Obal atomu (elektronový)
je vnější část atomu obklopující atomové jádro. Obal atomu je tvořen elektrony a má záporný náboj.

Objem molární soustavy Vm
je definován jako podíl objemu soustav V určité chemické látky a jejího látkového množství. Vm = 22,41 dm.mol-1 (za laboratorní teploty).

Obohacování uranu
je proces, při kterém se v uranu zvyšuje zastoupení izotopu 235U.

Ocel
se vyrábí ze surového železa nejčastěji v kyslíkových konvertorech nebo obloukových pecích. Od surového železa se liší sníženým obsahem uhlíku a příměsí dalších prvků (především kovů), které zlepšují jeho fyzikální a chemické vlastnosti j ako: odolnost vůči korozi, tvrdost, pružnost atd. (ocel chirurgická, rychlořezná, magnetická atd.).

Ocelek
viz siderit.

Odpor elektrický

je odpor, který klade látka průchodu elektrického proudu.

Odpor (měrný) elektrický
udává odpor drátu délky 1m a průřezu 1 mm2.

Olivín
je minerál železa, chemicky křemičitan hořečnato-železnatý. Díky vysoké tvrdosti a teplotě tání je používaný např. k výrobě brusných materiálů.

Olovo rohové
je tavený chlorid olovnatý (PbCl2).

Orbital
se obvykle v literatuře vymezuje jako prostor, v němž se s 99% pravděpodobností vyskytuje kolem atomového jádra elektron. Stejným slovem se označuje, zejména ve fyzice, vlnová funkce.Každý orbital je charakterizován hlavním, vedlejším a magnetickým kvantovým číslem. Hodnoty kvantových čísel udávají velikost, prostorový tvar a orientaci orbitalu v prostoru.

Orbital atomový
Vlastní hodnoty energie a vlastní vlnová funkce charakterizují stav elektronu v atomu, tj. vymezují jakousi existenční oblast elektronu v atomu. Této oblasti nejpravděpodobnějšího výskytu elektronu se říká atomový orbital. Atomové orbitaly se označují symbolem obsahujícím hlavní kvantové číslo n a písmeno, které odpovídá hodnotě vedlejšího kvantového čísla l. Písmena jsou přiřazena následovně: l=0 ... s, l=1 ... p, l=2 ... d, l=3 ... f. Atomové orbitaly jsou, až na drobné výjimky zaplňovány podle výstavbového principu, Pauliho principu a Hundova pravidla.

Orbitaly degenerované
orbitaly se stejnou energií. Zaplňování těchto orbitalů se řídí Hundovým pravidlem. Degenerované jsou vůči sobě navzájem např. orbitaly px, py a pz.

Orbitaly molekulové
Každá molekula je polycentrický útvar tvořený souborem atomových jader, v němž jsou v určitých orbitalech umístěny elektrony patřící molekule. Těmto orbitalům se říká molekulové orbitaly (MO). MO lze rozdělit na vazebné, které mají nižší energii než původní AO, dále na protivazebné, které mají vyšší energii než původní AO, a na nevazebné. Pravidla obsazování MO elektrony jsou analogií obsazování atomových orbitalů (AO) elektrony.

Oxidace
je reakce, ve kterém se zvyšuje oxidační číslo částice dané látky. Např. oxidace jsou následující děje : Na → Na+, H → H+, PIII → PV, S-II → SVI atd. Opakem oxidace je redukce.

Oxidy
jsou binární(dvouprvkové) sloučeniny kyslíku a dalšího prvku. V oxidech má kyslík oxidační číslo -II. Kyslík tvoří oxidy téměř se všemi prvky, přičemž některé prvky mohou tvořit celou řadu oxidů, například dusík: N2O(oxid dusný), NO(oxid dusnatý - bezbarvý plyn), N2O3(oxid dusitý), NO2(monomer oxidu dusičitého) - N2O4(dimer oxidu dusičitého), N2O5(oxid dusičný). Oxidy můžeme dělit podle několika kritérií, například podle jejich reakce s vodou: kyselinotvorné (N2O5, SO2) tvoří kyseliny, zásadotvorné (CaO, Na2O) tvoří zásady a inertní (CO), které s vodou nereagují.

Oxokyseliny
jsou kyseliny, které obsahují kyslík. Například z anorganických oxokyselin jsou významné H2SO4, HNO3.

Oxosloučeniny
jsou dvou- a více-prvkové sloučeniny obsahující ve své molekule kyslík. Ve velkém počtu kyslíkatých sloučenin má kyslík oxidační číslo -II. Nejvýznamnější binární(dvouprvkové) sloučeniny kyslíku jsou oxidy. Další neméně důležité jsou například oxokyseliny (H2SO4, HNO3), hydroxidy (NaOH, KOH, Ca(OH)2) a oxosoli (dusičnany(NO3-), dusitany(NO2-)).

Oxosoli
jsou soli, které obsahují kyslík (soli oxokyselin). Například KNO3, KClO4, CaCO3.

Ozon
je tříatomová molekula kyslíku (O3). Vzniká všude tam, kde atomární kyslík reaguje s kyslíkem molekulovým. Například při bouřkách nebo ve vyšších vrstvách atmosféry vlivem UV-záření. Ozon je silnější oxidační činidlo než molekulový kyslík.