obsah Z E M Ř E L Í

Za zemřelou osobu je v demografické statistice považována osoba, za niž vykazující jednotka (obecní nebo městský úřad pověřený vedením matriky) zaslala individuální Statistické hlášení o úmrtí (Obyv 3-12). Vzhledem ke kontrole souladu souborů s matričními záznamy je prakticky vyloučeno, aby soubory zemřelých byly neúplné.

V ČSÚ se údaje o zemřelých třídí např. podle:

a vzájemných kombinací těchto a dalších charakteristik.

Pro statistické určení příčiny smrti je rozhodující prvotní příčina smrti, jak byla stanovena lékařem při ohledání zemřelého. Kóduje se podle Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Klasifikace je přibližně v desetiletých intervalech inovována. V současné době platí 10.decenální revize této klasifikace (zkráceně "MKN-10") , v ČR zavedená v roce 1994. Tato klasifikace používá čtyřmístný alfanumerický kód, složený z jednoho písmene a tří číslic. Pro základní statistické zpracování se používá třímístný alfanumerický kód, nepoužívá se číslice na konci čtyřmístného kódu. I tak je zpracování souboru podle příčin smrti - v kombinaci s pohlaví a věkem - velmi podrobné. Publikováno proto bývá i ve zkrácené verzi (20 tříd příčin smrti, označených římskými číslicemi I až XX) a za vybrané diagnózy a jejich skupiny. (1)

Odvozené a související ukazatele:

Hrubá míra úmrtnosti (úmrtnost)

Celkový počet zemřelých v daném území a v daném období, připadající na 1000 obyvatel středního stavu celkem nebo ve třídění podle pohlaví.

Míra úmrtnosti podle věku (specifická míra úmrtnosti)

Počet zemřelých v dané věkové skupině, připadající na 1000 obyvatel středního stavu ve stejné věkové skupině. Obdobně jako jiné míry podle věku může být udávána pro jakkoli kumulované věkové skupiny. Míry úmrtnosti podle pohlaví a věku za Českou republiku jsou pravidelně uváděny v pramenném díle "Pohyb obyvatelstva v ČR v roce ...", stejně jako řada dalších odvozených měr a ukazatelů.

Zvláštní míry jsou určeny pro údaje o úmrtnosti kojenců, tj. dětí do jednoho roku (ve statistické praxi 0-364 dnů) věku. Jsou chronologicky i územně dobře srovnatelné, velmi často jsou publikovány i v mezinárodním porovnání jako jedno z kritérií kulturní a sociální vyspělosti zemí. Vzhledem k charakteru těchto měr navrhují demografové jejich označování jako "kvocienty" (kvocient kojenecké úmrtnosti, kvocient novorozenecké úmrtnosti...). V běžné praxi se však výraz "kvocient" nepoužívá.

Kojenecká úmrtnost

Počet dětí, zemřelých ve věku 0-364 dnů, připadající na 1000 dětí živě narozených ve stejném časovém intervalu.

Novorozenecká úmrtnost

Počet dětí zemřelých ve věku 0-27 dnů, připadající na 1000 dětí živě narozených ve stejné časovém intervalu.

Ponovorozenecká úmrtnost

Počet dětí, zemřelých ve věku 28 - 364 dnů, připadající na 1000 živě narozených ve stejném časovém intervalu

Perinatální úmrtnost

Počet dětí mrtvě narozených a zemřelých v době 0 - 6 kalendářních dnů od porodu připadající na 1000 živě narozených.

Ukazatele úmrtnosti kojenců v ČR v letech 1970 - 1999
Rok Úmrtnost
kojenecká novorozenecká ponovorozenecká perinatální
1970 20,2 15,1 5,1 20,0
1975 19,4 14,8 4,6 18,5
1980 16,9 11,3 5,6 15,0
1985 12,5 8,6 3,9 11,3
1990 10,8 7,7 3,1 9,8
1995 7,7 4,9 2,8 6,3
1997 5,9 3,6 2,3 5,0
1998 5,2 3,2 2,0 5,2
1999 4,6 2,9 1,7 4,7

V ČR, stejně jako v ostatních vyspělých zemích, se jen výjimečně používá ukazatel "dětská úmrtnost" (úmrtnost dětí od 6 do 14 let). Vzhledem k malému absolutnímu počtu dětských úmrtí a k nahodilosti jejich výskytu je ukazatel zejména za malé populace, za obyvatelstvo malých územních celků, někdy zavádějící.

Dalším ukazatelem často používaným zejména při mezinárodních srovnáních je mateřská úmrtnost. Vyjadřuje počet matek které zemřely v souvislosti s těhotenstvím, porodem nebo šestinedělím, který připadá na 100 000 rodiček. I tento ukazatel má vzhledem k malým absolutním četnostem smysl jen u velkých populací a používá se nejvíce u rozvojových zemí.

Úmrtnostní tabulky

Úmrtnostní tabulky se vytvářejí za předpokladu stabilizace řádu vymírání na úrovni měr úmrtnosti podle věku ve sledovaném kalendářním roce nebo (zpravidla) delšího období a s vyloučením vlivu věkové struktury sledované populace. Z úmrtnostních tabulek je odvozen jeden z nejvýznamnějších demografických ukazatelů - střední délka života (naděje dožití).Úmrtnostní tabulky jsou očištěny od zkreslujícího vlivu věkové struktury (jsou tedy konstruovány k obdobnému účelu, za kterým provádíme standardizaci).

Tabulky jsou konstruovány zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Východiskem pro tabulky jsou míry úmrtnosti podle věku a pohlaví, ze kterých se vypočítají pravděpodobnosti úmrtí ve věku x. Z těchto pravděpodobností lze odvodit další charakteristiky - pravděpodobnosti dožití, počty dožívajících se věku x, tabulkové počty zemřelých ve věku x, tabulkové počty žijících ve věku x a nakonec i nejznámější a nejpoužívanější ukazatel úmrtnostních tabulek - naději dožití neboli střední délku života. Poměrně složitý postup při výpočtu úmrtnostních tabulek je blíže popsán v metodickém popisu ukazatelů demografické statistiky a ve vysokoškolských učebnicích demografie. Vzhledem k složitosti výpočtu je vhodné, aby úmrtnostní tabulky za obyvatelstvo jednotlivých území byly konstruovány podle jednotné metodiky. Rozdíly v hodnotách, vypočtených podle různých metodik jsou sice nepatrné, u naděje dožití řádově setiny roku, nicméně jsou zbytečné.

Naděje dožití (Střední délka života)

Naděje dožití (též střední délka života) vyjadřuje počet roků, který v průměru ještě prožije osoba pravě x-letá za předpokladu, že po celou dobu jejího dalšího života se nezmění řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou, zkonstruovanou pro daný kalendářní rok nebo jiné (zpravidla delší) období. Ukazatel se nejčastěji používá ve formě "Naděje dožití při narození"nebo "Střední délka života při narození", ve které vyjadřuje průměrnou délku života osoby právě narozené za předpokladu setrvání úmrtnostních poměrů platných v roce, ve kterém se osoba narodila a pro který je konstruována úmrtnostní tabulka. Odborněji řečeno: vyjadřuje hypotetickou průměrnou tabulkovou délku života novorozence za hypotézy, že řád vymírání zůstane po celou dobu jeho života stejný. Názorně: je-li naděje dožití života při narození pro muže v roce 1999 v ČR 71,4 let, mají chlapci, narození v ČR v roce 1999 statistickou naději dožít se tohoto věku - 71,4 let. Starší příslušníci mužského pohlaví, v ČR v roce 1999 žijící, mají však naději dožít se průměrně vyššího věku než novorozenci. Muž, kterému v roce 1999 bylo 60 let, má naději (dalšího) dožití 16,9 let; pravděpodobně se dožije téměř 77 let. Šedesátiletý muž v roce 1999 má tedy naději dožít se podstatně vyššího věku než novorozenec, který se v roce 1999 narodil. Je tomu tak prostě proto, že šedesátiletý muž překonal rizika úmrtí v kojeneckém, dětském a středním věku, která novorozence teprve očekávají. A pokud se muž v roce 1999 dožil 80 let, pak naděje jeho dalšího dožití je 6,01 let - má naději dožít se 86 let. (2)

Dosud běžný název ukazatele "střední délka života" byl zpochybňován pro možnost záměny  "průměrným věkem obyvatel". Název "naděje dožití", lépe vyjadřuje obsah ukazatele a je adekvátní  anglické nebo francouzské terminologii. Termín "střední délka života" je však v české terminologii vžitý, v literatuře se zatím používají oba názvy.

Naděje dožití se v demografické statistice ČR zásadně udává zvlášť za muže a za ženy, nikoli však za obě pohlaví dohromady. Zahraniční příjemci dat však někdy naději dožití "za obě pohlaví" vyžadují.

Naděje dožití v ČR v letech 1970 - 1999
Rok Naděje dožití (v letech)
při narození při dožití 40 let při dožití 60 let
muži ženy muži ženy muži ženy
1970 66,1 73,0 30,1 35,6 14,1 18,0
1975 67,1 74,0 30,6 36,3 14.5 18,5
1980 66,8 73,9 30,1 35,9 14,3 18,2
1985 67,5 74,7 30,2 36,4 14,4 18,6
1990 67,6 75,4 30,2 37,0 14,6 19,1
1995 69,7 76,6 32,0 38,0 15,9 20,0
1998 71,1 78,1 33,0 39,1 16,7 21,0
1999 71,4 78,1 33,2 39,2 16,8 21,0


<<< NAROZENÍ   POTRATY >>>


1. Mezi úmrtími v ČR zaujímají každoročně stěžejní podíl úmrtí na třídu IX.třídu klasifikace, tj. nemoci oběhové soustavy. Tato třída příčin smrti dominuje v rozdělení úmrtí podle příčin ve všech vyspělých zemích, v ČR je však její podíl při porovnání s jinými evropskými zeměmi neobvykle velký;

2. Tyto skutečnosti, plynoucí z podrobnější analýzy úmrtnostních tabulek si mnozí příjemci statistických dat neuvědomují. Např. při diskusích o věkové hranici pro odchod do starobního důchodu je často argumentováno nadějí dožití při narození s tím, že byla-li by zvýšena hranice pro odchod do důchodu pro muže např. na 65 let, pobírali by muži starobní důchod průměrně jen 6 let (odvozeno z naděje dožití při narození ). Správně by se však mělo vycházet z naděje dožití mužů ve věku dožití 65 let - ta v roce 1999 činila 13,6 let.

© Český statistický úřad, 2001