Naprostá většina živočichů je v průběhu svého života ohrožována predátory. K tomu, aby se jim vyhnuli, používají různé antipredační strategie. Nezbytnou podmínkou úspěchu je ale rozpoznání hrozícího nebezpečí. Náš výzkumný tým se zaměřujeme na to, jak přesně a pomocí jakých znaků rozlišují své predátory ptáci. Aktuálně zkoumáme, zda využívají tzv. holistické vnímání, které slouží lidem především pro rychlé rozpoznávání individuálních obličejů. U zvířat se schopnost holistického vnímání studovala jen málo. Je nicméně nepochybné, že při rozpoznávání predátorů by byla velmi užitečná.
Naše experimenty probíhají na dvou modelových druzích:
- Ťuhýk obecný – tento zřejmě nadprůměrně inteligentní pěvec, blízký příbuzný krkavcovitých, je mezi našimi drobnými ptáky výjimečný svou schopností účinně aktivně bránit své hnízdo, tzv. mobbingem. Experimenty s ťuhýkem jsou čistě terénní a probíhají v hnízdním období v Doupovských Horách. Viz např. Strnadová et al. 2018.
- Sýkora koňadra – jeden z našich nejhojnějších pěvců, u něhož využíváme jeho ochotu ve velkém počtu navštěvovat zimní krmítka nebo u něj sledujeme projevy antipredačního chování (varování, vyhledání úkrytu) ve voliéře. Experimenty se sýkorkami probíhají v zimě a nejsou nutně vázány na konkrétní místo. Viz např. Beránková et al. 2014.
V obou typech experimentů jsou testovaným ptákům předkládány atrapy predátorů, buď různých více či méně nebezpečných druhů (např. poštolka vs. krahujec) nebo různě modifikované (např. krahujec se zobákem a očima vyměněnýma za zobák a oči neškodného holuba). V prvém případě je cílem zjistit, zda ptáci různé druhy rozlišují, v druhém, zda k rozpoznání predátora potřebují změněné znaky.
Naše experimenty probíhají v podmínkách, které umožňují ptákům plně projevit své chování a reflektují tak reálný proces rozpoznávání predátorů v přírodě. Úzce spolupracujeme s výzkumných týmem kognitivních etologů z Jihočeské Univerzity (více na www.cke.cz). Výsledkem této spolupráce je také kniha Predator Recognition in Birds: The Use of Key Features, autorů Romana Fuchse, Petra Veselého a Jany Nácarové (2019).
Jako příklad řešených prací si můžete přečíst také jejich popularizační verze: