V průběhu sání injikují flebotomové do kůže hostitele sliny obsahující farmakologicky aktivní molekuly, zejména různé proteiny. Primární funkcí slinných proteinů je napomáhat flebotomovi úspěšně dokončit sání tím, že inhibují hemostatické reakce hostitele. Například slinné hyaluronidázy štěpí extracelulární matrix a napomáhají tak šíření dalších složek slin do kůže hostitele, zatímco apyrázy štěpením ATP a ADP zabraňují agregaci destiček. Jednotlivé yellow-related proteiny flebotomů vyvazují s různou afinitou biogenní aminy jako např. histamin a serotonin a brání tak zástavě krvácení i zánětu v místě bodnutí.
Důležitý je i vliv slinných proteinů na imunitní systém hostitele. Slinné proteiny modifikují hostitelovu imunitní odpověď v místě bodnutí a znemožňují účinnou eliminaci přenášených patogenů, například leishmanií. Tento fenomén byl popsán jako tzv. „enhancing effect“ slin. Naopak, imunizací/vakcinací proti slinám vektora je možné u hostitele experimentálně navodit ochranu proti leishmanióze.
U hostitele vystaveného opakovanému pobodání vzniká buněčná i protilátková imunitní reakce. Slinné proteiny indukují infiltraci zánětlivých buněk do místa poranění, jedná se například o monocyty/makrofágy, dendritické buňky, neutrofily a eosinofily. Ke tvorbě protilátek proti slinám flebotomů dochází jak u lidí, tak i u domácích a divokých zvířat. Protilátky jsou zpravidla specifické pro určitý druh flebotoma a z jejich hladiny je možno posoudit jak často a intenzivně byl hostitel pobodán flebotomy. V endemických oblastech tak lze protilátkovou odpověď proti slinám flebotomů využít např. pro kontrolu účinnosti expoziční profylaxe (repelenty, insekticidy, moskytiéry) či k odhadu rizika nákazy leishmániemi.
Využití celých slinných žláz flebotomů jako antigenu je limitováno pracným udržováním kolonií a časově náročnými pitvami slinných žláz. Tyto problémy lze eliminovat použitím specifických slinných rekombinantních proteinů, které mohou být produkovány v různých expresních systémech, například bakteriích E. coli. Využití rekombinantních slinných antigenů jsme již úspěšně ověřili v několika epidemiologických studiích se séry lidí či psů z endemických oblastí viscerální a kožní leishmaniózy. Dalším krokem je vývoj diagnostického testu, který by umožnil určit míru pobodaní hostitele.
Náš výzkum je zaměřen na:
- Konstrukce cDNA knihoven slinných proteinů.
- Charakterizace vazebných vlastností a enzymatických aktivit slinných proteinů.
- Modelování 3D struktur slinných proteinů.
- Využití protilátkové odpovědi proti slinným proteinům v nativní nebo rekombinantní formě jako ukazatele expozice hostitele flebotomům.
- Vývoj diagnostického „rapid testu“ pro určení míry pobodání flebotomy u lidí a domácích zvířat v oblastech s výskytem leishmaniózy.
- Vliv slin flebotomů na buněčnou odpověď hostitele, zejména na makrofágy a na regulaci imunitní odpovědi.
