Výzkum emocí a fobií vyvolaných zvířaty
Naše skupina se zabývá vztahem člověka ke zvířatům, která vzhledem k dlouhé společné evoluční historii představují důležité psychologické stimuly přitahující lidskou pozornost a vyvolávající škálu emocí od pozitivních k negativním. Jednou z takových emočních reakcí je i strach, který je řízen limitovanou skupinou stimulů a vede k vyhýbavému chování. Klinická dimenze strachu je označována za fobii, což je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z nejrůznějších objektů a situací. Tento strach může být ochromující a výrazně narušuje každodenní fungování. Podle nejnovějšího vydání desáté revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10 2013) je některou formou specifické fobie postiženo 13% žen a 4% mužů. Jedním z nejčastějších typů specifických fobií u lidí jsou pak fobie ze zvířat (př. Becker et al. 2007: u žen prevalence 5 %; LeBeau et al. 2010: 3,3 – 5,7 % pro obě pohlaví).
Tři hlavní okruhy bádání:
1) Pozitivní a negativní emoce vyvolané zvířaty. Snažíme se zjistit, jaké jsou behaviorální a fyziologické projevy emocí v reakci na fotografické stimuly, video-stimuly či živé exempláře. Je nutné dopracovat metodiku, jak lze pociťovanou krásu, strach a odpor odlišit za použití různých behaviorálních a psychofyziologických parametrů (pohyby očí, odpor kůže, EKG, srdeční tep, popřípadě evokované potenciály) a jak tyto parametry korelují s výsledky standardně používaných dotazníkových metod.
2) Specifický vztah zvířat a lidí k hadům. Vedle pavouků představují hadi zvířata, jež u lidí vyvolávají nejčastěji fobie. Tento strach je přitom evolučně podmíněný, neboť jedovatí hadi i škrtiči představovali a neustále představují vážnou hrozbu pro člověka na mnoha místech na světě. Představovali pro nás nebezpečí v době, kdy se člověk jako druh zrodil, ale pravděpodobně i dlouho předtím, tedy pro naše předky primáty i malé savce. Schopnost pohotově rozeznat hada, bát se ho a rychle na něj adekvátně reagovat byla pro přežití našich předků nezbytná. Tento hluboce zakořeněný strach v nás přetrvává dodnes a hadi v nás proto mohou dodnes vyvolávat fobické reakce mnohem snáze než jiné druhy. V našem výzkumu se proto zaměřujeme specificky na strach z hadů, a to jak u člověka, tak i u primátů.
3) Evoluční psychologie fobií. Zjišťujeme, zda jsou lidé trpící fobií ze zvířat méně selektivní než lidé s běžnou mírou strachu při hodnocení, zda pociťují strach/disgust z konkrétního druhu zvířete (hada) bez ohledu na jeho reálnou nebezpečnost. Na základě těchto zjištění lze rekonstruovat nejen evoluční relevanci jednotlivých druhů zvířat pro existenci různých emocí, ale i objasnit mechanismus vzniku specifických fobií ze zvířat a případně zhodnotit možnosti kognitivně-behaviorálních terapií.
Jako příklad řešených prací si můžete přečíst jejich popularizační verze: