Představení projektu

Česká republika prochází v období po roce 1989 řadou společenských a ekonomických změn. Tyto změny transformují strukturu a stratifikaci české společnosti (Večerník 1995). Narůstající sociální diferenciace se postupně promítá i do změn prostorové organizace české společnosti. O tom svědčí např. rostoucí nevyrovnanost v rozvoji jednotlivých regionů v České republice v průběhu transformačního období (Hampl 1996, 2005). Sociální a ekonomické nerovnosti se odrážejí v kvalitě života a rozdílném tempu vývoje jednotlivých regionů, měst a obcí Česka. Zároveň platí, že odlišné přírodní a socio-ekonomické podmínky některé regiony zvýhodňují a jiné diskvalifikují pro lokalizace funkcí. Je tedy nevyhnutelné, že řada těchto nerovností je po dlouhou dobu ukotvena v sídelním systému České republiky a nelze je zásadním způsobem ovlivňovat. To je zřejmé především u obcí a regionů v periferních nebo jinak nevýhodně lokalizovaných polohách (Jančák 2001). Některé projevy sociální diferenciace jsou naopak nové a souvisí s ekonomickými a sociálními procesy po roce 1989 (Mareš, Rabušic 1994, Sirovátka 1997, Večerník 2004). Výsledkem těchto procesů je právě narůstající sociálně prostorová diferenciace nejen mezi periferními a metropolitními regiony, ale také sociální polarizace uvnitř mikroregionů nebo sídel s podobnými ekonomickými i sociálními charakteristikami i pozicí v hierarchii osídlení (Ouředníček 2003). 

Cílem projektu je identifikovat sociálně prostorové procesy, které významným způsobem ovlivňují kvalitu života obyvatel ve městech a obcích České republiky a posoudit role a možnosti institucí v ovlivňování sociálních a ekonomických procesů na lokální úrovni. Výsledkem bude návrh postupů, které vedou ke zmírnění důsledků sociálně prostorové diferenciace a zlepšení kvality života ve městech a obcích České republiky.

Za stěžejní faktory ovlivňující kvalitu života považujeme zejména dostupnost práce, vzdělání, veřejných a soukromých služeb. Diferenciace v možnostech přístupu k práci, vzdělání, zdravotní péči a dalším službám vytváří regionální rozdíly v kvalitě života obyvatel České republiky. V určitých případech se mohou stát rozdíly mezi regiony překážkou soudržnosti a vyváženého rozvoje společnosti (Blažek 2002, Hampl 2005). Procesy popsané v následujících odstavcích považujeme za klíčové pro vývoj sociálně prostorové diferenciace České republiky a budeme jim ve výzkumu věnovat hlavní pozornost.

Charakteristickým rysem proměny územní diferenciace je narůstající polarizace mezi důležitými regionálními centry na jedné straně a relativně venkovskými prostory na straně druhé (Hampl 2005). Jedním z podstatných důsledků ekonomické transformace je výrazná proměna v prostorovém rozmístění pracovních příležitostí. Během uplynulých 15 let došlo ke snížení počtu pracovní příležitostí v periferních oblastech. Nově vzniklé pracovní příležitosti se koncentrují převážně ve větších regionálních centrech. Podobně dochází v důsledku uplatnění tržních principů k nárůstu prostorové diferenciace v rozmístění služeb. V geograficky znevýhodněných lokalitách mizí maloobchodní provozovny a základní služby, snižuje se dopravní obsloužení. Všechny tyto faktory vedou k poklesu kvality života v menších obcích s periferní polohou. Mladší a vzdělanější lidé zde nenacházejí uplatnění a odcházejí především do větších sídel. Intenzivní odliv obyvatel z takto znevýhodněných obcí dále zhoršuje jejich sociální, demografickou i ekonomickou situaci a vede k "zachycení" zbývajících, často starých nebo málo kvalifikovaných obyvatel. Tím se významným způsobem snižuje sociální kapitál takových obcí a regionů, participace na veřejném životě a sociální soudržnost na lokální úrovni.

K podobnému zachycení především staršího nebo chudšího obyvatelstva dochází paradoxně i ve vnitřních částech našich největších měst. Přispívají k tomu procesy komercializace a gentrifikace (Sýkora 1996, 1999). Příliv mladých, svobodných a bohatších obyvatel do centrálních částí měst je v ostrém kontrastu se stárnoucí věkovou strukturou v regulovaných nájemních domech. Následkem přílivu nového obyvatelstva s odlišnými potřebami, životním stylem se postupně mění např. nabídka zboží a služeb, výše nájmů i charakter celých nově gentrifikovaných oblastí. Relativně málo mobilní starší obyvatelstvo je tak chyceno v pasti centrálních částí měst a je nuceno využívat mnohem dražší zboží a služby nebo za nimi dojíždět do vzdálenějších lokalit. Tato skutečnost se podepisuje na snižování kvality života vybraných skupin obyvatelstva a tím narušuje sociální soudržnost lokalit.

Narůstající rozdíly mezi sociálně ekonomickým statusem obyvatelstva lze pozorovat v zázemí velkých českých měst jako následek procesu residenční suburbanizace (Ouředníček 2001, 2003). Tento proces představuje nejsilnější migrační proud v současnosti (Čermák 2001). Ačkoliv může být příliv mladších a bohatších obyvatel suburbií vnímán jako posilování sociální struktury obyvatelstva obcí, dochází již dnes mezi starousedlíky a novými residenty k závažným sociálním problémům pramenícím z rozdílné ekonomické situace, životního stylu a v některých případech i odlišných názorů na další rozvoj obce. Suburbanizace je někdy vnímána jako hrozba pro sociální soudržnost společnosti jako celku (Putnam 2000).

Problematika dostupnosti, prostorového nesouladu v lokalizaci residenční, pracovní a obslužné funkce a dopady prostorových procesů na sociální soudržnost a participaci na úrovni obcí jsou klíčovými tématy předkládaného projektu.