Oky
   
 
   
 
   
 
   
 
   
 
   
 
   
 
   
 
   
 
     
 
Proč parazité mění chování hostitele?

Manipulační hypotéza

      Podle této hypotézy mohou některé parazitické organismy účelně měnit chování svého hostitele a tím zvyšovat pravděpodobnost svého přenosu do dalšího hostitele. Parazit-manipulátor tak získává selekční výhodu oproti ostatním nemanipulujícím jedincům, což se projeví v jeho větším reprodukčním úspěchu. V konečném důsledku to vede k fixaci genů zodpovědných za manipulaci v dané populaci parazita. Změny v chování hostitele způsobuje značné množství různých parazitických organismů (jak prvoků, tak i helmintů a bakterií). Tyto změny však mohou být pouze vedlejším efektem onemocnění a je velmi těžké rozhodnout, zda se skutečně jedná o adaptaci parazita. U parazitů přenosných predací, mezi něž patří i Toxoplasma gondii, hrají zásadní roli v ověřování manipulační hypotézy predační pokusy. Principem těchto experimentů je porovnávání frekvence nakažených jedinců v kořisti predátora s frekvencí výskytu infekce v celé populaci. Nakažení jedinci by se podle manipulační hypotézy měli stávat kořistí svého predátora častěji než jedinci nenakažení. Při behaviorálních pokusech na myších (mezihostitel T. gondii) se zjistilo, že myši nakažené toxoplazmózou se chovají „rizikověji“ nežli nenakažení jedinci. Proto by se mohly stávat kořistí kočky (definitivní hostitel T. gondii) častěji.


Manipulační hypotéza