Stres je nedílnou součástí života každého jedince kteréhokoliv druhu živočicha. Přestože člověka často jako první napadne predace a boj o život, přirozeným stresorem může být také například příchod nového neznámého jedince do jinak stálé sociální skupiny (Fraňková et al. 2012). U bodlinatých myší se míra stresu liší podle postavení jedince v hierarchii a liší se také základní hladina stresových hormonů synantropních a nesynantropních populací (Nováková et al. 2008). Hladinu stresových hormonů je možné měřit z krve nebo z trusu zvířete. Výhodou měření stresových hormonů z trusu je to, že jde o neinvazivní metodu – v aparátu, který jsme vyvinuli, může zvíře dokonce zůstat v kontaktu s ostatními členy své skupiny (Frynta et al. 2009). Představu o míře stresu můžeme získat i z měření srdečního tepu, tělesné teploty nebo vodivosti kůže. V současné době tak pracujeme na vývoji zařízení, které by dokázalo snímat srdeční tep živého a pohybujícího se zvířete. Přestože se řada standardních testů chování považuje za stresové (nebo naopak nestresové), přímá měření fyziologického stresu zvířat v takovýchto experimentech často chybí.
Jako příklad řešených prací si můžete přečíst také jejich popularizační verze: