Radikál
je částice, která má jeden (i více) nespárovaný elektron. Biradikálem je například molekula kyslíku (dva nespárované elektrony).

Reakce chemická
jsou popsány chemickými rovnicemi, které podle určitých zákonitostí zapisují z jakých výchozích látek vznikají produkty reakce. Každou chemickou reakci můžeme popsat jednou, popř. i více chemickými rovnicemi. Chemická rovnice popisuje kvalitativní stránku chemické reakce.

Reakce endotermická
je reakce, při které reagující soustava přijímá teplo ze svého okolí. Pro reakce endotermické je charakteristické, že změna entalpie těchto reakcí je větší než nula. Opačné vlastnosti mají reakce exotermické.

Reakce exotermická
je reakce, při které reagující soustava uvolňuje teplo do svého okolí. Pro reakce exotermické je charakteristické, že změna entalpie těchto reakcí je menší než nula. Opačné vlastnosti mají reakce endotermické.

Reakce neutralizační
je zpětná (protisměrná) reakce k autoprotolýze. Z dvojice iontů vznikají nedisociované molekuly např.:
H3O+ + OH- → 2H2O.

Reakce redoxní
je reakce, při které mezi zúčastněnými látkami dochází k výměnám elektronů.

Reakce srážecí
je reakce, při které se v dané soustavě vyloučí málo rozpustná látka, neboli sraženina určité látky.

Redukce
je děj, ve kterém se snižuje oxidační číslo částice určité látky. Např. Cl0 → Cl-, S0 → S-II. Opačným dějem k redukci je oxidace.

Retardátory hoření
jsou chemické látky, které potlačují hoření. Mnoho sloučenin z této kategorie patří mezi bromderiváty uhlovodíků. Např.:
polybromované bifenylethery
polybromované bifenylethery,
polybromované cykloalkany
polybromované cykloalkany,
další informace (anglicky)

RNA
neboli ribonukleová kyselina, zřídka i RNK, je makromolekulární sloučenina, která je nositelkou genetické informace všech živých organismů. Od DNA se liší mimo jiné přítomností uracilu.

Rovnice směšovací
umožňují určit výsledné složení roztoku při smísení dvou roztoků, při přidání čistého rozpouštědla nebo čisté látky do roztoku. Jde o tyto bilanční rovnice:
m1 + m2 = m3,
w1.m1 + w2.m2 = w3.m3. Indexy 1 a 2 se vztahují k výchozím roztokům, popř. index 2 k čisté látce nebo rozpouštědlu, index 3 k výslednému roztoku.

Rovnováhy acidobazické
jsou rovnováhy ustavené v soustavě, kde mezi reagujícími látkami dochází k přenosu protonu. Při těchto reakcích spolu vždy reagují kyseliny a zásady (přímá reakce), resp. konjugovaná kyselina a konjugovaná zásada.

Rovnováhy heterogenní
jsou rovnováhy ustavené mezi reagujícími látkami, které jsou v různých fázích. Reakce heterogenní probíhají vždy na styku dvou fází, nejčastěji na styku pevné a plynné nebo pevné a kapalné fáze.

Rovnováha chemická
je takový stav reakční soustavy, ve kterém se nemění její složení. Každá rovnováha je charakterizována rovnovážnými neměnnými koncentracemi výchozích látek a produktů. Charakter chemické rovnováhy není statický, ale dynamický, tzn.že rychlost přímé a zpětné reakce jsou stejné. Tedy za stejný časový úsek vznikne stejné množství výchozích látek a produktů jako se rozloží.

Rovnováhy komplexotvorné
jsou rovnováhy chemické, které se ustaví v soustavě, kde alespoň jeden z produktů má charakter koordinační sloučeniny (komplexu). Polohu komplexotvorné rovnováhy udává konstanta stability komplexu nebo její reciproká hodnota - konstanta nestability komplexu.

Rovnováhy redoxní
jsou rovnováhy chemické, které se ustaví v soustavě, kde mezi reagujícími látkami dochází k přenosu elektronů. Polohu redoxní rovnováhy charakterizuje např. potenciál elektrodový.

Rovnováhy srážecí

jsou rovnováhy chemické, které se ustaví v soustavě, kde alespoň jeden z produktů se vylučuje ve formě sraženiny. Polohu srážecí rovnováhy charakterizuje produkt (součin) rozpustnosti.

Rozdíl potenciálový
je rovnováha ustavená na fázovém rozhraní např. kov - roztok kovu jako je příklad: Cu(s) → 2e- + Cu2+(aq). Potenciálový rozdíl nelze přímo měřit a jeho hodnota se určuje prostřednictvím standardní vodíkové elektrody.

Rozpouštědlo
je označení pro látku, která má schopnost rozpouštět, tj. rovnoměrně v sobě rozptýlit částice jiných látek. Tak vznikají homogenní směsi - roztoky. Nejběžnějším rozpouštědlem je voda. Rozpouštědla můžeme klasifikovat podle různých hledisek, např. na rozpouštědla polární a nepolární. Polární rozpouštědla (např. voda) dobře rozpouštějí iontové látky a naopak nepolární rozpouštědla (např. benzen) látky nepolární.

Rozpouštění
určité látky je poměrně složitý děj, který např. při rozpouštění pevné látky ve vodě se skládá rámcově ze dvou dějů: např. překonání přitažlivých sil držící ionty pevné látky v daném krystalu a obklopení volných iontů molekulami vody a jejich rozptýlení v rozpouštědlu.

Rozpustnost látky
je největší možná hmotnost dané látky, která se za daných podmínek rozpustí ve 100 g vody. Rozpustnost pevných látek v rozpouštědle závisí na teplotě soustavy. Pro většinu látek se jejich rozpustnost ve vodě s rostoucí teplotou soustavy zvyšuje, ale existují i látky, jejichž rozpustnost s rostoucí teplotou klesá, např. chroman vápenatý.

Rozštěp energetický
je to proces, který vzniká v důsledku působení elektrostatického náboje na degenerované orbitaly, kdy dochází k jejich rozdělení na dvě, či více energeticky rozlišené hladiny např. orbitaly d v komplexních sloučeninách se působením ligandů rozdělí na dvě hladiny eg a t2g.

Roztok
je homogenní směsi dvou nebo více látek. Nejběžnější jsou vodné roztoky chemických látek. Podle skupenského stavu můžeme roztoky dělit na kapalné, pevné (slitiny kovů) a plynné (vzduch). Podle vztahu mezi hodnotou rozpustnosti určité látky a skutečnou hmotností rozpuštěné látky v roztoku dělíme roztoky na nasycene, nenasycené a přesycené, podle vztahu mezi koncentracemi H3O+ a OH- ve vodném roztoku dělíme roztoky na kyselé, zásadité a neutrální atd.

Roztok Lugolův

je roztok jodu v jodidu draselném. Může sloužit např. jako dezinfekční činidlo.

Roztoky kyselé
jsou roztoky, v nichž koncentrace H3O+ je větší než koncentrace OH-. Takovéto roztoky vznikají např. při rozpouštění kyselin ve vodě.

Roztoky neutrální
jsou roztoky, v nichž koncentrace iontů H3O+ je stejná jako koncentrace OH-. Takovéto roztoky vznikají např. při rozpouštění některých solí ve vodě.

Roztoky zásadité
jsou roztoky, v nichž v nichž koncentrace iontů H3O+ je menší než koncentrace OH-. Takovéto roztoky vznikají rozpouštěním hydroxidů.

Rychlost chemických reakcí
studuje reakční kinetiku. Kvalitativně na vzájemnou rychlost reakcí můžeme usuzovat např. podle rychlosti uvolňovaného plynu, podle rychlosti změny zbarvení atd. Kvantitativně na základě reakční rychlosti.

Rychlost reakční
je definována časovým úbytkem látkového množství některé z výchozích látek nebo přírůstkem látkového množství některého z produktů děleným stechiometrickým faktorem této látky. U reakcí probíhajících za stálého objemu můžeme rychlost reakce definovat úbytkem koncentrace některé z výchozích látek nebo přírůstkem koncentrace některého z produktů reakce.