1. obce a vojenské újezdy
2. města
3. statutární města

Obec je samosprávným společenstvím občanů, základem místní samosprávy. Je právnickou osobou, má vlastní majetek, s nímž samostatně hospodaří. K 1. lednu 1997 v České republice existovalo 6234 obcí.

Obec tvoří územní celek, který je vymezen obecní hranicí. Každá část území České republiky přísluší k některé obci, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Území každé obce je součástí některého okresu.

Obce jsou územně správní jednotky, vyhlašované Ministerstvem vnitra podle zákona č. 36/1960 Sb., § 17, a pozdějších předpisů prostřednictvím úředního seznamu obcí, tj. lexikonu obcí. Průběžné změny v názvech obcí jsou publikované v Ústředním věstníku ČR.

Část obce je možno definovat dvojím způsobem. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednotku územního členění státu, která je publikována v rámci úředního seznamu obcí, je možno definovat část obce jako takovou jednotku, která je jakožto část obce uvedena v úředním seznamu obcí a jejich částí (tj. ve Statistickém lexikonu obcí České republiky 1992 a změnách publikovaných v Ústředním věstníku ČR). Z věcného hlediska se ovšem jedná o skupinu domů se společným názvem, označených čísly popisnými z jedné číselné řady. Části obce nemají vlastní samosprávu

Město je obec, ve které působí orgány městské samosprávy (městské zastupitelstvo, rada, úřad) a člení se na části města bez vlastní samosprávy. Městem se může stát obec, kterou určí Parlament ČR (dříve předsednictvo ČNR) na návrh vlády nebo na návrh obce po vyjádření vlády.

Statutárním městem (tj. obcí, ve které působí zastupitelstvo, rada a úřad města, popř. magistrát) je město, které má právo uspořádat své vnitřní poměry ve věcech správy obecně závaznou vyhláškou s tím, že na celém území nebo jen na části území města mohou být rozhodnutím zastupitelstva města zřízeny městské obvody nebo městské části s vlastní samosprávou.

Statutárními městy jsou: České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Opava, Havířov - případně další města, která určí Parlament ČR

Hlavní město Praha je obcí, v níž působí zastupitelstvo, rada zastupitelstva a magistrát hlavního města ČR. Její území se dělí na obvody. Dále se člení na městské části, v nichž působí obvodní nebo místní orgány samosprávy

Městská část (městský obvod). Na základě zákona č. 367/1990 Sb. se může území statutárního města členit na městské části nebo městské obvody, které se vyznačují tím, že mají volenou samosprávu. Vymezení území MČ nebo MO je učiněno vyhláškou města. Změny ve vedení hranic se obvykle činí před volbami, poslední úprava MČ Prahy vstoupila v platnost dnem voleb 1994.

Základní územní jednotkou (ZÚJ) se rozumí taková prostorová jednotka, která se pro výkon státní správy již dále nečlení. Tento pojem v sobě zahrnuje všechny obce, městské obvody a městské části hl. m. Prahy a statutárních měst. Praze a každému statutárnímu městu jako celku je taktéž přiděleno identifikační číslo ZUJ. Každá ZUJ má přidělen pětimístný číselný kód (šestá číslice je kontrolní). Územní obvod každé ZÚJ může být tvořen souhrnem několika územně technických jednotek nebo je totožný s jednou územně technickou jednotkou.

Katastrální území (KÚ) tvoří plošně souvislý a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor pozemků (parcel). V informačních systémech slouží zejména k vyhodnocování informací o půdním fondu a o jevech probíhajících nezávisle na sídlech. Katastrální území pokrývají celé území státu. KÚ je v zásadě skladebnou jednotkou obcí, tzn., že jedno nebo více KÚ tvoří většinou územní obvod obce. V některých případech může součást obce tvořit zástavba, která leží na katastrálním území sousední obce (delimitované území), aniž by byla provedena odpovídající úprava hranic KÚ.

KÚ tvoří územní celek, který je vymezen hranicí v rámci katastru nemovitostí. Katastrální území je zároveň evidenční jednotkou pro číslování parcel.

Kromě katastrálních území se občas používají ještě tzv. územně technické jednotky, které jsou totožné s katastrálními územími, s výjimkou těch katastrálních území, která jsou dělena hranicí obcí nebo hranicí městského obvodu (např. v Praze, Brně, Plzni, Ostravě). ÚTJ pak představují díly katastrálních území.

Základní sídelní jednotka (ZSJ) - elementární prvek sídelní struktury. ZSJ je skladebnou částí každého sídelního útvaru, je určena pro prostorovou identifikaci a sledování sociálně-ekonomických a územně-technických jevů, přímo vázaných na osídlení. Celé osídlení je beze zbytku pokryto souborem ZSJ - urbanistickými obvody a sídelními lokalitami.

ZSJ je územní celek, jehož ohraničení je vymezeno v Mapě základních sídelních jednotek České republiky 1:50 000 (pro Prahu též 1:10 000) v gesci MH ČR a Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. ZSJ a jejich názvy jsou uvedeny v Informačním systému o území, jehož gestorem je MH ČR a aktualizaci zajišťuje Terplan, a.s.

Urbanistický obvod - název ZSJ ve vybraných obcích městského charakteru. Jsou charakterizovány shodným funkčním využitím většiny objektů, případně dalším jednotícím znakem; jejich soubory vyplňují beze zbytku plochu všech katastrálních území příslušného města. Na jednom katastrálním území je zpravidla vymezen větší počet ucelených UO, ale určitými UO může procházet hranice katastru, obvodu nebo městské části a dělit je na díly UO (označené A, B, C, D nebo E)

Převažující charakter zástavby a funkční využití je vyjádřeno charakteristikou UO: O - obytná, N- odloučená obytná, P - průmyslová, D - dopravní, V - vybavenostní, R - rekreační, X - rezervní, Z - zemědělské, L - lesní, U - ostatní účelové plochy.

Sídelní lokalita - název ZSJ v ostatních obcích, zahrnují pouze zastavěné části katastrálního území. Jsou tvořeny samostatným seskupením obytných objektů včetně území upraveného pro potřeby sídla a jsou vzájemně odděleny buď nezastavěnou plochou nebo hranicí katastrálního území. V rámci jedné obce je alespoň jedna sídelní lokalita

Čerpáno z: