Update (2006-03-03): This article has been copied from the old version of my website. It is still awaiting the translation to English ....
Mym cilem neni zde psat o tom, co se v posledni dobe "na fronte" evolucni biologie deje. Od toho jsou knizky, casopisy (treba Vesmir nebo VTM - oboji vrele doporucuji - nebo i zahranicni casopisy). Pojdte, zamyslime se spolu kratce nad tim, co je pro evolucni biologii dulezite, co mluvi pro a co proti ...
Evoluce v soucasne biologii znamena viru v to, ze se zivot vyvinul z jednoho spolecneho predka postupnym rozruznovanim populaci a nabiranim novych (pokrokovejsich) znaku. Znakem je tu jakakoliv vlastnost organismu, ktera je geneticky podminena a lze ji vyuzit pro klasifikaci.
Jeste nez si povsineme 'klasickych dukazu evolucni teorie', je dobre si uvedomit, ze soucasna evolucni teorie uz davno neni dilem pana Darwina. Nehlede k tomu, ze sam Darwin se v sepsani svych genialnich myslenek nechal inspirovat svym dlouholetym pritelem - geologem, puvodni verze teorie ma v dnesnim pohledu jiz prilis mnoho nedostatku. Prestoze zakladni myslenka, tj. "druhy vznikaji prirozenym vyberem z nabidnutych odchylek od prumeru", je ustredni tezi dnesni ev. biol. stale, radeji uz hovorime o tzv. "neodarwinisticke synteze", ktera v sobe skryva mnoho problemu genetiky, etologie, sociologie a dalsich disciplin. Je tedy nesmirne obtizne se ve spleti dnesnich teorii a nazoru vyznat. Nasledujici text je takovy maly essay, "jak by to mohlo byt videno".
Chybejici clanky
Zakladnim materialem, ze ktereho byla myslenka evoluce odvozena, jsou fosilie. Jestlize se druhy postupne vyvijely jeden ze druheho, pak by mely existovat prechodne varianty.
Dnes uz snad nikdo nepredpoklada, ze by mezi ptakem a konem mel byt meziclanek - Pegas. Vyse uvedene tvrzeni ma jiny vyznam : kterekoliv dva organismy maji kdesi v minulosti spolecneho predka. Takze napr. clovek nevznikl s opice, ale ma s opicemi spolecne predky, kteri jsou pry pomerne dobre dolozeni sebranym fosilnim materialem.
Ale jak muze biolog neco takoveho vlastne tvrdit ? Jak si muze byt jisty, ze to bylo zrovna tak ? To ma na svedomi klasifikace druhu - na zaklade miry podobnosti (co je to podobnost, to se v biologii obzvlaste spatne definuje, ale budiz) se urcuji pribuzenske vztahy. Zvolime-li "objektivni kriterium" jimz je mira shody v genet. informaci pro konzervativni struktury, vyjdounekdy docela hezke absurdity :-) Analyza DNA je v soucasne dobe velice moderni a dobre propracovanou metodou. Ale jako vsechny metody, i ona v sobe ukryva nebezpeci nespravne interpretace. Ovsem, co je spravne nebo nespravne, to zde tezko muzeme rozhodnout, "nikdo tam nebyl" :-)
Soudoba evolucni biologie stoji na jednom predpokladu, dodejme, znacne nejistem : vsichni mame spolecneho predka. To je, podle meho nazoru, naprosto nedokazatelne tvrzeni. Prave tento axiom ma na svedomi, ze je v mysli vetsiny lidi zakorenen pocit vyjimecnosti pri pomysleni na neco ziveho. "Zivot prece vznikl jen jednou. " Opravdu ? Dokazte mi to :-) Ja to neumim a neumim dokazat ani pravy opak.
Druhym axiomem, ktery vsak vznikl az "po Darwinovi" je tvrzeni, ze zname vsechny zakladni geneticke mechanismy, ktere vedou ke vzniku variability a zaroven je genetika postacujicim nastrojem pro vysvetleni evoluce druhu. "Zdrojem vseho jsou nahodne mutace, z nichz se vybira podle schopnosti prezit - cim schopnejsi jedinec, tim vice zanecha potomstva..."
Vyse uvedena tvrzeni implikuji, ze historicky muselo existovat 'evolucni kontinuum' ke vsem zijicim druhum. Tzn. ze nove druhy vznikaly ze starych tak, ze se izolovala cast populace, coz bylo pricinou nebo jindy naopak dusledkem rozruzneni ve "vyznamnych znacich". Zadne plynule navazujici vyvojove rady pritom ocekavat nemusime - 'causa Archaeopteryx' uz je asi davnou minulosti. Presto jaksi stale ocekavame, ze ke vzniku novych druhu dochazi ve vetsine pripadu postupne, po malych kouscich, alespon na urovni genomu ano.
Soucasne vysvetleni neexistence vetsiny prechodnych fosilnich typu je dvoji : za prve se dodnes ve zkamenelinach zachovaly jen male zlomky toho, co priroda kdy vytvorila, za druhe je tu slozita interpretace genetickeho programu, takze zamena jedine baze muze znamenat jednou veliky morfologicky rozdil, jindy zase vubec zadnou zmenu ve vzhledu nebo funkci.
Zaver : soucasna evolucni biologie se bez "chybejicich clanku" obejde. To, ze jsme tyto chybejici clanky nenalezli pritom vsak nesvedci o tom, ze je neodarwinisticka synteza naprosto spravnou teorii. Naopak, teorie se prizpusobila skutecnosti a nasla si vysvetleni pro to, ze zadne meziclanky nebyly nalezeny. (Pozn. : Tak je to s vetsinou zaveru ev. biol. , takze tvrzeni typu "predpovedi evolucni teorie dobre souhlasi s nasimi pozorovanimi" nutne vyvolava vzpominku na pojem "definice kruhem". Bodejt by nesouhlasila s nasimi pozorovanimi, kdyz je na nich zalozena ... :-))
O cem se vlastne budeme bavit ?
Ano, ac se to zda na prvni pohled zrejme, vubec nic zrejmeho na tom nespatruji. Ve spojeni s evoluci se nejcasteji hovori o druzich. Ale vi nekdo, co je to druh ? Existuje cela rada prikladu na to, co se do klasickych definic druhu nevejde. Dnesni stav veci je takovy, ze exituji minimalne ctyri definice druhu, uzivane podle momentalniho kontextu, ktere se vsak vzajemne u nezanedbatelneho procenta populaci vzajemne vylucuji. Proto je vyhodnejsi se bavit o populacich, pripadne o jednotlivcich.
Nahoda nebo nutnost ?
V zasade jsou mozna dve pojeti vzniku dnesni podoby zivota, ktera jsou stavena jaksi do protikladu : Bud je vsechno nahoda a budeme se spolehat na to, ze je to statisticky mozne, byt nepravdepodobne, anebo primeme tvrzeni, ze "jina moznost nebyla", coz patrne vyvola jiste asociace s nabozenskym citenim, i kdyz, podle meho nazoru, to jeste porad neni totez co stvoreni.
Misto toho, abychom tu rozvadeli dukazy pro jedno ci druhe z obou tvrzeni, povsimneme si radeji toho, co mnohym kritikum unika - totiz moznosti propojit oba protiklady v jeden celek. Jde to ? Ja si myslim, ze , alespon do urciteho stupne, ano. Zivot se ve svem vyvoji mohl preci mnohokrat octnout v "rozhodujicich bodech". Nazveme tyto body "singularitami", protoze populace do nich mohou stupovat a z nich vystupovat, aniz bychom byli schopni predpovedet, jaka zmena behem jejich "pobytu v singularite" nastane. Temto okamzikum jsem ochoten prisoudit onu roli nahody, ktera se v tradicnim pojeti zhurta aplikuje na celou evoluci. Snad bychom mohli jit jeste dale a tvrdit, ze ziva "hmota" techto singularit primo vyuziva, ale pro to nemohu zatim snest zadne rozumne dukazy.
Tedy - nektere , zduraznuji : nektere - evolucni novinky mohou mit puvod v singularnim chovani. Jine jsou podle meho nazoru vysledkem nutnosti, vyplyvajici z nastoupeneho smeru vyvoje. Mate-li predstavu o tom, jak se chovaji matematicke funkce, jimz se rika atraktory, jste doma. :-) Jde mi v zasade o to, ze urcita, byt drobna, zmena v genomu muze mit klicovy charakter pro "prepnuti" morfogenetickeho procesu do jine polohy - predbeznym dukazem necht nam jsou homeoboxove geny. Toto "prepnuti" je ve filozofickem kontextu vlastne shodne s vyuzitim jinych rozmeru "stavoveho prostoru". Nahodne okamziky ve vyvoji pak urcuji zpusoby, jimiz se otviraji nove stavove prostory...
Ale proc zustat u tak jednoducheho popisu, ze ano ? :-)) Skutecnost je malokdy cernobila. Vzdyt povazte - drobna "poskozeni" genomu preci jen jsou zdrojem moznosti - tim se nahoda promita do skutecne podoby prislusneho atrakoru. A naopak, podoba one "priblizovaci funkce" pravdepodobne z velke casti urcuje, ktere mutace maji sanci se projevit v realu a ktere budou "zatraceny" ... ... nehlede k tomu, ze tato teorie se elegantne vyporadala i s neexistenci prechodnych typu ve vyvoji. Nekde je nalezneme, nekde je uz mame, ale ve vetsine situaci je marne po nich patrat...
Prirodni vyber - zprofanovana kapitola citanky evolucni bilogie
Puvodni myslenka prirodniho vyberu byla genialne jednoducha, prehledna a prakticka. co z ni zbylo do dnesnich dnu ? O tom budu psat nekdy priste. :-)
Pokracovani tu najdete nekdy pozdeji, ted nemam moc cas psat :-)
Add new comment