obyvatel daného území (mužů, žen, celkem) v okamžiku, který byl zvolen za střed sledovaného období. Za střední stav obyvatelstva v kalendářním roce je v České republice považován počet obyvatel daného území o půlnoci z 30.6. na 1.7. sledovaného roku, za střední stav obyvatelstva v kalendářním pololetí nebo čtvrtletí je však považován chronologický průměr měsíčních stavů za dané období.

Význam středního stavu obyvatelstva je v tom, že je používán pro výpočet odvozených ukazatelů demografické, ale i ekonomické statistiky. Pokud je nějaký ukazatel (míra sňatečnosti, porodnosti, rozvodovosti, ale např. i hrubý domácí produkt) udáván v přepočtu na 1 obyvatele nebo např. na 1000 obyvatel, při jeho výpočtu se má zásadně vycházet ze středního stavu.

Český statistický úřad publikuje střední a koncový stav obyvatelstva ČR v členění podle krajů, okresů a měst v pramenných dílech demografické statistiky ČSÚ "Pohyb obyvatelstva ČR v roce ..." a v publikacích předběžných výsledků "Stav a pohyb obyvatelstva ČR v roce..." (v 1. čtvrtletí roku, v 1. pololetí roku ..., v lednu až září roku......), "Věkové složení obyvatelstva České republiky v roce.....", "Počet obyvatel v obcích České republiky s promítnutím územních změn k ......"

Střední a koncový stav obyvatelstva České republiky v letech 1970 až 1999

Rok Střední stav (30.6.)

Koncový stav (31.12.)

celkem

muži

ženy

celkem

muži

ženy

1970 9 805 157 4 749 128 5 056 029 9 809 667 4 750 499 5 059 168
1975 10 062 366 4 876 643 5 185 723 10 093 551 4 892 252 5 201 299
1980 10 326 792 5 011 039 5 315 753 10 292 717 4 988 799 5 303 918
1985 10 336 742 5 016 376 5 320 366 10 340 335 5 018 861 5 321 474
1990 10 362 740 5 036 486 5 326 254 10 364 124 5 036 872 5 327 252
1995 10 330 759 5 020 163 5 310 596 10 321 344 5 016 515 5 304 829
1996 10 315 353 5 014 667 5 300 686 10 309 137 5 012 085 5 297 052
1997 10 303 642 5 010 531 5 293 111 10 299 125 5 008 730 5 290 395
1998 10 294 943 5 007 480 5 287 463 10 289 621 5 005 434 5 284 186
1999 10 282 784 5 002 823 5 279 961 10 278 098 5 001 062 5 277 036

Vedle počátečního, koncového a středního stavu obyvatelstva samozřejmě může být, je-li k tomu důvod, používán stav obyvatelstva k jakémukoli kalendářnímu datu, např. k poslednímu datu, k jakému je stav obyvatelstva znám. Nejdůležitějším publikovaným stavem obyvatelstva je počet obyvatel zjištěný sčítáním lidu k datu sčítání. Na tento stav navazuje intercenzální bilance obyvatelstva (bilance podle pohlaví a ročníku narození, rozpracovaná až do úrovně obcí a bilance podle rodinného stavu), z níž plynou všechny údaje o počtu a struktuře obyvatelstva mezi jednotlivými sčítáními.

Struktura obyvatelstva

Složení obyvatelstva nebo nositelů určité demografické události podle různých demografických, sociálních, případně geografických či ekonomických kategorií. Struktura se publikuje v absolutních číslech (počty osob) nebo v relativních číslech (procentní podíl na celku, index apod.). Základními kritérii pro sledování struktury obyvatelstva jsou v demografické statistice pohlaví a věk, dalším pro demografickou statistiku důležitým kritériem je rodinný stav.

Mezi ostatními kritérii struktury obyvatelstva se nejčastěji používají státní občanství, národnost, vzdělání, sociální skupin a např. i náboženské vyznání. Dále se struktura populace podle vyjmenovaných kritérií nebo jejich kombinací sleduje v územním detailu - ve členění na kraje, okresy, města, obce, výjimečně části obcí. Tato kritéria slouží však spíše potřebám sociologické, ekonomické nebo geografické analýzy. Rozdíl je i v charakteru kritérií: pohlaví a věk a v podstatě i rodinný stav jsou jednoznačnými objektivními charakteristikami jednotlivce, zatímco ostatní kritéria, s částečnou výjimkou státního občanství, jsou více či méně deklaratorní, subjektivní. Např. stupeň vzdělání osoby je zjišťován dotazem při sčítání lidu a odpověď není konfrontována se školním vysvědčením nebo vysokoškolským diplomem, za náboženské vyznání osoby se rovněž považuje takové, které osoba uvede ve sčítacím archu.

Pohlaví

Pohlaví je první ze dvou základních demografických charakteristik každého jedince. Rozlišení na muže - ženy je běžně používáno jako primární třídící znak ve všech statistikách obyvatelstva, struktura obyvatelstva podle pohlaví je nejčastěji publikovanou charakteristikou obyvatelstva každé územní jednotky. Výhodou této charakteristiky je, že je určována jednoznačně objektivním znakem, u údaje o pohlaví není nebezpečí zkreslení a je přitom informačně nosný.

Pohlaví je základním třídícím znakem obyvatelstva dané územní jednotky. Zastoupení mužů - žen v konkrétně vymezené části populace se zpravidla vyjadřuje v procentech se zaokrouhlením na 1 desetinné místo.

Z údaje o struktuře obyvatelstva podle pohlaví lze nepřímo vyvodit základní informaci i o struktuře obyvatelstva podle věku. Vzhledem k převaze žen ve vyšších věkových kategoriích jsou populace, v nichž jsou relativně více zastoupeny ženy, zpravidla věkově starší a naopak. Potvrzuje to i přehled struktury obyvatelstva podle pohlaví v jednotlivých krajích ČR. Zdaleka nejvyšší podíl žen je v obyvatelstvu Prahy, které skutečně je výrazně nejstarší populací v ČR. Následuje Brněnský kraj, protože zejména v obyvatelstvu vlastního Brna je rovněž vysoký podíl starších osob.

Obyvatelstvo ČR podle pohlaví a podle krajů k 30.6.2000
Republika, kraj Počet obyvatel Podíl (v %)
celkem muži ženy mužů žen
Česká republika 10 273 215 4 999 716 5 273 499 48,7 51,3
Hl. m. Praha 1 183 814 560 667 623 147 47,4 52,6
Středočeský 1 113 205 543 500 569 705 48,8 51,2
Budějovický 626 048 307 324 318 724 49,1 50,9
Plzeňský 551 676 270 239 281 437 49,0 51,0
Karlovarský 304 658 148 967 155 691 48,9 51,1
Ústecký 827 119 405 604 421 515 49,0 51,0
Liberecký 429 147 208 880 220 267 48,7 51,3
Královéhradecký 551 361 268 217 283 144 48,6 51,4
Pardubický 508 537 248 876 259 661 48,9 51,1
Jihlavský 521 114 257 515 263 599 49,4 50,6
Brněnský 1 136 676 551 009 585 667 48,5 51,5
Olomoucký 641 579 312 025 329 554 48,6 51,4
Zlínský 598 120 291 439 306 681 48,7 51,3
Ostravský 1 280 161 625 454 654 707 48,9 51,1

Odvozeným ukazatelem struktury populace podle pohlaví je index maskulinity (počet mužů připadající na 1000 žen), případně index feminity (počet žen připadající na 1000 mužů). Tento ukazatel má smysl např. při charakteristice struktury narozených dětí nebo v souvislosti s věkovou strukturou. V ČR počet chlapců z 1000 narozených nepatrně kolísá kolem konstanty 515, podíl dívek kolem konstanty 485, proto i index maskulinity (feminity) se mění jen nepatrně. Podobně je tomu ve všech evropských zemích.

Podíl dívek mezi narozenými se používá např. při výpočtu hrubé a čisté míry reprodukce a ovšem i při jiných demografických úlohách.

Struktura narozených v ČR v letech 1970 - 1999 podle pohlaví a podle indexu maskulinity / feminity
Rok Počet živě narozených Chlapců z 1000 živě narozených Index
celkem chlapci dívky maskulinity feminity
1970 147 865 75 694 72 171 511,9 1 048,8 953,5
1975 191 776 98 037 93 739 511,2 1 045,9 956,2
1980 153 801 79 409 74 392 516,3 1 067,4 936,8
1985 135 881 69 662 66 219 512,7 1 052,0 950,6
1990 130 564 66 970 63 594 512,9 1 053,1 949,6
1995 96 097 49 405 46 692 514,1 1 058,1 945,1
1996 90 446 46 435 44 011 513,4 1 055,1 947,8
1997 90 657 46 570 44 087 513,7 1 056,3 946,7
1998 90 535 46 581 43 954 514,5 1 059,8 943,6
1999 89 471 45 829 43 642 512,2 1 050,1 952,3

Protože mezi narozenými převažují chlapci, v ČR je zhruba do 40 let věku počet mužů vyšší než počet žen. V každém věku je však úmrtnost mužů vyšší než úmrtnost žen, poměr četnosti pohlaví se proto s rostoucím věkem nejprve vyrovnává a ve starších věkových skupinách vždy převažují ženy. Převaha žen ve vyšších věkových skupinách je vysoká, ve věku 85 a více let se počet žen blíží trojnásobku počtu mužů. Vzhledem k této převaze ve vyspělých zemích je i v celkovém obyvatelstvu vždy více žen než mužů. Jiná situace je v rozvojových zemích. Jejich obyvatelé umírají v nižším věku než obyvatelé vyspělých zemí, starší věkové skupiny s převahou žen jsou proto v rozvojových zemích málo zastoupeny. K tomu přistupuje i vysoká úmrtnost mladých žen v těchto zemích v souvislosti s mnoha rizikovými těhotenstvími a porody. Proto i v celém obyvatelstvu rozvojových zemí bývá více mužů než žen. Bylo tomu tak v minulosti i v obyvatelstvu dnešních vyspělých zemí, včetně České republiky. Je možno konstatovat, že podíl žen v obyvatelstvu vzrůstá s ekonomickým a sociálním pokrokem.

Vzájemný početní poměr pohlaví je důležitý při popisu skupiny důchodového věku. Vzhledem časnějšímu odchodu žen do starobního důchodu a vzhledem k vyššímu věku, jehož se ženy dožívají, je počet starobních důchodkyň - žen podstatně vyšší než počet starobních důchodců - mužů.

Obyvatelstvo České republiky k 31.12.1999 podle věkových skupin a indexu maskulinity-feminity v jednotlivých věkových skupinách
Věková skupina Absolutní počet Index
muži ženy obě pohlaví maskulinity feminity
0 45 693 43 509 89 202 1 050,2 952,2
1-4 187 935 177 954 365 889 1 056,1 946,9
5-9 309 817 293 838 603 655 1 054,4 948,4
10-14 331 769 316 690 648 459 1 047,5 954,4
15-19 358 096 341 436 699 532 1 048,8 953,5
20-24 453 171 436 095 889 266 1 039,2 962,6
25-29 421 662 403 768 825 430 1 044,3 957,6
30-34 350 480 335 913 686 393 1 043,4 958,4
35-39 342 607 329 978 672 585 1 038,3 963,1
40-44 358 631 353 375 712 006 1 014,9 935,2
45-49 400 542 403 405 803 947 992,9 1 007,1
50-54 388 051 401 531 789 582 966,4 1 034,7
55-59 297 797 321 397 619 194 926,6 1 079,2
60-64 209 852 245 028 454 880 856,4 1 167,6
65-69 198 497 255 660 454 157 776,4 1 288,0
70-74 162 442 243 477 405 919 667,7 1 498,9
75-79 113 631 207 156 320 787 548,5 1 823,1
80-84 36 813 77 579 114 392 474,5 2 107,4
85 + 33 576 89 247 122 823 376,2 2 658,1
úhrnem 5 001 062 5 277 036 10 278 098 947,7 1053,8

Věk

Věk je po pohlaví druhou základní demografickou charakteristikou jednotlivce. Věkem, stářím, ale také délkou trvání určitého jevu (např. ve smyslu délka trvání manželství při rozvodu nebo při narození prvního dítěte, popř. doba uplynulá od porodu předchozího dítěte apod; definice a vymezení odpovídá věku) se v demografické statistice rozumí počet let ( v celém čísle) , případně počet měsíců nebo dní, jichž dosáhla osoba v okamžiku události (pohyb) nebo rozhodném okamžiku (stav ke dni...), nikoli tedy rozdíl letopočtů. V tomto pojetí je tedy věk věkem dokončeným, věkem při posledních narozeninách. Osoba, narozená např. 1.června 1950 je za osobu ve věku 50 let považována až 1.června 2000, ještě 31.května 2000 je považována za osobu ve věku 49 let.

V publikacích demografické statistiky se zpravidla uvádí rozdělení populace nebo nositelů demografických událostí:

Protože věková struktura je statistickým rozdělením podle věku, lze určit některé její charakteristiky, odpovídající charakteristikám statistického rozložení a to především střední hodnoty - průměr věku, medián věku, modus věku.

Průměr věku

Aritmetický průměr věku všech jedinců v dané populaci (stav) nebo průměr věku nositelů demografické události (pohyb). Lze počítat buď přímo, jako prostý aritmetický průměr (z databáze primárních údajů o jednotlivých nositelích demografických událostí - tak je tomu u pohybu obyvatelstva) nebo jako vážený průměr (z tabulky rozdělení populace/nositelů demografické události podle jednotek věku nebo věkových skupin - zde jako váhy vystupují právě tyto četnosti v jednotlivých věcích/ věkových skupinách; používá se při výpočtu průměrného věku populace ke dni....).

K výsledku, získanému výpočtem aritmetického průměru, se přičítá konstanta 0,5 roku. Je to nutné vzhledem k definování věku jako "dokončeného věku". Např. osoba, narozená 15.května 1980 je považována za osobu ve věku 20 let od data svých dvacátých narozenin (15. května 2000) až do posledního dne před jednadvacátými narozeninami (tj. do 14.května 2001). Věk "dvacetiletých", vyjádřený s přesností na den, se tedy pohybuje od 20 let (a žádného dne) až do 20 let a 364 dnů. Proto za průměrný věk osob ve věku 20 let je považován věk 20,5 roku; nepřihlíží se přitom k nerovnoměrnému chronologickému rozdělení narozených v průběhu kalendářního roku. Průměrný věk osob ve věku 0 let je tedy 0,5 roku, osob ve věku 1 rok je 1,5 roku atd.

Průměrný věk obyvatel nebo průměr věku obyvatel bývá často zejména v médiích zaměňován s "průměrnou délkou života". Pokud novinář píše, že "průměrný věk obyvatel" stoupá, má obvykle na mysli průměrný věk při úmrtí nebo naději dožití - to jsou ovšem jiné ukazatele. Abychom se tomuto zkreslování vyhnuli, v praxi je proto dobře zdůraznit, že jde o "průměrný věk žijících obyvatel".

Příklady použití:

Medián věku

Střední hodnota, která rozděluje celou populaci podle věku na dvě stejně početné části, neboli udává věk, kterého dosáhla právě polovina populace. Je většinou nižší než průměrný věk, což je dáno převážně pozitivní asymetričností věkového rozložení. Pokud je medián věku vyšší než věkový průměr, signalizuje to nepřirozenou věkovou strukturu populace s těžištěm ve starším věku. Je pravděpodobné, že se taková situace v blízké budoucnosti bude týkat i České republiky, kde - zejména u žen - se medián věku věkovému průměru již v současnosti zřetelně přibližuje.

Ve srovnání s ukazatelem "průměrný věk" je medián méně ovlivněn případnými nepravidelnostmi ve statistickém rozložení. Jeho výhodou je, že se dá vypočítat nebo kvalifikovaně odhadnout i u populací, u nichž není známa podrobná věková struktura v celém rozpětí. Používá se proto hojně v mezinárodním srovnání, protože (na rozdíl od průměru věku) je možno jej aspoň přibližně určit např. u rozvojových zemí s nedokonalou statistikou.

Modus věku

Věk, kterého k danému datu dosáhlo nejvíce obyvatel v populaci, příp. nejčastější věk nositele sledované demografické události. Je to velice jednoduchý ukazatel, vyjadřovaný většinou jediným celým číslem. Používá se v rámci podrobnějších demografických analýz jako opticky nejvýraznější indikátor změn charakteru rozdělení obyvatel nebo nositelů demografických událostí podle věku. V populacích s přirozenou věkovou strukturou, jaká byla obvyklá před tzv. demografickou revolucí a jež je dosud běžná v rozvojových zemích, modus věku obyvatelstva byl nejčastěji "0 let", kojenci ve věku do 1 roku byli nejpočetnější věkovou skupinou. Vlivem vysoké kojenecké a dětské úmrtnosti četnost starších věkových skupin, počínaje věkem "1 rok", byla nižší; stanovení modu věku obyvatelstva nemá u takových populací praktický smysl.

Jiná situace je v populacích vyspělých zemí, v nichž počet narozených dětí kolísá a vliv kojenecké a dětské úmrtnosti na věkovou strukturu je nepatrný. (1)

Modus věku je důležitým ukazatelem u charakteristik narozených (nejčastější věk, ve kterém ženy rodí - první dítě, druhé, třetí dítě), u charakteristik sňatků (nejčastější věk mužů, žen při prvním sňatku), u charakteristik zemřelých (nejčastější věk, v němž muži nebo ženy umírají).

Základní ukazatele věkové struktury obyvatelstva ČR v letech 1980 -1999
Rok
(31.12.)		 Průměrný
věk		 Medián věku Modus věku
muži ženy muži ženy muži ženy
1980 33,6 37,0 31,5 34,6 6 6
1985 34,0 37,4 32,6 35,7 11 11
1990 34,5 37,9 33,6 37,0 16 16
1995 35,6 38,9 34,4 38,4 19 19
1998 36,5 39,7 35,2 39,1 24 24
1999 36,8 40,0 35,6 39,3 25 25

Struktura obyvatelstva podle věku neboli věková struktura je výchozím uspořádáním demografických dat pro jakoukoli demografickou analýzu. Obyvatelstvo podle věku se třídí podle věkových jednotek, nebo věkových skupin, nejčastěji pětiletých.

Z věkové struktury se odvozují další poměrné ukazatele:

Index stáří

Poměr počtu starých osob a dětí v obyvatelstvu. Zatímco hranice dětského věku je nesporná - za děti jsou považovány osoby ve věku 0 až 14 let - hranice "stáří" bývá definována různě. V zásadě se v české demografické statistice upouští od používání termínů "předproduktivní, produktivní, poproduktivní" věk. Za hranici "stáří" je pro obě pohlaví v ČR zatím nejčastěji považován věk 60 let, přechází se však k hranici 65 let u obou pohlaví, v souladu s mezinárodními zvyklostmi.

Jakkoli definovaný index stáří je vyhledávaným ukazatelem pro mezinárodní srovnání i dobře vypovídající charakteristikou vývoje věkového složení a základním indikátorem procesu stárnutí obyvatelstva, který probíhá v různé míře na celém světě.

Index závislosti

Spíše ekonomická charakteristika demografické situace ve sledovaném území. Vypovídá zhruba o poměru počtu ekonomicky neaktivních osob k počtu osob ekonomicky aktivních. V intercenzální demografické statistice, pokud není skutečný počet ekonomicky aktivních a ekonomicky neaktivních osob znám, se za ekonomicky neaktivní pokládají osoby ve věku 0-14 let (případně 0-19 let) a osoby ve věku 60 a více let (případně 65 a více let).

Při analytické a vědecké práci se používají další charakteristiky věkové struktury, např. generace a kohorta.

Generace

Za generaci je v demografii považována skupina osob se shodným kalendářním rokem narození (např. generace narozených v roce 1959). V přeneseném významu se termín "generace" používá pro skupinu osob podobného charakteru (zpravidla věku) s podobnými potřebami, podobnými vzorci chování popř. podobným typem spotřeby. Méně přesně, stále však funkčně se může použít pro soubor osob, narozených v intervalu několika let, např. v určitém desetiletí. V demografii je běžně používán pojem "generace sedmdesátých let" pro velmi početnou skupinu narozených za vlny vysoké porodnosti. Stejný výraz "generace" v sociologii označuje velkou sociálně diferencovanou skupinu osob spojenou dobově podmíněným stylem myšlení a jednání a prožívajících podstatné období své socializace ve shodných historických a kulturních podmínkách. Zaměňování demografického a sociologického obsahu pojmu vede někdy k nedorozuměním. V demografické statistice by se neměly používat neurčitě vymezené pojmy "mladá generace", "střední generace" apod., bližší sociologickému než demografickému pojetí.

Kohorta

Často se používá jako synonymum výrazu "generace", v užším smyslu označuje skupinu osob, které byly ve shodném roce nositeli nějaké jiné demografické události než je vlastní narození (např. sňatková kohorta roku 1995 = osoby, které v roce 1995 uzavřely sňatek). Důvod zavedení tohoto termínu je totožný s termínem "generace" a v některých jazycích - ne však v češtině - jsou oba termíny přesným synonymy. Kohorta je základem pro tzv. kohortní analýzu. Její podstatou je sledování, co se děje s konkrétní kohortou během chronologického vývoje. Např. u sňatkové kohorty 1995 se sleduje, jak její příslušníci se rozvádějí, umírají, kdy a kolik se jím rodí dětí ...

V praxi demografické statistiky v rámci ČSÚ se s termíny "generace" a "kohorta" dosud soustavně nepracovalo. Je to jedním z mála dosavadních nedostatků.

Rodinný stav

Rodinný stav je v demografické statistice sledován pouze ve vymezení de iure. Nesleduje se tedy faktický stav partnerského soužití, proto např. není sledováno soužití typu "druh-družka", protože nejde o rodinný stav de iure. Právní řád ČR až na výjimky uznává manželství uzavřená v cizině podle jiného právního řádu. Jsou čtyři typy rodinného stavu:

Svobodný-svobodná.

Za svobodnou se považuje osoba, která nikdy neuzavřela platné manželství. Při výpočtech se zpravidla skupina "svobodní" vymezuje dolní věkovou hranicí, tj. 16 let, protože do tohoto věku v ČR právoplatný sňatek v žádném případě uzavřít nelze.

Ženatý - vdaná

Ženatý-vdaná je osoba, která uzavřela manželství a toto manželství nezaniklo (rozvodem nebo smrtí jednoho z manželů) nebo nebylo prohlášeno za neplatné.

Rozvedený - rozvedená

Za rozvedenou se považuje osoba, která dříve byla ženatá nebo vdaná, ale toto manželství zaniklo rozvodem (podle někdejší právní úpravy i "rozlukou") a tato osoba dosud neuzavřela manželství nové. Rozvod je přímým důsledkem nestabilního manželství, vysoký počet rozvodů v dané populaci se považuje za známku celkové nestability populace. Pro časové srovnání nebo mezinárodní srovnání je však třeba mít na paměti, že počet rozvodů v populaci a z něj odvozené ukazatele jsou do značné míře závislé na legislativním rámci (Zákon o rodině a jeho zahraniční ekvivalenty).(2)

Ovdovělý - ovdovělá

Za ovdovělou se považuje osoba, která dříve byla ženatá nebo vdaná, ale toto manželství zaniklo smrtí (resp. prohlášením za mrtvého) druhého z manželů a tato osoba dosud neuzavřela manželství nové. Z hlediska demografické statistiky jde o zvlášť důležitou kategorii. Protože v manželstvích je většinou muž starší než žena a protože muži umírají většinou v nižším věku než ženy, je pravděpodobnost ovdovění u žen několikrát vyšší než u mužů. Počet vdov - žen je proto podstatně vyšší než počet vdovců - mužů.

Struktura obyvatelstva ČR ve věku 15 a více let podle rodinného stavu (k 31.12.) v %
Rodinný stav 1990 1995 1998 1999
muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy
svobodní (é) 24,9 15,6 27,9 18,4 29,3 19,8 29,8 20,3
ženatí (vdané) 65,9 60,7 61,9 57,2 59,8 55,4 59,3 55,0
rozvedení (é) 6,4 7,8 7,3 8,9 8,1 9,8 8,2 10,0
ovdovělí (é) 2,8 15,8 2,9 15,4 2,7 14,9 2,7 14,8

Manželství

Manželství je podle zákona 94/1963 Sb. "O rodině" ve znění pozdějších úprav "trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem a jeho hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí".

Zákon uznává dva způsoby uzavření manželství - sňatek občanský a sňatek církevní. Oba způsoby jsou ekvivalentní, na rozdíl od dřívější praxe, kdy za legální manželství bylo považováno pouze takové, které vzniklo občanským sňatkem. Pro statistické účely je za sňatek (uzavření manželství) považován akt, za který zpravodajská jednotka (obecní nebo městský úřad pověřený vedením matriky) zaslala statistické hlášení o sňatku Obyv 1-12.

Podle zákona existují dva způsoby zániku manželství: rozvod manželství soudem a úmrtí jednoho z manželů (případně prohlášení jednoho z manželů za mrtvého). V zákoně jsou uvedeny i podmínky vzniku manželství a zároveň podmínky, při jejichž nesplnění lze nebo je nutno prohlásit manželství za neplatné (neboli jakoby nikdy nebylo uzavřeno).

Demografická statistika bilancuje přírůstek/úbytek manželství podle počtu sňatků, rozvodů a zániků manželství úmrtím manžela nebo manželky. Tato bilance nabývá na významu v posledních letech, kdy se počet manželských párů v ČR výrazně snižuje. Nejde přitom o bilanci v plném smyslu slova, protože jejím vstupem, resp. výstupem není počáteční a koncový počet existujících manželství.

Bilance manželství v ČR v letech 1970 až 1999
Rok Sňatky Manželství zaniklá čistý přírůstek manželství
úmrtím jednoho z partnerů rozvodem a prohlášením manželství za neplatná
1970 90 624 58 419 21 520 10 685
1975 97 373 56 712 26 155 14 506
1980 78 343 57 805 27 222 -6 684
1985 80 653 54 304 30 489 -4 140
1990 90 953 52 831 32 056 6 066
1995 54 956 45 689 31 139 -21 872
1996 53 896 43 691 33 114 -22 909
1997 57 804 43 430 32 466 -18 092
1998 55 027 42 304 32 363 -19 640
1999 53 523 42 535 23 661 -12 673

I v obyvatelstvu ČR přibývá spolu žijících párů, které nejsou oddány a nejsou proto manželstvími v právním smyslu slova. V některých zemích jsou u mladých lidí již převažující formou spolužití. Protože demografická statistika sleduje manželství podle právního stavu, nemůže taková soužití za manželství pokládat. Nelze je ani přesně statisticky sledovat; neoddaní partneři nikdy nebudou úřadům oznamovat vznik nebo zánik svého partnerství. Při demografické analýze však samozřejmě nelze existenci neoddaných párů ignorovat. Na rozdíl od angličtiny (consensual unions) v češtině pro ně není ustálen ani

jednotný termín. ČSÚ většinou používá termínu "faktická manželství", část demografů píše o "nesezdaných soužitích", o "partnerstvích", "partnerských soužitích", nelze ani nic namítat proti prostému "neoddané páry".

Státní občanství

Státní občanství (nepřesně: státní příslušnost) - právní vztah k určitému státu - se ve statistice sleduje podle redukovaného číselníku zemí OSN platného pro sledovaný rok, ČZEMtt, kde tt je dvojčíslí sledovaného kalendářního roku. ČSÚ sleduje státní občanství u všech demografických událostí podchycených řadou výkazů Obyv. Tím vytvořil základní předpoklady pro bilanci obyvatelstva podle státního občanství, jež se však zatím nevede, protože výsledky sčítání lidu 1991 nebyly podle státního občanství dostatečně členěny.4

Národnost

Národnost se v ČR statisticky sleduje pouze v rámci sčítání lidu. Je deklaratorní, zjišťuje se prohlášením sčítané osoby, proto není bilancovatelná. V současné době není v ČR předmětem demografické statistiky, s výjimkou sčítání lidu se od statistiky národnostní struktury v ČR ustoupilo. Je obtížně mezinárodně srovnatelná. Ve většině západoevropských zemí podobně jako v USA nebo v Kanadě splývá významově původní označení "nationality" s pojmem "citizenship", "národností" se proto rozumí "státní občanství". Pojmu "národnost" v našem smyslu slova se blíží termín "ethnicity", v zahraniční demografii však používaný jen zcela výjimečně.

Vzdělání

Zkráceným termínem "vzdělání" se v demografické statistice označuje nejvyšší dosažené vzdělání'. Obecně se vzdělání kóduje podle Klasifikace kmenových oborů vzdělání (KKOV - česká verze mezinárodní klasifikace ISCED 97), ale i na první úrovni je toto třídění pro účely demografické statistiky zbytečně jemné a proto se zjednodušuje na agregované skupiny. Základem sledování struktury podle vzdělání jsou výsledky sčítání lidu, zjišťované deklarací sčítaných osob, jež není ověřována doklady (školními vysvědčeními, diplomy apod.). Strukturu podle vzdělání nelze mezi sčítáními dobře bilancovat, protože obyvatelé by museli statistickým orgánům oznamovat každý nově dosažený stupeň vzdělání.

V demografické statistice se zpravidla používá toto třídění obyvatelstva podle vzdělání:
0 - bez vzdělání a s nedokončeným základním vzděláním
1 - základní vzdělání
2 - střední (středoškolské) vzdělání bez maturity
3 - střední (středoškolské) vzdělání s maturitou
4 - vysokoškolské vzdělání
9- nezjištěno

Vzhledem k deklaratornímu pojetí nebývá třídění podle vzdělání vždy nepřesnější a není mu přikládán příliš velký význam. Zvláště při mezinárodním porovnání je struktura podle vzdělání těžko srovnatelná vzhledem k odlišným vzdělávacím systémům. Proto se někdy pro potřeby mezinárodního srovnání stupeň vzdělání vyjadřuje počtem let, která osoba strávila školním studiem, nejčastěji se však při mezinárodních porovnáních sledují podíly osob s ukončeným vysokoškolským vzděláním.

Sociální skupiny

Od třídění obyvatelstva podle sociálních skupin, založeného na třídění podle zaměstnání, současná demografická statistika v ČR ustoupila. V minulosti bylo ovlivněno marxisticko-leninskými tezemi, jejichž aplikace na konkrétní společenskou strukturu byla nepřirozená, násilná. Sledování demografických událostí podle sporně určené sociální skupiny jejich nositelů navíc většinou nemělo věcný smysl. Pro potřeby výběrových šetření a statistiky životní úrovně se v ČSÚ používá třídění na zaměstnance, samostatně činné osoby, zemědělce a důchodce. Toto třídění zahrnuje podstatnou část obyvatelstva do skupiny "zaměstnanci"; ta je příliš velká a různorodá, proto pro demografickou statistiku nevyhovující. Zdrojem nových informací o sociální struktuře bude až sčítání lidu 2001. Vývoj si zřejmě vyžádá nové definování sociálních skupin, odpovídající např. praxi členských zemí Evropské unie.

Demografická statistika se nezabývá sledováním struktury obyvatelstva podle náboženského vyznání, i když je náboženské vyznání zjišťováno sčítáním lidu a v předválečných pramenných dílech demografické statistiky byla některá data o struktuře podle náboženského vyznání uváděna. Vedle respektování zákonného nároku na ochranu soukromí k tomu vede i prostá skutečnost, že položka "náboženské vyznání", podobně jako "národnost" nebo "vzdělání" by nebyla bilancovatelná.

Obec, okres, kraj trvalého bydliště

Trvalé bydliště je adresa, na níž je obyvatel přihlášen k trvalému pobytu. Je základem územní klasifikace v demografické statistice; jiné formy bydliště jako "přechodné", "dočasné" se nesledují. V případech, kdy se ukazatel má vztahovat k více osobám (např. při sňatku), které mohou mít různá trvalá bydliště nebo k osobě, která se stěhuje, se uvádí specifikace, o které trvalé bydliště se jedná. Kóduje se podle číselníku základních územních jednotek - obcí, číselníku okresů a od roku 2000 podle Klasifikace územních statistických jednotek CZ-NUTS. Sledování prostorové struktury obyvatelstva v České republice je podstatně podrobnější než ve většině ostatních zemí včetně vyspělých členských států Evropské unie. Stavy obyvatelstva ve všech obcích ČR se v ČSÚ ročně bilancují, je tak udržován přehled o počtu a struktuře obyvatelstva každé jednotlivé obce. Přesnost bilancí záleží především na úplnosti souborů hlášení. Zatímco soubory hlášení o narození úmrtí, potratech, sňatcích a rozvodech jsou relativně úplné, soubory hlášení o stěhování (Obyv 5-12) často úplné nejsou. Ohlašovny pobytu a úřadovny cizinecké policie, za tato hlášení odpovídající, někdy nedbají na úplnost souboru (např. aby hlášení byla vyplňována i za děti) nebo neodesílají hlášení k centrálnímu zpracování. Případný nesouhlas počtu obyvatel zjišťovaného bilancí s místní evidencí obyvatel bývá řešen dodatečnými opravami, rozhodující bude však až sčítání lidu.

Podle obce trvalého bydliště třídí demografická statistika všechny sledované události. U narozených je to trvalé bydliště matky v době narození, sňatky jsou roztříděny zvlášť podle obce trvalého bydliště ženicha a trvalého bydliště nevěsty (s tím, že trvalé bydliště ženicha je považováno za prvotní, třídění podle trvalého bydliště nevěsty se používá pouze ve vybraných tabulkách). V dokladech občanů je jako místo narození uvedena obec, kde se skutečně fyzicky narodili, zpravidla sídlo porodnice. V této obci, která je současně sídlem matričního úřadu, je narození zapsáno v matrice. Rodiště obyvatel, zapsána v matrikách, se proto soustřeďují do větších měst, ve kterých se vedou matriky narozených. Pro demografickou statistiku je však obcí narození obec, v níž je matka narozeného dítěte hlášena k trvalému pobytu (zpravidla je to i první trvalé bydliště dítěte).U občanů ČR, narozených v cizině, se vedou záznamy o narození ve zvláštní matrice vedené magistrátem města Brna, která je i statisticky vykazuje.

Velikostní skupiny obce

Velikost obce v demografické statistice se posuzuje podle počtu obyvatel obce ve sledovaném období. V pramenných dílech "Pohyb obyvatelstva" je každoročně publikována tabulka o počtu a pohybu obyvatelstva podle velikostních skupin obcí.

Obyvatelstvo ČR podle velikostních skupin obce bydliště v letech 1980, 1990 a 1998 (střední stav)

Velikostní kategorie obce Absolutní počet obyvatel v roce Struktura v %
1980 1990 1998 1980 1990 1998
do 1999 3 022 275 2 188 833 2 619 723 29,3 21,1 25,4
2 000-4 999 1 252 765 1 133 331 1 075 632 12,1 10,9 10,5
5 000-9 999 883 296 968 348 933 113 8,6 9,3 9,1
10 000-19 999 1 041 173 1 080 162 930 271 10,1 10,4 9,0
20 000-49 999 1 032 783 1 355 591 1 303 356 10,0 13,1 12,7
50 000-99 999 1 031 461 1 003 667 1 255 407 10,0 9,7 12,2
100 000 a více 2 063 068 2 632 808 2 177 441 20,0 25,4 21,1
celkem 10 326 821 10 362 740 10 294 943 100,0 100,0 100,0

Velikostní skupiny ovšem mohou být definovány i jinak, klasifikace použitá v pramenném díle není normou. Proto, zejména u velikostních skupin menších obcí, neposkytují data podle velikostníchskupin přehled o skutečné sídelní struktuře. (3) Vliv administrativního slučování nebo rozlučování obcí se často nedoceňuje. Dokonce i někteří renomovaní sociologové z dat, ovlivněných územními reorganizacemi, činí hluboké závěry o "útěku z venkova" v osmdesátých letech a "návratem na venkov" v letech devadesátých. Informaci o skutečné sídelní struktuře podávají jen výsledky sčítání lidu, domů a bytů, členěné podle všech částí obcí.

S klasifikací podle velikostních skupin obce souvisí klasifikace město-venkov. Třídění obyvatelstva a demografických událostí podle bydliště ve městě nebo na venkově je pravidelně vyžadováno mezinárodními organizacemi, zejména OSN. Má svůj velký význam tam, kde se životní styl městského a venkovského obyvatelstva podstatně liší a kde je rozdíl mezi městem a vesnicí jasně vyhraněn (tj. zejména v rozvojových zemích). V podmínkách České republiky tomu však tak není, hranice mezi "městem" a "venkovem" je často neurčitá. Pokud je třídění obyvatelstva město-venkov nezbytné, používá ČSÚ pro rozlišení hranici 2 tisíce obyvatel (obce do 1 999 obyvatel jsou "venkov", obce s 2 000 a více obyvateli jsou "města"). Ve sčítáních lidu, domů a bytů 1961, 1970, 1980 a 1991 byla pro definování měst použita podrobná kritéria, vedle počtu obyvatel zohledňující i občanskou vybavenost obce. V současné době se ČSÚ přiklání k respektování statutu města, udělovaného předsedou poslanecké sněmovny ČR, i když tento statut nemá jasně definovaná a jednotně používaná kritéria. V publikacích ČSÚ "Pohyb obyvatelstva v ČR v roce... a "Stav a pohyb obyvatelstva ČR v roce..." (v 1. čtvrtletí roku, v 1. pololetí roku ..., v lednu až září roku......)," je již uveden výčet údajů za všechna města, kterým byl statut města udělen.

Pohyb (reprodukce) obyvatelstva

Demografická statistika sleduje populační procesy - porodnost, úmrtnost, sňatečnost, rozvodovost, potratovost, migraci - v určené populaci. Nezbytným podkladem pro toto sledování je zajištění základního souboru datových podkladů, obsahující data o každém individuálním případu narození, úmrtí, sňatku, rozvodu, potratu a stěhování. Data jsou soustřeďována k centrálnímu zpracování systémem statistických hlášení, podávaných na základě zákona o státní statistické službě zpravodajskými jednotkami (kterými pro demografickou statistiku v ČR jsou matriky, porodnice, ohlašovny pobytu, okresní úřadovny cizinecké policie a krajské soudy) Českému statistickému úřadu. V některých západoevropských zemích jsou data o jednotlivých demografických událostech poskytována elektronicky centrálnímu populačnímu registru. Založení takového registru bylo v bývalém Československu navrženo v souvislosti se sčítáním lidu, domů a bytů 1970. Tehdejší vedení státu však rozhodlo, že nebude zřízen populační registr, ale registr občanů na policejní bázi, spravovaný ministerstvem vnitra a určený především potřebám tohoto ministerstva. Proto byl při tehdejším federálním ministerstvu vnitra ustaven Centrální registr občanů, založený na se vstupech získaných registračními lístky, jejichž sběr proběhl paralelně se sčítáním lidu 1980. Tento registr, koncipovaný především pro vyhledání adresy bydliště jednotlivce, v modifikované podobě funguje v ČR dosud. Demografická statistika do něj nemá přístup a svou koncepcí, nehledě na jeho - snad dočasnou - neúplnost (neobsahuje zatím např. cizince žijící v ČR) by jí ani nevyhovoval. Proto po potřebu demografické statistiky byl zachován systém individuálních statistických hlášení řady Obyv.

Základní charakteristikou pohybu obyvatelstva, sledovaného demografickou statistikou, je absolutní počet - narozených, zemřelých, sňatků, rozvodů, potratů, přistěhovalých, vystěhovalých. Absolutní počty událostí se používají při bilancích obyvatelstva za jednotlivé územní jednotky.

V analytické demografické statistice se pracuje s relativními ukazateli, z nichž základními jsou hrubá míra a míra podle věku.

Hrubá míra (někteří demografové prosazují termín "obecná míra") v demografické statistice vyjadřuje počet demografických událostí (sňatky, rozvody, narození, potraty, zemřelí, stěhování), připadající na 1000 obyvatel (středního stavu). V zájmu široké srovnatelnosti údajů ČSÚ publikuje vždy ukazatele demografické statistiky za kalendářní rok. Pokud je vstupní údaj o počtu událostí znám pouze za kratší kalendářní období (určitý počet dnů, týdnů, měsíců) nebo je čerpán z delšího časového období (několik roků), je nutno jej přepočítat na roční násobením zlomkem, kde je v čitateli délka kalendářního roku ve dnech, týdnech, měsících, čtvrtletích či pololetích a ve jmenovateli skutečná délka období, za které máme k dispozici údaje, ve stejných časových jednotkách.

Míra podle věku (též "specifická míra") vyjadřuje počet demografických událostí na 1000 obyvatel (středního stavu) v konkrétním věku (tj. jednotce věku nebo věkové skupině), zpravidla odděleně pro obě pohlaví.

Přímá a nepřímá standardizace, srovnávací indexy

Intenzita řady demografických, ekonomických a sociálních jevů úzce souvisí s věkem: plodnost žen vrcholí ve třetí desítce let věku, úmrtnost s věkem stoupá, mladí lidé na počátku ekonomické i reprodukční aktivity mají největší geografickou - někdy i sociální - mobilitu, výkon a také i výdělek vrcholí u většiny profesí okolo čtyřicítky, spotřeba a počet závislých osob se mění s věkem živitele atd.

Specifické míry intenzity těchto jevů a procesů mají tedy různé číselné hodnoty pro různé věkové skupiny. Průměrnou úroveň intenzity těchto jevů a procesů vyjadřují hrubé míry intenzity, které jsou váženými průměry měr specifických. Hrubé (obecné) míry jsou však proto považovány za zkreslující

(nevystihující úroveň daného procesu), neboť jsou značně závislé na věkové struktuře obyvatelstva.

Jedna z cest, jak odstranit vliv skutečné věkové struktury, která může často být deformovaná či alespoň atypická a v podstatě skrývá intenzitu daného procesu, např. úmrtnosti, je metoda standardizace. Používá se nejčastěji při zkoumání porodnosti a úmrtnosti, dá se ovšem aplikovat i na ostatní populační procesy.

Standardizované míry demografických procesů jsou určeny pro srovnávání úrovně populačního procesu u různých populací po odstranění zkreslujícího vlivu věkové struktury. Obvyklým způsobem výpočtu standardizovaných měr je aplikace měr vypočtených podle věku u pozorované populace na věkové složení odpovídající tzv. "standardu", "standardnímu obyvatelstvu". Nejsou-li např. u úmrtnosti známy úmrtnosti podle věku, nelze této metody přímé standardizace užít. Používá se pak metoda nepřímé standardizace spočívající v tom, že se aplikují míry podle věku u standardu (standardního obyvatelstva) na věkové složení srovnávané populace. Jejich výpočet se provádí tak, že se tzv. srovnávací index úmrtnosti násobí hrubou mírou úmrtnosti standardního obyvatelstva. Srovnávací index úmrtnosti se pro příslušnou populaci vypočte tak, že se celkový počet zemřelých v této zkoumané populaci vydělí hypotetickým počtem zemřelých (nebo teoretickým počtem zemřelých), získaným násobením jednotlivých úmrtností podle věku u standardu skutečným počtem osob v příslušné věkové skupině pozorované populace, tedy věkovou strukturou pozorované populace.

Srovnávací index odpovídá na otázku, jak by se změnil počet zemřelých, kdyby věková struktura zůstala stejná (jako ve srovnávané populaci) a změnily se jen úmrtnosti podle věku.

  NAROZENÍ >>>

1. I pro současnou populaci ČR je modus věku zajímavý ukazatel. Vlivem extrémně vysoké porodnosti v sedmdesátých letech je nejpočetnějším populačním ročníkem v obyvatelstvu ČR ročník 1974, v němž tehdejší natalitní vlna vyvrcholila. Příslušníci tohoto ročníku jsou proto nejpočetnější generací obyvatelstva a budou po celá desetiletí tvořit i modus roku. Ten se bude zvyšuje tak, jak generace narozených v roce 1974 stárne. V roce 1980 byl proto modus věku obyvatelstva ČR 6 let, v roce 1990 byl 16 let, v roce 2000 dosáhl 26 let. Vzhledem k podstatně menší četnosti ročníků následujících ročníky 1974 spolu s ročníkem 1975 zůstane nejpočetnějším i v dohledné budoucnosti. Je velmi pravděpodobné, že budou nejpočetnějšími v roce 2025, kdy proto bude modus věku obyvatel ČR činit 50 nebo 51 let a i v roce 2035, kdy modus věku dosáhne 60 let. Tím se obyvatelstvo ČR dostane do výjimečné situace, jaká dosud nenastala v žádné zemi světa. To je však také dokladem nevhodnosti používání modu jako charakteristiky populace/nositelů demografické události, protože je velmi citlivý na nerovnoměrnosti demografického vývoje. Jako základní ukazatel se používá spíše v rozvojových zemích, kde neexistují dostatečné podklady pro výpočet průměru či mediánu.

2. Tato závislost je dobře patrná na příkladu České republiky v letech 1998 a 1999, kdy došlo k prudkému dočasnému úbytku rozvodů nikoliv v důsledku změny společenského klimatu, ale v důsledku toho, že novela zákona O rodině, která vstoupila v platnost v září 1998, značně zpomalila rozvodové řízení u manželství s dětmi.

3. Např. úbytek obyvatelstva obcí do 1999 obyvatel mezi roky 1980 a 1990, vystřídaný přírůstkem po roce 1990, neznamená, že v osmdesátých letech se obyvatelé malých obcí z nich masově stěhovali a v devadesátých letech se do nich vraceli, ale spíše to, že v osmdesátých letech územními integracemi, zejména s okresními městy ( proto do roku 1990 přírůstek obyvatel ve městech mezi 10 000 a 19 999 obyvateli) ubylo malých administrativních obcí a proto i ubyli i jejich obyvatelé. Po roce 1990 v územních reorganizacích převládalo opětné osamocování obcí, proto počet malých obcí a tím i jejich obyvatelstva, se zvýšil.

© Český statistický úřad, 2001