Efekt chelátový
je proces stabilizace komplexních sloučenin. Je způsoben ligandy schopnými při koordinaci na centrální atom vytvořit chelátový(é) kruh(y). Nejstabilnější jsou kruhy pěti a šestičlenné. Příkladen takovýchto ligandů jsou nejčastěji organické ligandy např.: en (ethylendiamin), edta, ox atd.


Elektret
je dielektrický materiál, který má kvasipermanentní elektrický náboj a umí generovat elektrické pole. Slovo vzniklo složením dvou slov: elektro a magnet. V současnosti se používají především polymerní elektrety jako teflon (fluoropolymer). Používají se např. v mikrofonech, kopírkách apod.
další informace (anglicky)

Elektroda
v užším slova smyslu nazýváme vodič první třídy např. kov, kterým je do roztoku elektrolytu přiváděn nebo naopak z něho odváděn elektrický náboj. Elektroda, kterou jsou do soustavy přiváděny elektrony se nazývá katoda, a naopak anodou jsou elektrony ze soustavy odváděny.

Elektrolyt
je látka, která při interakci s molekulami polárního rozpouštědla se štěpí nebo-li disociuje na volně pohyblivé ionty Elektrolyty jsou látky, které v pevné fázi jsou složeny z iontů (NaCl,NaOH), nebo z molekul, ve kterých jsou velmi polární chemické vazby (HCl,CH3COOH). Ději, při kterém v daném rozpouštědle vznikají volně pohyblivé ionty, říkáme elektrolytická disociace, případně krátce pouze disociace. Elektrolyty dále klasifikujeme na slabé a silné.

Elektrolyty silné
jsou takové elektrolyty ve kterých prakticky dochází k rozštěpení všech chemických vazeb v původních látkách a ke vzniku volně pohyblivých iontů. U silných elektrolytů prakticky neexistují nedisociované molekuly původně rozpouštěné látky.Mezi silné elektrolyty patří např. roztoky kyseliny sírové, chlorovodíkové.

Elektrolyty slabé
jsou takové elektrolyty,ve kterých jsou rozpouštěné látky převážně přítomné ve formě nedisociovaných molekul a pouze jen jejich malá část je disociována na ionty.Opačné vlastnosti mají elektrolyty silné. Mezi slabé elektrolyty patří např. kyselina uhličitá, trihydrogenfosforečná, amoniak a většina organických kyselin.

Elektrolýza
je fyzikálně-chemický jev, způsobený průchodem elektrického proudu kapalinou, při kterém dochází k chemickým změnám na elektrodách.
další informace (česky)

Elektronegativita
je v chemii vlastnost prvku, vyjadřující jeho schopnost přitahovat vazebné elektrony. Fluor je prvek s nejvyšší elektronegativitou 3,98 (podle Paulinga).

Elektrony
jsou elementární částice atomu. Klidová hmotnost elektronu je 9,11. 10-31 kg, náboj je -1,602 . 10-19 C. Elektron v atomu může existovat pouze ve stavech s určitou energií, kterou může měnit jen po určitých dávkách (kvantech).

Elektrony valenční
jsou elektrony v atomovém obalu umístěné v energeticky nejvýše položené (tzv. valenční) vrstvě. Díky tomu se může podílet na vzniku chemických vazeb mezi atomy.

Elektrony vazebné
jsou takové elektrony, které se podílejí na vytvoření chemické vazby. Ve většině případů se jedná o přeuspořádání původních valenčních elektronů mezi částicemi vázanými chemickou vazbou.

Energie ionizační
je energie potřebná k odtržení jednoho elektronu z izolovaného, plynného atomu nebo iontu. Tato veličina vyjadřuje "sílu" jakou je elektron vázán v elektronovém obalu.

Elementární stav
je prvek v oxidačním čísle nula, např. elementární železo. U ušlechtilých kovů (jako je Au, Ag atd.) se místo elementární někdy používá označení "ryzí".

Energie aktivační Ea

je dána rozdílem potenciální energie aktivovaného komplexu a výchozích látek. Je to energie potřebná k překonání energetické bariéry. Aktivační energii lze např. snížit působením katalyzátorů.

Energie Gibbsova G

je energie, kterou může soustava vyměnit s okolím při ději probíhajícím za konstantního tlaku a teploty ve formě neobjemové práce. Změna Gibbsovy energie za těchto podmínek je dána rozdílem změny entalpie a součinu absolutní teploty a změny entropie.

Energie ionizační
je energie potřebná k odtržení jednoho elektronu z izolovaného, plynného atomu nebo iontu. Tato veličina vyjadřuje "sílu" jakou je elektron vázán v elektronovém obalu.

Energie kinetická
určité soustavy je určena součtem kinetických energií všech částic, které danou soustavu tvoří.Je-li v rychlost částice o hmotnosti m pak platí, že její kinetická energie je určena jednou polovinou součinu čtverce její rychlosti a hmotnosti, tedy: Ek = 1/2mv2.

Energie potenciální
je energie závisející na poloze dané částice. Obecně platí, že součet potenciální a kinetické energie všech částic v soustavě je konstantní veličina - zákon o zachování energie.

Energie soustavy celková
se skládá z kinetické energie pohybu soustavy jako celku,její potenciální energie a vnitřní energie soustavy. Při chemických úvahách o změně stavu soustavy se obvykle nepřihlíží ke skutečnosti, že soustava se může pohybovat v silovém poli a že vlivem působení okolí na soustavu se může tento pohyb měnit. Z tohoto hlediska pak jako energii soustavy chápeme, bez započítání příspěvků energie kinetické a potenciální soustavy tzv. vnitřní energii soustavy Vnitřní energii soustavy značíme jako U.

Energie vazebná
je energie, která se uvolní při vzniku chemické vazby nebo kterou je třeba dodat na její rozštěpení. Jednotka se udává v kJ.mol-1, tedy hodnota se udává na 1 mol příslušných chemických vazeb.

Energie vazebná jádra
je energie, která se uvolní při vzniku atomového jádra z jednotlivých nukleonů n ebo je to energie, kterou je třeba dodat na rozštěpení jádra na jednotlivé nukleony. Někdy se hodnota této energie vztahuje na jeden jediný nukleon : Ev/A

Energie vnitřní U
je ta část energie soustavy, když z celkové energie soustavy vyjmeme její celkovou energii kinetickou a potenciální.Při přechodu soustavy ze stavu jedna do stavu dvě je změna vnitřní energie soustavy dána rozdílem vnitní energie konečného a výchozího stavu soustavy. ΔU = U2-U1

Entalpie H
se zavádí vztahem: H = U + pV, kde U je vnitřní energie soustavy, p.V součin tlaku a objemu soustavy. Při konstantním tlaku je přírůstek entalpie soustavy roven přijatému teplu. Touto veličinou vyjadřujeme např. zda se teplo při reakci uvolňuje (ΔH<0) nebo spotřebovává (ΔH>0).

Entropie S
je mírou neuspořádanosti soustavy.Čím je soustava neuspořádanější, tím má vyšší entropii. V ustavené rovnováze dané soustavy j e hodnota entropie nejvyšší. Vztah mezi entropií a pravděpodobností P složení určité soustavy je dán vztahem S = k.lnP, kde k je Boltzmanova konstanta.

Enzym
je jednoduchý či složený protein, který katalyzuje biochemické děje v živých organismech.